Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Vypadá to vypadá, že lidstvo zahubí samo sebe, přežije to hrstka lidí a ti budou nuceni žít stejným způsobem, jako žili v pravěku, budou z nich opět jenom sběrači a lovci, pazourek bude nejžádanějším zbožím na výměnném trhu, člověk by mohl hádat, že za uloveného králíka by mohly být asi tak čtyři pazourky, pokud nakonec nebude pazourková inflace

Autor pracuje s představou, že moderní společnost směřuje k výběru charakteristik, které jsou výhodné pro snadnou manipulaci a poslušnost, a dává to do souvislosti s rostoucí patologizací odlišností. V tomto kontextu je však důležité dodat, že například ADHD není poruchou ve smyslu poškození nebo defektu, ale představuje odlišný způsob zpracování informací a vnímání okolí. Tento způsob může být v některých prostředích nevhodně vyhodnocen jako problémový, zejména ve školních systémech, které preferují uniformitu, klid a snadnou kontrolu. Dítě s ADHD ale nemusí být nijak znevýhodněné — často má vyšší kreativitu, pohotovost, schopnost simultánního vnímání více podnětů a v dynamickém prostředí může excelovat. Problém tak vzniká spíše na straně systému, například učitelů, kteří nejsou schopni přizpůsobit výuku různým typům žáků a kteří vnímají živější a impulzivnější děti jako hůře zvládnutelné. Pokud tedy dítě s ADHD neprospívá v tradiční třídě, není to nutně známkou jeho „vadnosti“, ale může jít o důsledek toho, že se od něj očekává chování, které je zcela nepřirozené pro jeho typ nervového systému. To, co je v jednom kontextu označeno jako problém, může být v jiném prostředí výhodou.

Inu, pokrok nikdo nezastaví. Za blackout, který na konci dubna postihl celý Pyrenejský poloostrov, kdy se po výpadku proudu mimo jiné zastavily vlaky i metro v Madridu či v Barceloně, přestaly fungovat semafory na silnicích, zhasla světla v domech, školách i v továrnách, je podle informací španělského serveru El Diario zodpovědná jedna z největších solárních elektráren v Evropě :

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-za-histori...

Článek „Evoluce: spirála smrti“ upozorňuje na zásadní problém vnitřní dynamiky evoluce: čím úspěšněji se druh přizpůsobí konkrétním podmínkám, tím křehčí se může stát vůči jakékoli změně. To platí nejen v biologii, ale i ve společnosti, kultuře, vztazích a inteligenci. Je však třeba dodat, že s nutností se neustále učit není něco výjimečného ani moderního. Společenská realita je a vždy byla plná pohybu, přetváření a konfliktů. Neustálé řešení vztahových, rodinných nebo komunitních situací je starší, náročnější a zásadnější výzvou než orientace v technologiích nebo vědeckých objevech. Oproti tomu je přizpůsobování se vědeckému pokroku téměř zanedbatelné. Jak často říkám: je jednodušší doletět na Měsíc než vyřešit každodenní rodinné záležitosti. I vědečtí pracovníci a ženy na mateřské si jdou do práce spíše odpočinout než namáhat mozek.

Zároveň je potřeba se zamyslet nad hlubším důsledkem moderních společenských změn: poklesem inteligence. Ten není náhodný. Pokud byl výběr partnera po dlouhou dobu hlavním mechanismem, kterým se z generace na generaci předávaly dispozice k vyšší inteligenci, pak je logické, že narušení tohoto výběru povede k poklesu IQ. Sexuální revoluce a následná liberalizace partnerských vztahů odstranily historické filtry, které umožňovaly inteligentnějším jedincům častěji se reprodukovat. Dnes jsou naopak inteligentní jedinci často znevýhodněni – nemají tolik dětí, nejsou vnímaní jako atraktivní, nebo své geny jednoduše nerozšíří. Výsledkem je, že geny spojené s inteligencí mají nižší šanci na předání než dříve.

