Už rok funguju jako oficiální fotograf Paranormální výzvy – co taky normálního se dá ode mne čekat. Jde o dlouhotrvající pokus, zdali se podaří objevit jedince obdařené abnormálními vlastnostmi. Umíte chodit po vodě? Je snadné se přihlásit, a pokud prokážete, že to skutečně umíte, získáte prémii jednoho milionu korun, dnes už je to možná i víc (jsem fotograf, nikoli účetní Paranormální výzvy).

Nestačí přivést tucet svědků. Je třeba to předvést komisi a v ní figurují především dva lidé. Jeden je iluzionista Jakub Kroulík a druhý je novinář Leoš Kyša, spolupracovník klubu skeptiků Sisyfos při Akademii věd. Poslední pokus se odehrál doslova před očima veřejnosti. V přízemí obchodního centra Nový Smíchov v Praze byl čtvrt roku k vidění ve vitríně stařičký trezor. Uvnitř byly v krabičkách uloženy tři předměty. Jeden tam vložil Jakub Kroulík, druhý Leoš Kyša a třetí Václav Dejčmar, sympatizant Paranormální výzvy. Ten vypsal speciální odměnu jednoho sta tisíc korun pro toho, kdo jasnovidně vyjeví obsah krabiček. Ti tři věděli jen o obsahu své krabičky.

V pátek v deset, v poněkud magicky laděné atmosféře probíhajícího zatmění, se trezor otevíral.

Tiplo si 371 zájemců o Dejčmarovu prémii. Těšil jsem se, že uvidím dav mužů a žen s planoucíma očima, s ušima nastraženýma vstříc hudbě sfér. Nedostavil se ani jeden s prohlášením „Zde jsem a předvedu vám svoje schopnosti – připravte si peněženku.“

Trezor otevřen, krabičky otevřeny, obsah předveden: kartáček na zuby, účtenka z hospody a vlašský ořech. Ani jeden z tipů se nepotvrdil.

A co my, pokusníci? Radost, nebo zklamání?

Paranormální výzva je odnož skeptického klubu Sisyfos, jak už jsem upozornil. Byl jsem párkrát přítomen sezení sisyfovců a někdy mě až překvapila míra zavilosti vůči paranormálníkům, jaká tam občas zajiskří. Z tohoto hlediska je Paranormální výzva paranormální či abnormální. Klukovsky bychom si přáli, aby z davu vystoupila bledá žena v obnošeném svrchníku a s mírným poloúsměvem předložila svůj blanket, kde by bylo napsáno: kartáček na zuby, účtenka z hospody a vlašský ořech. Ono by to bylo něco jako přistání Marťanů. Člověk z masa a krve by překročil hranici stínů. Byl by přizván k dalším experimentům. Česká paranormální výzva je pouhé národní kolo pomyslné olympiády nadpřirozena. Kdo by obstál, postoupil by s milionem korun v kapse do evropského kola a nakonec by ho čekalo setkání s legendou skepticismu Jamesem Randim. Nu, nestalo se tak, pomyslná bledá žena zůstala v přítmí. Tak snad zase příště.

Ostatně si myslím, že kdyby jasnovidectví byla vlastnost – byť nepatrného zlomku populace -, nebylo by na ní nic paranormálního. Byla by to prostě výjimečná vlastnost jako třeba umění hrát šachy se zavázanýma očima proti dvaceti soupeřům najednou.

LN, 23.3.2015