Ze srážky dvou automatů nelze dělat pevné závěry
Srazí-li se ve veřejném provozu dva roboti, pro mnohé je z toho Téma. Jistě, při srážce na veletrhu spotřební elektroniky v Las Vegas se nikdo nezranil a škody jsou jen hmotné. Ale fakt, že autonomně řízené auto (Tesla Model S) srazilo a „zabilo“ autonomně se pohybujícího robota (model Promobot v4 ruské firmy sídlící ve Filadelfii), už stačí na novinové titulky. Třeba „Střet inteligencí“.
Z pohledu dopravní policie jde o banální nehodu. Robot se přesunoval do haly, dostal se na vozovku a tam ho srazila Tesla projíždějící sice s lidmi, leč v autonomním módu.
Z pohledu technologického specialisty jde o selhání rozpoznávací schopnosti Tesly. Nevyhodnotila robota v4 ani jako živého tvora, ani jako překážku. Lze pak vůbec hovořit o „umělé inteligenci“? Raději ten výraz inflačně nepřepínat.
A z pohledu právníka? To už jsme na nejisté půdě.
Když se řekne zákony robotiky, vybavíme si Isaaca Asimova a jeho sbírku povídek Já, robot. V ní stanovil tři zákony: 1 .Robot nesmí ublížit člověku. 2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka. 3. Robot musí chránit sám sebe před poškozením. V Las Vegas zaskřípal třetí zákon robotiky. Ale uplatnil by to nějaký soudce v justici? Těžko. A stejně těžké je odhadovat, jaký vliv mají takové nehody na společnost i legislativu.
Očividné je, že máme ještě daleko k tomu, aby roboti získali vlastní vědomí a tím potvrdili asimovovské „Já, robot“.
Očividné je i to, že začlenění autonomně (roboticky) řízených aut do veřejného provozu nemusí být tak bezproblémové, jak se donedávna jevilo či aspoň mohlo zdát.
Ale očividné je i toto. Z nehod v počátcích nových technologií nelze vyvozovat závěry pro budoucnost. Víme, kdy si vyžádal první lidskou oběť samohybný parní stroj (1869), kdy automobil na benzin (1896), kdy elektromobil (1899). Ale dnes se na ty nehody díváme s nostalgií jako na filmy pro pamětníky. Nechme se překvapit, jak se budou lidé v roce 2100 dívat na první nehodu dvou robotů.
LN, 10.1.2019