Zephir 27.11.2007 11:47

Re: Goedelův teorém a optimalizační problém

Samozřejmě, ten model je jednoduchej, ale pro řadu z vás bude asi dost novej, Ale umožňuje například snadno pochopit, proč moderní fyzikální teorie mluví o dvou časových dimenzích (viz např. F-theory, 1, 2) . IMO je to docela základní věc a pokud nepochopíte proč tomu tak je, můžete o čase vykládat co chcete.

Je to jako řešit všelijaký detaily a filozofický důsledky toku tetřeva a přitom nevědět, že má dvě křídla.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 27.11.2007 9:08

Re: Goedelův teorém a optimalizační problém

U sááámošky se bavily dvě ženský, drbny :

první :  no, asi jo, no no fakt...; druhá : no nééé, fáákt ?; první :  anebo že by nééé ?;

druhá : možná, víte, že jóó...; první :  no jóó´…; druhá : no todle, že by faáákt ?...; první :  kdo by to řek, to asi nééé...; druhá : dyť to říkám, že nééé...; první : hm, no to je fakt ...

Už víš Srnko o čem se ty baby bavily ???? Já jo. O hov**.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jerry 27.11.2007 2:57

Re: Goedelův teorém a optimalizační problém

Zefire ty ses opravdu ukecanej jak to tu nekdo o tobe poznamenal. Placas tu o necem co nema s danym tematem (Beh casu) vubec zadnou souvislost. Navic tvoje blaboly jsou dost neprehledne, nez aby se na ne dalo konstruktivne reagovat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 26.11.2007 22:03

Goedelův teorém a optimalizační problém

Podobný principiální problémy staví před matematiku neřešitelnej problém kauzality: všechno co s její pomocí o realitě odvodíme se bude týkat právě a jen inerciální reality. Prostě proto, že realita musí bejt inerciální (jakýmsi záhadným způsobem brzdit či zpomalovat šíření energie), aby se vůbec dala pozorovat, natož spočítat. K pochopení celýho vesmíru prostě lidská logika, natož matika nestačí a dá se to i docela jednoduše zdůvodnit.

K podobnýmu závěru dochází i Goedelův problém neúplnosti: v okamžiku, kdy nějakej nekonečnej systém spoutáme konečným počtem pravidel si ho současně omezíme. Protože základním pravidlem Vesmíru je, že v něm žádný pravidla vlastně nejsou, pokud na nějakou jeho část zavedeme nějaký pravidla, jde právě o důsledek výběru.

Jedno z výběrovejch pravidel je třeba už samotnej optimalizační problém: to, že se snažíme z vesmíru vidět a pochopit co nejvíc. Už tím vznášime do výběru pozorování reality svoje antropocentrický stanovisko. Dejme tomu, že třeba pozorujeme vesmír jako nějakej závoj mlhy, jejíž částice ohejbaj a lámaj dráhu světla (obecně energie).

Pak se můžeme zeptat, jak by měly takový fluktuace vypadat, abysme z vesmíru viděli co nejvíc? To je zcela legitimní optimalizační úloha. Pokud třeba budou ty fluktuace moc řídký, uvidíme sice daleko, ale mlhy bude málo. Pokud budou moc hustý nebo zakřivený, budou rozptylovat energii příliš a moc částic mlhy taky neuvidíme. Při kondenzaci superkritický páry se skokem měni hustota šíření energie. Ale jakmile zprvu vzniklý houbovitý fluktuace zkondenzujou moc, šíření energie se opět zpomalí - nejvyšší hustoty energie se dosáhne na počátku kondenzace, kdy sou gradienty hustoty ještě navzájem pospojovaný ale jsou jemný a tenký. Proto se vakuum chová jako rekurzívní pěna, jejíž membrány sou ostrý jako břitva - je to stav hmoty, kterej nám umožňuje vidět z vesmíru co nejdál. Má taky určitý speciální vlastnosti . např. se chová jako tzv. metamateriál a autofukusuje vlnu energie.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 26.11.2007 21:50

Eter a matematickej model vesmíru

Pokud jste to dočetli až sem, tak jste mohli nabýt dojmu, že tu nějakej Zephir tvrdí, že je možný odvodit existenci vesmíru matematicky, jen ze zákonitostí statistiky dostatečně hustejch fluktuací.

To sice teoreticky možný je - a já nepochybuju, že se časem takovejch teorií vynoří hodně - neni to ale možný z hlediska kauzálního. V matematice je totiž zakopanej pes v tom, že vždy z principu popisuje jen tu inerciální  část vesmíru. Už sama existence spočetnejch objektů ale tiše předpokládá, že se fluktuace nebudou navzájem prostupovat jako duchové, že se budou chovat jako fermiony. K tomu aby se tak chovaly je nutný, aby jejich vnitřek byl hustší než povrch a tvořilo je setrvačný prostředí. Takový prostředí si ovšem jen tak z prstu nevycucáte.

To samý v bledě modrym platí nejen o Peanově algebře a statistice, ale i o diferenciální matematice. Vznik každýho nenulovýho gradientu nebo potenciálu tiše na pozadí předpokládá existenci prostředí, ve kterým by se mohl tvořit. A čim menší takovej gradient z úspornejch důvodů předpokládáme, tim to výchozí prostředí musí bejt naopak hustší.  Takže když třeba někdo tvrdí, že na počátku vzniku vesmíru stála jen infinitezimálně malá fluktuace hustoty, ze který se lavinovitě všechno vyvinulo, tak se musím jenom usmívat, protože vznik takový prťavý fluktuace předpokládá existenci velmi hustýho částicovitýho prostředí, aby mohla vzniknout takhle malá fluktuace mohla vůbec kauzálně vzniknout.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 26.11.2007 21:18

Re: Re: Nerovnováha v éteru

Jen na dovysvětlení: to kvantování vyplývá z toho, že hodnota tý aktivační energie je daná velikostí částic a ta je zase daná středním obsahem energie. Např. v systému olejovejch kapiček ve vodě existuje dynamická  rovnováha mezi jejich spojováním a rozpojováním, takže když je mícháme v mixéru při konstantních otáčkách, vznikně emulze s určitou distribucí velikosti částic (při vyšších rychlostech budou kapky v průměru menší a naopak). No a určitýmu průměru kapek odpovídá určitá aktivační energie potřebná pro překonání odpudivejch sil pro jejich slepování nebo rozpojování. Po vložení týhle energie se systém začne chovat chaoticky čili rovnovážně. Například po uvedení fotonů s energií aspoň 500 keV se ve vakuu začnou samovolně tvořit a zanikat elektron-pozitronový páry, který jde od sebe silným elektrickým či magnetickým polem oddělit. Pokud je energie menší, tak k materializaci nedojde. Čili i vakuum je kvantovanej systém.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 26.11.2007 21:10

Re: Nerovnováha v éteru

Termodynamická šipka času vesmíru je evidentně spojená s jeho vzdálenosti od nerovnovážnýho stavu. Např. v řídkým plynu sou chaotický fluktuace víceméně rovnovážný, když lokálně dojde ke vzniku hustšího clusteru částic, je vysoká pravděpodobnost, že se v příštím okamžiku ten útvar stejně snadno zase rozpadne. Takovej systém nevykazuje žádnou preferovanou šipku času: je tak náhodnej, že pohledem na jeho filmovej záznam nebudeme schopný říct, jestli  běží popředu nebo pozpátku.

Jenže co se stane, když hustota částic poroste?

 Jestli ste zaznamenali ten model rtuťovejch kapek zmíněnej o něco níže, tak to je typicky nerovnovážnej systém, právě v důsledku vysokýho povrchovýho napětí rtuti, kterej je spojenej s vysokým gradientem hustoty na povrchu kapek. Proto spojování a rozpadání kapek vykazuje zřetelnou hysterezi, což je ale pořád důsledkem Newtonova zákona o šíření energie a hmoty rovnoměrně přímočaře. Protože ale rozpad či spojení kapek vyžaduje vytvoření krčku s opačnou křivostí, k proběhnutí tohodle procesu je nutný dodat přechodně jistou aktivační energii navíc a to vyžaduje určitej čas.

Takže když budem zahušťovat systém částic, jeho fluktuace budou vznikat a zanikat rovnovážně, dokud hustota systému nepřekročí jistou mez, kdy se stanou tak hustý, že se začnou chovat jako kapičky rtuti. A pak jejich rozpad i vznik bude vyžadovat určitej čas, protože bude spojenej s určitou aktivační energií. Přitom vidíme, že sme se souborem částic nic neudělali, jen jsme ho zahustili, čímž přestalo bejt možný ignorovat inerciální jevy, spojená se vznikem gradientů těch částic. Systém se stal nelineární a kvantovanej  jen tím, že jeho hustota energie a hmoty dostatečně vzrostla.

Vidíme tedy, že každej inerciální systém v sobě obsahuje zárodek hystereze, čili časový dimenze, v souboru náhodnejch fluktuací jen stačí počkat, až se udělaj tak hustý, že se objeví kvantování prostoru a času. A tohle kvantování v sobě obsahujou všechny dostatečně velký čísla a soubory částic.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

NJ 26.11.2007 21:01

Re: Jestli ale budeme sledovat nějaký složitý děj (třeba hoření)...

Aáááámen ....!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 26.11.2007 20:40

Jestli ale budeme sledovat nějaký složitý děj (třeba hoření)...

Vždycky může existovat globálnější měřítko, v jehož rámci je ten proces výjimkou z celkovýho trendu. Prostě proto, že fluktuace fluktuujou a může docházet ke srážení molekul. Když je ten systém dostatečně rozsáhlej, může ta oblast náhodně sraženejch molekul bejt velká jako planeta nebo třeba celá galaxie. Představte si třeba dlouhou skleněnou trubku se směsí dvou plynů, který spolu regujou rovnovážnou reakcí, při který se mění celkovej počet molekul. Takže rovnováhu tý reakce můžete posouvat změnou tlaku, což ovšem neni zvenku nijak vidět. Taky můžeme předpokládat, že ta reakce potřebuje malou aktivační energii, čili můžeme systém malinko podtlačit nebo přetlačit, aniž ta reakce nastartuje. Reakci pak iniciujeme nějakým popudem, přitom můžeme vidět, jak se podél trubice šíří reakční zóna, spojená s vývojem nashromážděný energie ("plamen") - třebas jen v infračervený oblasti spektra, protože množství energie asi nebude stačit, aby se z plynu stala plasma (ostatně i plamen řady organickejch látek s vysokým obsahem kyslíku je skoro nesvítivej).

No a když ta trubka bude obsahovat nerovnovážnou směs, pak podél trubky proběhne plamen a vy nebudete ani vědět, zda právě probíhá "hoření" nebo lavinovitej "rozklad" plynný směsi. To, že můžete v případě nějakýho složitýho děje studovat jeho šipku času je jen daný tím, co o něm víte z dřívějška a jak moc je vzdálenej od rovnováhy. V tomhle modelovým systému si ale nebudete bejt moc jistej.

Éterová termodynamika zahrnuje nejen rovnovážný, ale i nerovnovážný děje. Např. výsledkek exotermní reakce se prudkým ochlazením posouvá ve prospěch výchozích látek, prudký ochlazení endotermní reakce vede k posunu ve prospěch produktů. Např. prudkým ochlazením plamene svíčky se z plamene vyloučí uhlík, prudkým ochlazením směsi dusíku a kyslíku se zachytěj oxidy dusíku. Zdůrazňuju, že zde nepopisuje rovnovážnej Le Chatalierův princip .- je to nerovnovážná relativistická termodynamika, zohledňující časovou dimenzi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 26.11.2007 20:17

Re: Re: Cas bez hmoty neexistuje.

Aby to ještě nebyla taková sranda, eterová teorie předpokládá dynamickou Mobiovu transformaci celýho vesmíru, kde  se průběžně časový dimenze vyměňujou za prostorový.  To si jde představit či modelovat řadou způsobů: stav vesmíru, popsanej dynamickou rovnováhou mezi časovejma a rozměrovejma souřadnicema jakoby cestuje po povrchu Mobiovy pásky, kde se jejich role v průběhu oběhu vymění. Pomocí modelu éterový pěny složený z vnořenejch bublin si to můžeme představit jako pěnu tvořenou zelenejma bublinama, který sou vyplněný malejma bublinama červenejma. No a dochází k tomu, že si ty bubliny navzájem vyměňujou místo: malý bubliny rostou a ty velký naopak kondenzujou na menší.

