28.3.2024 | Svátek má Soňa


GLOSA: O špionáži a pokroku

7.2.2022

Nahlížení klíčovou dírkou k sousedům bylo oblíbeným motivem starých veseloher. Jsme zvědaví. Ovšem někdy nejde o sousedy, ale jiné osoby; to je pak záležitostí odlišných profesí, které vídáme ve filmech o špionáži. Tady je klíčová dírka dávnou komickou minulostí, ale podstata zájmu o nahlížení jinam zůstala, jen techniky se zdokonalily. Kam dospějí?

Objevují se stále nové systémy, mnohé v tuto chvíli podle názoru odborníků jen zábavné. O jednu se nedávno postaral Prafull Sharma, student proslulého amerického MIT (Massachusetts Institute of Technology), spolu s dalšími specialisty. Sledují totiž lidské stíny. Nikoli ty, které vrháme jsouce osvětleni, takže je můžeme pozorovat na stěně místnosti jako stínohru. Systém registruje naše stíny za normálního osvětlení, kdy nám ale pohled na stěnu nic neukáže. Ani kameře běžného fotoaparátu.

Tým z MIT s využitím speciálních kamer a sofistikovaného softwaru snímal dané prostředí, přičemž klíčový je elektronický systém, jenž se dokáže učit. Z pořízených videí odstranil skutečné stíny, a zbyly tak stíny, které normálně neuvidíme – a přece je možné z nich zjistit pohyby osob v místnosti. Za předpokladu, že dotyční prováděli pohyby, které již systém znal. Takže bylo ho třeba nejdřív učit; pokusné osoby se pohybovaly různým způsobem, mávaly rukama, skákaly, aby se systém naučil spojovat jejich neviditelný stín s pohybem.

Autoři sami pokládají své dílo za pokus kombinující zobrazovací techniku se strojovým učením. O praktickém použití se neuvažuje, i kdyby se dalo sledovat, zda osoba v místnosti upadla, což by bylo užitečné pro staré lidi. Zase však – stroj se musí učit, takže P. Sharma odmítá, že „by měl padnout ve dvaceti různých místnostech“ v rámci takového učení. Velikost zařízení není pro špiony podle všeho atraktivní, ale vývoj jde dopředu…

Techniky podobného typu jsou opravdu pestré. Například ze zvuků při psaní na počítači někdy lze rekonstruovat psaná slova. Jiný systém sleduje otřesy čtecí hlavice hardwaru a rekonstruuje hovor lidí u počítače. Nebo zařízení, které sleduje vibrace při chůzi, nejen pouhé kroky a jejich směr, a v některých případech může dokonce přibližně naznačit diagnózu.

Jen na okraj – zařízení ke sledování pohybu v místnosti bylo již dávno v rezidenci Kuncevo u Moskvy, kde sídlil J. V. Stalin. Detektory byly všude, takže ochranka měla neustále přehled o vládcových pohybech. V neděli 1. března 1953 nezaznamenala „žádný pohyb“ celé dopoledne, a s velkým zpožděním nakonec vystrašena volala vysoké funkcionáře komunistické strany. Stalin, postižený mrtvicí, zatím ležel na podlaze a pár dní nato zemřel. Jedna z odbornic, nikoli lékařka, později vzpomínala, že při vyklízení Stalinova bytu „z každého kusu čalouněného nábytku trčely jemné pružinky. Byly to zbytky čidel…“ Nebyl to špionážní systém, ale strážní; všichni zainteresovaní o něm věděli. Proč tato zmínka? Ty trčící drátky naznačují, kam se technika posunula.

Autor je fyzikální chemik

LN, 5.2.2022