Jak bude svět vypadat za patnáct, dvacet či padesát let? To nikdo přesně neví, přesto se mnozí odborníci pokoušejí o určité pohledy do téhle budoucnosti. Zabývají se tím jak v prestižních takzvaných myšlenkových tancích a na univerzitách, tak v tajných službách. Důvod? Hlavně chtějí vytipovat krizové jevy a upozornit na ně, aby se jim lidstvo včas vyhnulo – pokud to ovšem vůbec jde.

Nedávno vyjmenovali megatrendy budoucího vývoje a z nich vyplývající megašoky vědci z australské organizace CSIRO, což je tamní obdoba akademie věd.

Jako první uvedli nadcházející nedostatek přírodních zdrojů – počínaje nerosty přes vodu až po ryby. O tom už dávno víme.

Druhý megatrend nazvali osobní přístup. Nabobtnalý sektor služeb, který v Austrálii představuje 70 procent tamní ekonomiky, vyvolá novou vlnu potřeb. Nyní jsou tyto služby zaměřeny na širokou veřejnost, ale v nejbližší době se musí přeorientovat na jednotlivé zákazníky. Už dnes se ukazuje, že mladí mají jiné potřeby než senioři, svobodní jiné než manželé.

A pak vznikají demografické problémy. Poroste kontrast mezi stárnoucí populací ve vyspělých zemích, tedy lidí, jejichž zdraví vyžaduje určitý životní styl a dietu, a na druhé straně miliony hladovějících v chudých zemích.

Čtvrtý megatrend je zajímavý – lidé v pohybu. Přibývá totiž těch, kteří často mění zaměstnání a domov, hodně cestují.

Za pátý považují autoři kopírování světa. V blízké budoucnosti bude možné převést celý náš přírodní svět do digitální podoby. Co tohle přinese? Čert ví.

O prvním bodu se už dlouho diskutuje. Ovšem ostatní mohou vyrůst v nové hrozby, kterým by měli politici, odborníci a podnikatelé věnovat pozornost. Obávám se však, že se o tyto megatrendy začnou pořádně zajímat, až se z nich začnou klubat skutečné megašoky. Tak už to ve světě chodí.

Otištěno v MfD, Víkend, 15. 5. 2010

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz