Míru rizika našeho počínání zvažujeme dennodenně. Třeba když přemýšlíme, zda přejít ulici právě teď, či počkat. To je snadné. K posouzení rizika stačí informace, kterou získáme rozhlédnutím. Co když ale volíme mezi cestou letadlem a autem? Obecně je známo, že letadlo je nejbezpečnější dopravní prostředek. Přesto lidé považují létání za riskantnější činnost než jízdu autem.
Jaká stanoviska zaujímáme v různých situacích, významně ovlivňuje naše vzdělání. Ani to však nestačí, protože dnešní záplava informací přesahuje i možnosti vědců. Jak uvedl profesor Jiří Hromada, jestliže si do vyhledávače Google Scholar zadáme Alzheimerovu chorobu, objeví se 1 440 000 odkazů. I když se hledání zúží, pořád jde o desítky tisíc studií, takže není v silách žádného odborníka obsáhnout byť jen zlomek těchto informací. To jen naznačuje, jak obtížné rozhodování dnes je. Běžný občan přitom má k dispozici jen nepatrnou část údajů.
Když se vědci dotazovali širokého okruhu osob, nejen vědců, na míru rizika podle toho, jak respondenti odhadovali počty usmrcených, byly výsledky zkreslené dle očekávání. Jako větší hrozba byly uváděny aktivity, které svými dramatickými následky plní média. Na nejvyšších příčkách předpokládaného rizika je létání, v jehož stínu zůstávají daleko vyšší každoroční počty mrtvých na silnicích. Odhaduji, že ročně zahyne na světě více lidí cestou autem na letiště, než při leteckých nehodách. Také se ukázalo, že terorismus vnímají jako hrozbu více ti, kdo hodně sledují televizi.
Jindy mohou média vést k rozštěpení názorů, jak ukazuje stále živá polemika o klimatických otázkách. Do toho, podle psychologů, vstupují další faktory. Někteří jedinci, vědce nevyjímaje, se vyjadřují opatrně z obavy, aby nebyli označeni za klimatické alarmisty. Jiní zase vycházejí ze stanovisek představitelů politické strany, k níž inklinují, aniž by se nad ním hlouběji zamýšleli. Prostě věří.
Analýza různých rizik je často obtížná. Při přecházení ulice je to snadné, ale v jiných případech bychom potřebovali mnohem více údajů, než běžný občan dokáže shromáždit. Nejde jen o klima. Stejné je to s geneticky modifikovanými plodinami, energií z jádra a v poslední době s otázkou bezpečnosti samořídících aut. Jaká jsou rizika? Názory tvoří pestré spektrum. Výtka platí nejen médiím, jimž různé katastrofy poskytují palcové titulky, ale též vědcům, když nedokážou srozumitelně vysvětlit problém.
Výtečnou ukázku běžného způsobu rozhodování s uvážením rizika poskytl pokus týmu profesora Barucha Fischhoffa. Náhodně vybraným respondentům položili otázku týkající se hypotetické choroby způsobované dvěma kmeny mikroorganismů. Zeptali se: „Co byste spíše chtěli? Vakcínu, která dokonale chrání před jedním kmenem, nebo vakcínu, jež vám poskytne padesátiprocentní ochranu před oběma kmeny?“ Většina dotázaných volila první z vakcín, třebaže by pravděpodobnost onemocnění byla ve výsledku v obou případech stejná.
Autor je fyzikální chemik
LN, 23.11.2019