Tento jev je možné pozorovat ve všech společnostech, které prošly rychlou emancipací žen. Naopak v zemích, kde ženy nejsou emancipované, k poklesu IQ buď nedochází, nebo je minimální. To ukazuje, že nejde o problém bohatství ani úrovně školství, ale o strukturální změnu v reprodukčním chování. Platí zde tvrdá a konzistentní závislost: čím vyšší je míra sexuální svobody žen, tím nižší je průměrné IQ populace. Nejnižší IQ mají společnosti s nejvyšší ženskou promiskuitou, zejména v Africe. A tam, kde promiskuita žen v posledních desetiletích stoupla – například v západním světě –, tam začalo IQ klesat, i když dříve patřilo mezi nejvyšší.

Z toho plyne, že spirála smrti se nemusí týkat jen technologií, přírody nebo hospodářství. Může být i demografická, reprodukční a kulturní. Může to být pozvolný, tichý rozklad toho, co bylo kdysi zdrojem vzestupu civilizace – výběrového mechanismu, který upřednostňoval vlastnosti vedoucí ke komplexitě, racionalitě a předvídavosti. Pokud je dnes úspěšnější ten, kdo se přizpůsobí krátkodobému chaosu, místo toho, kdo rozumí jeho příčinám, pak inteligence ztrácí svůj reprodukční smysl. A s tím přichází úpadek, který nemá nic společného s chybou jednotlivce, ale se strukturou samotného systému. Evoluce se nezastaví, ale začne vybírat podle jiných kritérií. A není vyloučeno, že si za pár generací položíme otázku, jak je možné, že si lidé dříve uvědomovali problémy, které dnes už nikdo ani nechápe.

K příbuzenskému křížení dochází u všech druhů a to stále. Brouk žijící v jedné lokalitě si nevybírá zda oplodní sestřičku nebo babičku. V prvopočátku ani není možné se rozmnožit s někým jiným než s rodiči a sourozenci. Tak že ADHD atd. zřejmě nebudou následky oslabení genetiky příbuzenským křížením. To by už většina druhů měla dávno utrum. Spíš bych to dala do souvislosti s chemií kolem nás, která mutace prokazatelně způsobuje.

Společnost, která se nechá ovládnout blahobytem a pohodlím, se stává lidskou zoologickou zahradou.

Blahobytem a pohodlím ovládá jedna část společnosti všechny ostatní. Jinak souhlas.

Autor článku předvedl "evoluční alarmismus" podobný "klimatickému alarmismu".

Sopka Toba sice před 70 000 lety ovlivnila klima Země , ale rozhodně neovlivnila lidskou populaci tak, jak občas tvrdí alarmisté všeho druhu.

Lidský druh dokáže žít v různých zeměpisných šířkách, takže ho globální oteplení nebo ochlazení nedokáže ohrozit tak, že by člověk jako druh vymřel. Neohrozí ho ani výbuch supervulkánu, nebo současné AGW. Umí se totiž na takové změny adaptovat

Jedna věc je si myslet, co se stalo a druhá, že podle DNA dnešních lidí a vcelku nenapadané teorie o její variabilitě to vypadá tak, že nás v jednu chvíli bylo opravdu málo. Já to nekontroloval, takže tomuto výsledku jen věřím. Variabilita genofondu je dobrá, protože umožňuje se rychle přizpůsobit, ale někdy s tím přizpůsobením se zmenší, a to až tak daleko, že může vzniknout nový druh.

Předkové člověka nelezli po stromech, nýbrž bloumali savanou.

Poté, co zmizel prales. Jo, a před tím vylezli z oceánu.

Asi není možné směšovat evoluci druhu se společenským vývojem. Blahobyt druh posiluje - jsme větší, silnější a dožíváme se vyššího věku, než naši předkové. Inteligenci jen využíváme jinak, mnohdy ji spíš promarňujeme, ale stále tady je. Stali jsme se vrcholovým predátorem.

Blahobyt samozřejmě ničí společnost, zanikají vazby, které jsou silnější, když bojuje o přežití, omezuje se i předávání zkušeností, které by v tomto boji byly klíčové.

Ovšem společenské řády se pořád mění, zatímco druh jen velmi pomalu.

autore, před 70.000 lety už byli lidé zřejmě na všech kontinentech, nejen v Africe. a přežili to všude. --jinak jsem rád, že věříte v evoluci, a nikoliv v jakési pohádkové stvoření. hezký den přeji.

Přesně tak. Sopku Toba navíc přežili nejen moderní lidé, ale i neandrtálci a denisované.