V roce 2007 se Evropská unie (EU) dohodla na regulaci užívání chemických látek vtělené do dohody REACH (Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals). Podle ní bude toxikologicky otestována každá chemikálie, které se v EU prodá ročně množství přesahující jednu tunu. Výrobci chemikálií dostali možnost přihlásit takové chemikálie do konce roku 2008. Úředníci v Bruselu předvídali, že 27 000 výrobců podá celkem 180 000 registrací na 29 000 různých chemikálií (některou chemikálii vyrábí a tudíž i registruje více výrobců). Následná toxikologická prověrka bude největší investici do bezpečnosti spotřebitelů. Měla by stát 1,6 miliardy euro (nejméně 1,2 miliardy a nejvíce 2,4 miliardy) a za oběť by přitom mělo padnout nejspíše 2,6 milionu laboratorních zvířat (spodní hranice odhadu je 2,1 milionu a horní 3,9 milionu). Už tyto kalkulace naznačují, jak velké sousto si EU ukousla. Zatím se v EU testovaly chemikálie tempem zhruba 200 až 300 látek ročně. Použije se k tomu asi 90 000 laboratorních zvířat a utratí se 60 milionů euro.
Realita se může ubírat poněkud jinými chodníčky, než jaké jí nalajnovali evropští úředníci. Upozornili na to Thomas Hartung a Costanza Rovidová (Nature 460, 1080-1081, 2009). Podle jejich analýz si firmy registrovaly více než 140 000 chemikálií. Oba vědci provedli kvalifikovaný odhad, který nechali posoudit dalším nezávislým expertům. Vyšlo jim, že po vyloučení opakovaně registrovaných látek se v EU bude nakonec testovat asi 68 000 chemikálií. To je o dost více, než kolik předpokládá oficiální odhad. Odpovídajícím způsobem stoupnou i náklady a počty zvířat potřebných k testům. Za testy zaplatíme podle Hartunga a Rovidové v příštích deseti letech 9,5 miliardy euro a použijeme k nim 54 milionů laboratorních obratlovců. To je dvacetinásobný nárůst v počtu zvířat a šestinásobný nárůst v objemu financí v porovnání s oficiálním odhadem. Nabízí se otázka, kde všechna ta zvířata vezmeme. A v neposlední řadě, kdo to zaplatí.
Vědci navrhli zjednodušení testů, které by REACH vyvedlo ze slepé uličky. EU požaduje plošně u všech chemikálií testy na dvou generacích zvířat, aby se odhalily účinky chemikálií na plodnost. Ověření efektů na reprodukci je jistě správný požadavek a vědci s ním souhlasí. Namítají však, zda je rozumné dělat testy na druhé generaci zvířat, když testy na první generaci neodhalí žádná rizika. Evropské úřady tohle zjednodušení odmítají přijmout a trvají na plošných dvougeneračních testech.
Rozdíl v nárocích obou typů testů je propastný. Na dvougenerační testování jedné chemikálie je zapotřebí v průměru 3200 potkanů. Na jednogenerační test padne v průměru 784 zvířat. Rozdíl v nákladech je pětinásobný. A to nemluvíme o lidech a prostorách, jež jsou pro uskutečnění tak rozsáhlých testů zapotřebí. Mnozí toxikologové dokazují, že případy, kdy jsou zvířata první generace v pořádku a v druhé generaci se objeví problémy, jsou skutečně výjimečné (nastává to u 0,2% až 2% testovaných látek). OECD už vypracovala metodiku jednogeneračních testů, které by měly být důkladnější než ty stávající (vyžadují například histologické vyšetření a neurologické testy) a potřebu dvougeneračních testů by ještě více snížily. Evropská unie si však prostřednictvím Evropské chemické agentury (ECHA) stojí na svém (viz např. Nature 463, 142-143, 2010). Podle ECHA nelze z dvougeneračních testů slevit. Neúnosného objemu testů a asronomického vzestupu nákladů se ECHA nebojí, protože analýzy Hartunga a Rovidové považuje za chybné. Nám nezbývá než doufat, že se lidé z ECHA nemýlí.
Anglický básník Robert Browning napsal: „Člověk by měl sahat dále než mu stačí ruka. Nač by jinak bylo nebe?“
Je až s podivem, jak důkladně si toto motto bereme za své. Nemožné slibujeme na počkání a zázraky plánujeme uskutečnit do tří dnů. Smějeme se nereálným vizím našich předkům – u nás je populární pohlednice s železnicí vedoucí na vrcholek Sněžky – a sami často spřádáme vize ještě chiméričtější. Až tady nebudeme, budou se nad nimi naši potomci za břicho popadat. Pokud však REACH zkolabuje na tom, že ECHA špatně odhadla rozsah potřebných testů a peněz, jež je nutno vynaložit, smát se nebudeme. Místo solidně otestovaných 68 000 chemikálií budeme mít předůkladně otestovány jen ty chemikálie, které toxikologickou prověrku zvládnou, než vyschne kasa. Zbytek nebude testován vůbec. Úsloví o vrabci v hrsti a holubovi na střeše nenapsal žádný básník, ale na rozdíl od Browningových vzletných veršů je jeho pravdivost ověřena tisíciletími. Pokud by si volila ECHA erbovní zvíře, doporučil bych jí „vrabce“ zobrazeného „v hrsti“. Už proto, že vrabců na rozdíl od holubů v Evropě nápadně ubývá a nežádoucí vedlejší účinky chemikálií na tom mohou mít svůj podíl.
Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora