Nicméně základní přípravy k těmto kolumbovských výpravám probíhají dál, byť se na ně dává jenom zlomek peněz. V minulých dnech oblétla svět zpráva, že Amesovo výzkumné centrum NASA dostalo milion dolarů na zkoumání možnosti osídlení Marsu. Milion dolarů je pakatel, který nestojí za řeč. Vždyť vyslání sedmičlenné posádky na Mars, kde by přistála a potom se vrátila na Zemi, přijde na 150–200 miliard dolarů.
Tahle informace by nepřešla editory tiskových agentur a novin, kdyby ji nespojili s úvahou o jednosměrné cestě na Mars, tedy bez možnosti návratu lidí na Zemi. V časopisu Journal of Cosmology ji otiskli docent Dirk Schulze-Makuch astrobiolog z Washingtonské státní univerzity v Seattlu, a profesor Paul Davies z Arizonské státní univerzity v Tempe, známý fyzik a autor populárně-vědeckých knih. Navrhli vypustit současně dva planetolety, každý se dvěma lidmi, celkem tedy čtyři kosmonauty. A ti by po přistání na Marsu tam budovali stálou základnu, přičemž by je zásobovaly automatické nákladní lodě ze Země.
Ovšem to je nesmysl. Předně těch lidí na palubě musí být víc, aby zvládli všechny nástrahy cesty a poruchy techniky. I kdyby se k takové jednocestné výpravě někteří šílenci přihlásili, určitě by toho za čas litovali, ale už by bylo pozdě – to je normální způsob uvažování. Práce čtyř osamělců, zmítaných pochybami o své existenci a smyslu své práce, by neměla praktický význam. Tenhle projekt má sloužit jedině ke zviditelnění svých autorů, k něčemu jinému.
Nápad na kosmického kamikadze není ničím novým. Začátkem šedesátých let ho prosazovali odborníci ze dvou malých amerických firem. Chtěli vyslat jednoho člověka na Měsíc pomocí existující techniky a tři roky ho zásobovat, než by postavili stroje, které by ho vrátili na Zemi. Americká kosmická agentura NASA to nebrala vážně a počkala, až vyvine stroje umožňující i návrat. Stejně dopadne i představa jednosměrné cesty na Mars.
MfD-Víkend, 6.11.2010
Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz