Saharský prach z oblasti seveoafrického Sahelu je překvapivě kvalitní přírodní hnojivo. Zhruba 30 miliónů tun ho díky pasátům každoročně „bezemisně“ létá přes Atlantik a výrazně tak přispívá k produkci zelené hmoty v Amazonii.

Někdy se však větry poněkud zašmodrchají a místo v Brazílii skončí tento saharský prach v Evropě. Například letos v únoru u nás „pohnojil“ svou oranžovou barvou nejen zaparkované automo­bily, ale i sníh.

Jak to souvisí s testováním na covid? Tak, že u všech lidí pohybujících se v období probíhajícího prachového spadu venku by mohla být na sliznicích dýchacích cest zjištěna jeho přítomnost. V tomto případě není vůbec důležitá zásadně nesouměřitelná velikost nalezených prachových částic a velikost viru, ale pouze jejich existence. No a co? No a nic!

V obou případech by bylo, a u covidu tomu tak jednoznačně je, nákladné testování naprosto zbytečné. Zejména proto, že ze zjištění pouhé přítomnosti prachové částice i viru nelze naprosto nic vyvodit. Skutečně vůbec nic souvisejícího s aktuálním zdravotním stavem testovaného.

Politický nátlak na provádění stále nového masového, velmi nákladného a odborně neodůvodnitelného testování naznačuje, že politici propagující testování silou jsou v souvislosti s výše uvedenou informací mentálně naprostí idioti neschopní vykonávat své funkce, nebo mají z testování ekonomický prospěch.

Podvodná „masírovka“ sdělovacích prostředků zavedla místo reálného a medicínsky správného termínu „pozitivně testovaný“ lživý pojem „nakažený“.

Nejhorší na tom je, že s tímto výrazem stále operují před veřejností a touto „pseudonakažeností“ odůvodňují přijímání nových, zbytečných a navíc často i protiprávně přijímaných, běžný společenský život omezujících opatření.

A to jsem se ještě nezmínil o extrémní chybovosti běžně prováděných PCR testů, která se pohybuje až v desítkách procent. Z toho vyplývá, že budou-li se tyto testy s tak obrovskou chybovostí i nadále využívat, tak tuto „pseudoepidemii“ budou moci politici protahovat až do nekonečna.

Žádná pandemie, ani epidemie covidu v České republice už dávno není a možná ani nikdy nebyla. Ještě donedávna se epidemická situace u chřipky a jí podobných respiračních chorob definovala dosažením podílu 1.600 klinicky (tedy reálně, nikoli bezpříznakově) nemocných na 100.000 obyvatel, což je minimálně 168.000 aktuálně nemocných. Kdepak asi jsou?