Tzv. velkej třesk jde z tohodle pohledu popsat jako okamžik, kdy je velikost bublin obou typů barev právě stejná. Z pohledu pozorovatele uvnitř se ten přechod jeví tak, jako by se čas stal náhle prostorem a obě veličiny si vyměnily místo. Zní to abstraktně a absurdně, ale v podobnýmu procesu může docházet miliardkrát za vteřinu na kvantově mechanický úrovni, kdy se částice - hustý žmolky vakuový pěny - jakoby rozpouštěj a jejich energií se zahušťuje generace vakuový pěny, kterou jsou tvořený. Můžete si to přirovnat k tomu, co vidíte na obloze při zrychleným filmu: oblaka se rozpouštěj a zdánlivě mizej, aby se pak z nashromážděnejch par vysrážely o kousek dál.   Čili v zásadě docela běžnej přírodní proces.

Z našeho lokálního pohledu se o entropii takovýho systému nedá předem říct vůbec nic. Celej vesmír se pak chová jako jedna velká gigantická fluktuace, o který se nedá říct předem, jesti se zrovna rozpouští, nebo sráží. V konečným důsledku se pak ani nedá říct, jestli entropie vesmíru jako celku klesá či roste, protože takovej pohled záleží na tom, co zrovna prohlásíme za "celej vesmír".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 26.11.2007 20:11

Re: Re: Cas bez hmoty neexistuje.

Na tomhle fóru jen parazituješ Zephire, protože víš, že sem lidi choděj.Takže lidi se snažej sem posílat něco zajímavýho, ty vidíš, že sem lezou a sereš sem ty svoje blbiny, který nesouvisej  s fyzikou. Proč by tě za to měli lidi chválit?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 26.11.2007 19:55

Re: Cas bez hmoty neexistuje.

To s tou entropií je vachrlatý. Například podle klasický teorie by se měly částice hmoty samovolně rozptylovat. Samozřejmě to dělaj, ale jen do určitý míry: velký oblaka plynů se samovolně shlukujou. Pak v nich probíhaj kondenzační děje, který v konečným důsledku vedou k vyzáření hmoty na fotony záření, který se nakonec přece jen rozptýlí.

Podle éterový teorie každá částice s kladnou klidovou hmotností je tvořená jakýmsi blobem pěny, uprostřed je hustota energie největší, se vzdáleností klesá. Současně platí, že energie má tendenci se díky svý difuzívní povaze se šířit rovnoměrně přímočaře. Když se dvě takový částice potkaj, výsledek je zajímavej: nejprve maj ty dvě částice tendenci se slepit, protože se tím zvětší celkovej povrch částice. Ze stejnýho důvodu se slepujou kapky rtuti do větších. Výsledná kapka má větší poloměr, dráha energie, která se soustřeďuje podél gradientu hustoty jako vlny na vodní hladině se napřimuje.

Pokud se ale takový dvě kapky dostanou příliš blízko k sobě, tentýž efekt vede naopak k odpudivý síle, podobně, jako se malý rtuťový kapky odmítaj slepit v důsledku silnýho povrchovýho napětí. Spojení takovejch dvouch kapek vyžaduje přechodný vytvoření tenkýho krčku se silnou zápornou křivostí. A ta způsobuje naopak odpuzování kapek.

V konečným výsledku tvoří vesmír hustej soubor částic a jejich gradientů, který vyvolávaj přitažlivý i odpudivý sily současně. Každý samovolný rozptylování částic vyvolává jejich shlukování na jiným místě. Záleži na kterým místě zrovna jsme a zda jsme součástí systému nebo mimo něj, jak budeme vnímat negentropický děje. Např. při pádu do černý díry se hustota vakua kolem díry zvyšuje, takže převládaj odpudivý síly. To se nám jeví jako když gravitace působí s opačným znaménkem a čas běží pozpátku. Z  vnějšího pohledu se ale nic neobvyklýho neděje a proces je samovolnej: šutr padá do černý díry a rozpouští se na akreční záření. Takže vidíme, že entropická šipka času závisí na pozici pozorovatele.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jarda 26.11.2007 11:12

Re: Re: Cas bez hmoty neexistuje.

