Je tomu už více než deset roků, co byla na evropském kosmodromu v Kourou velká sláva. Na kopii startovací rampy z Bajkonuru tu poprvé stála ruská raketa Sojuz v evropských barvách a vynesla dvě družice navigačního systému Galileo. Kosmodrom se nachází na severu Jižní Ameriky ve Francouzské Guyaně. Svět byl globálně dokonale propojen. Nadšení tehdy vyvolávala spolehlivost a lacinost ruské technologie, která pochází už z konce 50. let minulého století. Jde vlastně o balistickou raketu, na kterou v roce 1957 posadili Sputnik a v roce 1961 Gagarina. Odborníci budou jistě oponovat léty modernizace, ale první dva stupně rakety Sojuz jsou v zásadě původní „Semjorkou“ Sergeje Koroljova.

Ruské rakety vynesly z evropského kosmodromu řadu evropských družic včetně vědecké vlajkové lodi Gaia – astrometrické družice, která nese dva teleskopy a proměřuje polohy, pohyby a další vlastnosti více než miliardy hvězd v naší Galaxii s přesností, o níž astronomové ještě před deseti lety jen snili.

Na Mars měla evropskou sondu Rosalind Franklin dopravit také ruská raketa a přistávací modul Kazačok. Ano, některá slova bychom raději už nikdy neslyšeli. Od chvíle, kdy bylo ruské jméno přistávací platformy zveřejněno, zjevují se mi obrazy zuřivě křepčícího sovětského „geroje“ za ryčného řevu Kaťuši. Nicméně bez ohledu na osobní asociace nemůžeme přehlédnout, že bez Rusů Evropané na Marsu nepřistanou. Rusové sami zastavili 26. února starty Sojuzů a stáhli své pracovníky. Vzápětí vydala Evropská kosmická agentura prohlášení, v němž konstatuje, že sankce vůči Rusku za napadení Ukrajiny činí start mise ExoMars v roce 2022 velmi nepravděpodobným. O tom, zda neposlat celý projekt v hodnotě miliardy eur do věčných lovišť, teď vedení ESA hluboce přemýšlí.

A také tu je Mezinárodní vesmírná stanice. Ta se začala rodit z ruských modulů, k nimž se postupně přidávaly americké, japonské, evropské… V současné sedmičlenné posádce jsou tři Američané, jeden Němec a dva Rusové. Jsou to vědci, technici, vysoce vzdělaní a inteligentní lidé. Na palubě stanice je vše v úplném pořádku, pracovní idyla. Řeklo by se zářný příklad toho, že věda nezná hranic. Ale ruskou část stanice lze zcela izolovat a odpojit! O tom, jestli k tomu dojde, rozhodují jiní…

Lidé se vždycky domluví a budou rádi a poctivě spolupracovat. Jenže tady nejde o lidi, nýbrž o lid. Ne jednotlivce, ale ruský národ ovládaný zlou silou. Ve fyzice se tomu říká kontinuum. A chování kontinua se prostým součtem vlastností každé individuální částečky vysvětlit nedá. V tomto ohledu je západ zaostalý. Kdyby měl naši zkušenost s okupantským a totalitním režimem, byl by jistě v obcování s ďáblem obezřetnější.

Tato lekce je, bohužel, více politická než vědecká. Je to smutné, ale vědu od politiky, zvlášť v případě velkých a drahých projektů, oddělit nelze. Evropa a Amerika je s Ruskem propojená víc, než by si přála.

Autor je astronom

LN, 12.3.2022