Proč se evropská věda propadá na dno

Jako malý jsem hltal knihy vyprávějící o kosmických letech, ať už to byly sci-fi romány či vědecké non-fiction. Ač byl tehdy knižní trh chudý na kvalitní sci-fi literaturu, kterou nejvíce reprezentovaly bezpohlavní SF výbory sovětských autorů, daly se v knihovnách najít poklady ze šedesátých let a každý takový objev jsem si vypůjčil a přečetl nesčíslněkrát. Díky polské televizi jsem se i v normalizačním bezčasí osmdesátých let minulého století seznámil se Star Trekem či Star Wars. A ač jsem se v určité části života stal až-tak-už-ne-mladistvým intelektuálem a v Ponrepu stál fronty na Bergmana, láska k vesmíru ve mně zůstávala. Dnes pracuji v oboru vodíkových technologií, které jsou ve vesmírném výzkumu využívány už od jeho počátku. A pořád hledám v knihkupectvích a antikvariátech kvalitní SF literaturu.

Hard science-fiction, tedy sci-fi charakteristická svým zaměřením na vědeckou správnost a přesnost, byla v posledních desetiletích vytlačena fantasy knihami. Proto jsem byl nadšen v minulém roce dvěma hard SF vlaštovkami - filmem Interstellar, který vznikl na základě prologu k popularizační knize fyzika Kip Thorna Černé díry a zborcený čas (dostupná i v češtině), a knihou Marťan Andy Weira, jejíž filmová verze právě vstupuje do kin. Vědecká přesnost v obou dílech totiž bere dech. Obzvláště mě potěšil Marťan, který bere vodíkové technologie jako přirozenou součást mise na Marsu.

V současné době je však na tom věda v západním světě velmi špatně a obě díla tuto skutečnost odrážejí. V Interstellar se hlavní hrdina Cooper, bývalý pilot NASA, na začátku filmu musí dostavit do školy, neboť jeho malá dcera obhajuje kosmické lety. Emotivní střet s její učitelkou reflektuje současnou situaci vědců v USA, kteří jsou na jedné straně ohrožováni extrémní pravicí (Tea Party) dávající přednost okultismu před vědou a na druhé straně jim vládnoucí levice omezuje rozpočty, neboť přednost mají sociální výdaje. Nutno podotknout, že v Evropě je situace velmi podobná. Levicoví environmentalisté na jedné straně blokují každý vědecký objev přehnaným důrazem na bezpečnost, na druhé straně vymýšlejí normy a předpisy, které téměř není možné splnit. Zkuste si představit, že by EU existovala na začátku dvacátého století a měla by schválit spalovací motor. Velmi nebezpečné, zněl by výrok, zůstaňme u koní a dostavníků (to samé se dnes reálně děje s jadernou energií). Co ovšem evropskou levici a americkou Tea Party spojuje, je naprostá ignorace matematiky a fyziky. U evropských úředníků bych to dokonce označil za sveřepý boj proti přírodním zákonům. To čeští environmentalisté považují matematiku a fyziku za další z ďábelských vynálezů Václava Klause, zatímco jejich protějšek v Americe, Sarah Palin, nejspíš za dílo skutečného satana.

Školství je kapitolou samo o sobě. V ČR vědě nebezpečnou ideologii dlouhodobě propaguje časopis Respekt. Vyjádřena jednou větou: znalosti jsou škodlivé, ty si žáci v případě potřeby najdou na Wikipedii, to základní je mít na všechno názor a umět diskutovat. Pokud půjdete do kina na Marťana, představte si, jak by dopadli žáci vychováváni dle respektovské ideologie. S jejich názorem by si Mars poradil velmi rychle a bez jakékoliv diskuze.

Zatímco však v Americe věda vždy fungovala v součinnosti s armádou, která tvrdě vyžaduje výsledky, evropská věda je závislá na úředních a bohužel se jim musí přizpůsobit. A neuvěřitelná síla evropského úředníka spočívá v jednom jediném nástroji - tabulkovém procesoru. Pokud věda hledá nutnou a obecnou závislost v přírodě, aby ji převedla do formy zákona, úředník díky tabulkovému procesoru vytváří závislost všeho na všem, co mu přijde pod ruku, a pár kliknutími myši generuje tisíce grafů o ničem. Vědci potřebující od úředníků peníze pak přišli s jednoduchým nápadem - budeme vytvářet prognózy, jak bude za deset či dvacet let. Úředníci byli nadšeni do té míry, že dokonce stanovili datum vstupu do environmentalistického ráje (začátek roku 2050), a aby toho dosáhli, začali rozhazovat dotace na všechny strany (ovšem spíše kazatelům ohlašujícím příchod nové doby, než vědcům). Co na tom, že všechny takto vytvořené prognózy se ukázaly chybné. Najděte si prognózy z roku 2010, kdy byl výstup z krize znázorňován exponenciální funkcí, a všichni jásali, že po hubených letech nastane v roce 2015 prudký růst, najděte si prognózy z roku 2012, kdy byl za zemi snů označován Kypr - tabulkový procesor snese všechno, ale realita je jinde. Excelová věda nahradila tu excelentní.

Skutečný vědecký výzkum potřebuje dlouhodobé financování. Současná kauza automobilky Volkswagen ukazuje na základní problém - firmě je nařízen výzkum, ale ta si jeho nákladnost nemůže převést do ceny výsledku, neboť to by pak to auto stálo několik miliónů. A tak si musí pomoci podvodem. Zajímavé je, že zelení milují luxusní Teslu na baterie, která svoji vývojovou nákladnost neskrývá a prezentuje se jako vůz pro horních deset tisíc, zatímco vývoj u spalovacích motorů si má dle nich firma zaplatit ze svého a prodávat své vozy pod cenou.

Moc se těším do kina na pozitivního Marťana. Ten nezastírá, že lety do vesmíru jsou to nejdražší v lidské historii, ale ukazuje je jako krásný, i když nebezpečný sen, za kterým je třeba jít. A já děkuji za každou knihu či film, který mi umožní ten sen prožít i tady na Zemi.