Druhým aspektem času je možnost rozlišit u různých událostí zda jde o příčinu či následek. Tedy kauzální vztahy. Ty ovšem nejsou vlastností samotné časové metriky (základní fyzikální zákony jsou invariantní vzhledem k změně znaménka času – tedy přesněji pouze k CPT). Budeme-li sledovat filmový záznam planet obíhajících kolem nějaké hvězdy, nepoznáme, jestli film běží správným směrem, nebo pozpátku (obojí bude v souladu se zákony mechaniky). Jestli ale budeme sledovat nějaký složitý děj (třeba hoření), bude směr času evidentní (kdyby někdo pustil film pozpátky, snadno to poznáme). Šipku (směr) času zde určuje entropie (druhá věta termodynamická, tedy statistika). Místa v časoprostoru s nižší entropií považujeme za minulost (oblast příčin), místa s vyšší entropií za budoucnost (oblast následků). Rostoucí entropie nám umožňuje pamatovat si to co bylo (a ne to co bude). Prapříčina všeho tedy leží v místě, kde je entropie nejnižší (absolutně). Mohl by to být třeba Velký Třesk.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jarda 26.11.2007 11:10

Re: Cas bez hmoty neexistuje.

Čas a prostor ale nejsou primárně atributy hmoty, ale jsou to vlastnosti událostí (každá událost nastala někdy a někde). Události jsou zase důsledky interakcí hmotných objektů a čas a prostor (vlastnosti událostí) jsou tedy určeny interakcemi. Pokud by interakce neexistovaly, nemělo by smysl mluvit o prostoru (například o jeho dimenzích, každá souřadnice nějaké částice by byla lineární funkcí času a nešlo by nijak rozlišit, jestli máme třeba šest částic v jednorozměrném prostoru, nebo dvě částice v třírozměrném a nebo jen jednu v šestirozměrném).  Teprve interakce (její závislost na souřadnicích) rozliší, kolika rozměrný vlastně prostor je (dokonce by to mohlo být i tak, že vzhledem k jedné interakci by byl prostor třeba třírozměrný, vzhledem k nějaké jiné třeba dvanáctirozměrný – i když tomu tak asi není).

U času musíme rozlišovat dva aspekty.

Prvním aspektem jsou jeho metrické vlastnosti (chová se jako jedna z dimenzí časoprostoru). Metrika času nám umožní porovnávat různé periodické procesy. Například, kolikrát se otočí Země kolem osy, než oběhne kolem Slunce. Měření můžeme samozřejmě přenést i na složitější, případně neperiodické procesy (Fourierovou tranformací můžeme každý proces rozložit na superposici periodických procesů – místo toho abychom chápali to co se na světě děje jako časovou závislost, mohli bychom to také chápat jako závislost na frekvenci a čas bychom nepotřebovali – intuitivně ale náš mozek používá první variantu).

                                                                                             (pokrač.) 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 25.11.2007 23:36

Re: Re: Cas bez hmoty neexistuje.

Na tomhle fóru jen parazituješ Zephire, protože víš, že sem lidi choděj.Takže lidi se snažej sem posílat něco zajímavýho, ty vidíš, že sem lezou a sereš sem ty svoje blbiny, který nesouvisej s tématem. Proč by tě za to měli lidi chválit?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 25.11.2007 23:18

Re: Cas bez hmoty neexistuje.

Machův paradox je o představě, že referenční rámec tvoří veškerá hmota ve vesmíru, vůči který voda v kýblu pozná, že se točí, a proto vytvoří parabolu. Tenhle hezkej model má ten problém, jak kýbl na dálku až ve vesmíru zmizí poslední hvězda.

Z éterový teorie vyplývá, že Machova představa byla v zásadě správná, ale hmotu vesmíru tvoří hmota vakua, hmota pozorovatelný hmoty je ve srovnání s ní úplně zanedbatelná, něco jako omžení na jablíčku. Takže voda v kbelíku udělá parabolu i tehdy, až ve vesmíru zanikne poslední hvězda a tím i možnost určit, že se kbelík točí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

vobčan 25.11.2007 17:01

Šebestová nic?

... a nějaký paradox Šebestové by nebyl? A kouzelné hluchátko?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

vobčan 25.11.2007 16:58

imanence

A co toto: "Višnu spočíval svinutý ve své vlastní podstatě" - ta imanentnost je na pováženou!!!

Jde o orientální definici fungování vesmíru - konkrétně stav před "Velkým třeskem", ev. "mezistav".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

vobčan 25.11.2007 13:07

Re: Re: Současná fyzika

... no vždyť to tu stále tvrdím, že čas není.  ... ale je to jako když hází hrách na stěnu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

vobčan 25.11.2007 13:02

Re: Re: Re: škvarky v pohybu

... třeba píše pod vlivem etéru (ale možná jde jen o ethanol).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 25.11.2007 8:52

Re: Re: čas není...

Na tomhle fóru jen parazituješ, protože víš, že sem lidi choděj.Takže lidi se snažej sem posílat něco zajímavýho, ty vidíš, že sem lezou a sereš sem ty svoje blbiny, který nesouvisej s tématem. Proč by tě za to měli lidi chválit?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 25.11.2007 8:49

Re: Re: čichněte k éteru a bude to hned jasné :-)

Na tomhle fóru jen parazituješ, protože víš, že sem lidi choděj.Takže lidi se snažej sem posílat něco zajímavýho, ty vidíš, že sem lezou a sereš sem ty svoje blbiny, který nesouvisej s tématem. Proč by tě za to měli lidi rádi?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 25.11.2007 8:46

Re: Re: Pohyb nic nepředpokládá, pohyb je, Vy "tautolgu" :-)))

Na tomhle fóru jen parazituješ se svými přiblblými obrázky, protože víš, že sem lidi choděj. Takže lidi se snažej sem posílat něco zajímavýho, ty vidíš, že sem lezou a sereš sem ty svoje blbiny, který nesouvisej s tématem. Proč by tě za to měli lidi rádi?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 25.11.2007 8:41

Re: Re: škvarky v pohybu

Na tomhle fóru jen parazituješ, protože víš, že sem lidi choděj a posílaj sem zajímavý názory. Takže lidi se snažej sem posílat něco zajímavýho, ty vidíš, že sem lezou a sereš sem ty svoje éterový blbiny, který nesouvisej s tématem. Proč by tě za to měli lidi rádi?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Magor Milda 24.11.2007 18:36

Co se nemění, je mrtvé

tudíž nezávislé na čase. Čas je proto něco, co měří míru změn, třeba otáčení Země kolem osy nebo kolem Slunce. Dalo by se to definovat tak, že stav našeho okolí,podle kterého ten čas určujeme, se podobá listům, které dokumentují stav v určité chvíli. Následující list je dán stavem posunutým o náš krok, kterým ten čas měříme. Suma těch listů je pak nekonečnost. Je jasné, že nekonečnost končí, pokud ten systém našich listů také skončí. Za ním začíná nové nekonečno, které se týká nového pozorovatele. Lze z toho usuzovat, že těch vesmírů, jako je náš, bude možná nekonečně mnoho, což znamená, že za každým z nich začíná nový. Čas je pak pouze sbírka stavů, kterými tyto vesmíry probíhají. Dokonce nelze ani určit, zda čas ve všech vesmírech probíhá synchronně. Pro nás ovšem zbytečná starost, těch několik okamžiků, které nám život dává, abychom něco změnili, je rychle pryč.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 24.11.2007 18:07

Re: Cas bez hmoty neexistuje.

Éterová teorie nevylučuje třírozměrnej čas stejně jako třírozmerněj prostor. V bubinách éterový pěny, který lze považovat za supersymetrický částice - bosony - vystupuje čas jako třírozměrnej. Ale nepreferuje nijak zvlášť ani tři rozměry: tři rozměry jsou prostě nejjednodušší fáze, která vede k objemovejm artefaktům, Éter sám o sobě nemá žádnou strukturu, ale v systému náhodně rozmístěnejch gradientů jsou některý struktury vidět líp, nekterý hůř. Čili éterová pěna je z principu nekonečně-rozměrná, a to jak v čase, tak v prostoru. Tři rozměry svou magický číslo, který umožňujou optimální šíření energie z hlediska principu nejmenší akce: právě trojrozměrný hyperkoule totiž zaujímaj nejmenší poměr objemu k poloměru. Vakuum je tvořený houbou právě proto, že se tím maximalizuje přenos šíření inerciální energie na velký vzdálenosti, což nám umožňuje v náhodným systému éterovejch částic vidět co nejdál.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 24.11.2007 16:14

Re: Cas bez hmoty neexistuje.

To je problém podobnej Machovu paradoxu. To znamená, že když ve vesmíru zmízí poslední hvězda, čas se pro nás zastaví? Jako to poznáme, když se světlo šíří omezenou rychlostí?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Patricie 24.11.2007 11:57

Časem se táhne nit

habsburské dynastie

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 24.11.2007 11:54

Re: Re: Re: čas není...

Délka je veličina a ta (sama ) realizuje své dimenze ( nejznámější dimenze jsou tři : délka, šířka a výška, kde to slovíííčko „délka“ s malým „d“ je dimenze, a je to slovíčko čistě historicky náhodou stejné jako název pro veličinu „Délka“ ) Totéž pro veličinu „Čas“ i tato veličina realizuje své dimenze ( ke dnešku neprobádané tři dimenze, které nemají název, proto je označím t(1), t(2), t(3) ). Takže když si náš mozek myslí, že my-bod-Zem stojíme, jen čas běží, je to jen fixe : Zem nestojí, ona se vesmírem posouvá-přesouvá „po“ délkové dimenzi a tím ukrajuje intervaly ( délkové) Totéž o >čase<. Čas jakožto veličina ( i některá z jejich tří dimenzí ) stojí, ale my se po té dimenzi pohybujeme a tím „tikáme“, tím ukrajujeme intervaly na časové dimenzi a tím čas „běží“. A běží do tří časových dimenzí ( do tří složek ztotožníme-li tři dimenze s třemi časovými osami ) stejným tempem, což sice vypadá jako záhada, ale určitě se to vysvětlí proč tomu tak je.

Čas neběží, ale my běžíme po něm … a to tak, že když se z této trajektorie časového posunu spustí tři složky na tři časové osy totožné se třemi časovými dimenzemi, tak jsou kupodivu ty tři složky stejné, o stejném intervalu, ale … ale např. víme, že při dilataci času na raketě se interval časový ukrajovaný raketou mění a to ve směru pohybu. V ostatních dvou směrech zůstává tempo odvíjení časových intervalů“ stejné…jen do třetí dimenze se tempo, čili tiky, čili intervaly mění. Představíš-li si to ke kouli, že by se jeden poloměr měnil, pak je to elipsa, a změní-li se ten poloměr-interval na nekonečně velký, tak je to paraboloid…jenže to tak je pro pozorovatel-pozemšťana když snímá tři intervaly a z toho jeden je jiný, kdežto „na raketě to není paraboloid“ ale stále koule.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 24.11.2007 11:23

Re: Re: Cas bez hmoty neexistuje.

Délka je veličina a ta (sama ) realizuje své dimenze ( nejznámější dimenze jsou tři : délka, šířka a výška, kde to slovíííčko „délka“ s malým „d“ je dimenze, a je to slovíčko čistě historicky náhodou stejné jako název pro veličinu „Délka“ ) Totéž pro veličinu „Čas“ i tato veličina realizuje své dimenze ( ke dnešku neprobádané tři dimenze, které nemají název, proto je označím t(1), t(2), t(3) ). Takže když si náš mozek myslí, že my-bod-Zem stojíme, jen čas běží, je to jen fixe : Zem nestojí, ona se vesmírem posouvá-přesouvá „po“ délkové dimenzi a tím ukrajuje intervaly ( délkové) Totéž o >čase<. Čas jakožto veličina ( i některá z jejich tří dimenzí ) stojí, ale my se po té dimenzi pohybujeme a tím „tikáme“, tím ukrajujeme intervaly na časové dimenzi a tím čas „běží“. A běží do tří časových dimenzí ( do tří složek ztotožníme-li tři dimenze s třemi časovými osami ) stejným tempem, což sice vypadá jako záhada, ale určitě se to vysvětlí proč tomu tak je.

Čas neběží, ale my běžíme po něm … a to tak, že když se z této trajektorie časového posunu spustí tři složky na tři časové osy totožné se třemi časovými dimenzemi, tak jsou kupodivu ty tři složky stejné, o stejném intervalu, ale … ale např. víme, že při dilataci času na raketě se interval časový ukrajovaný raketou mění a to ve směru pohybu. V ostatních dvou směrech zůstává tempo odvíjení časových intervalů“ stejné…jen do třetí dimenze se tempo, čili tiky, čili intervaly mění. Představíš-li si to ke kouli, že by se jeden poloměr měnil, pak je to elipsa, a změní-li se ten poloměr-interval na nekonečně velký, tak je to paraboloid…jenže to tak je pro pozorovatel-pozemšťana když snímá tři intervaly a z toho jeden je jiný, kdežto „na raketě to není paraboloid“ ale stále koule.

• reagovat
• nahlásit příspěvek