Minule jsem končil nadsázkou, že umělá inteligence se nakonec může vypracovat do stádia, kdy bude schopna hýbat planetami a možná celými galaxiemi. Taková síla a schopnost by byla skutečně „božskou“.

Je to úvaha skoro nepředstavitelná, ale zmínil jsem ji, protože v existenci našeho vesmíru je možné (možná) téměř všechno. I to, že existence Boha se uskuteční v budoucnu vývinem celého vesmíru. Jinými slovy, že hmota se dopracuje toho, že bude vědět naprosto všechno o sobě v našem vesmíru a (možná) dokáže to i ovládat. Úvaha kacířská, chápu, ale zmínil jsem ji, aby můj cíl, kterým je rozkvět života ve vesmíru, ztratil na své velikosti a nepředstavitelnosti a zdál se více reálný.

V porovnání s božstvem by se expanze života do naší galaxie snad reálnou mohla zdát více. Aby život mohl existovat i na jiných vesmírných tělesech, netřeba hledat jen planety příznivé pro život. Je docela možné, že první prototypy vesmírných „stanic“ se uskuteční na měsíci, a to nejen na tom našem, ale i na jiných měsících, které obíhají obry naší Sluneční soustavy - Jupiter, Saturn a Neptun. Mars bude zcela jistě cílem pokusu o zřízení obytné stanice na této planetě. To všechno je sice hezké, ale zdárný přesun života do vesmíru to není, i kdyby se podařilo na Marsu postavit stanici pro několik tisíc lidí. Jednoduše proto, že podmínky k životu, podobné jako na naší planetě, tu nejsou. V každém případě budou tyto stanice důležité pro výzkum a zkušenosti s cestováním ve vesmíru, které budeme moci využít později. Ať už tak nebo onak, je k tomu cestování zcela jistě nezbytný vývoj a vývin umělé inteligence.

Umělá inteligence je „rozum“, který se pohybuje formou elektronů ve světě kvantové fyziky po obvodech, které důmyslně vymysleli lidé. Svět kvantové fyziky však není tak spolehlivý, tak přesný, jak bychom jej rádi měli a jak naše zkušenosti z tohoto světa nás učí, ale skrývá v sobě paradoxy jako třeba Schrödingerovu kočku, která je zároveň mrtvá i živá, tedy obojí. Musím rychle připomenout, že se jedná pouze o myšlenkovou kočku, ale v podstatě tento myšlenkový experiment pravdivě vysvětluje svět kvantové mechaniky, v němž se pohybují naše myšlenky, nikoli kočky. Myšlenky se pohybují „běhajícími elektrony“ po obvodech našeho mozku, ale věda zatím nerozluštila, jak se myšlenka sama od sebe rodí.

Umělá inteligence zatím nedokáže přijít s něčím novým, prostě s nápadem, který by jí nedodal člověk, většinou jen k rozluštění. A i to rozluštění dělá jen na základě informací, které do ní vložili lidé. Doposud je tedy umělá inteligence odkázána na řešení problémů, nikoli na jejich výmýšlení, to musejí obstarávat lidé. To ovšem neznamená, že do budoucna počítače neprolomí bariéru, která je od lidského myšlení odděluje. A zde nabývá zázrak inteligence, inteligence jako takové, svou mysteriózní podstatu. Dostáváme nápady v mozku jen z našich obvodů a mozkových center nebo je myšlenka více méně univerzální v tom smyslu, že k jejímu zrodu může dát podnět i něco „zvenčí“, tedy něco, co přišlo ze světa quantum mechaniky?

Jsou určité náznaky, že u talentovaných lidí může docházet k přenášení myšlenek a já teď nemyslím jen na telepatii, která ovšem naznačuje, že myšlenky mohou „běhat“ mimo mozek, a tudíž se přenášet. Dalším náznakem k tak odvážné myšlence je synergie. Definice synergie ve fyzice je celkem jednoduchá, ale překvapující. Synergie znamená, že součet všech částic něčeho je menší než celek, který ty částice vytváří. Nebudu to rozebírát, pro náš myšlenkový experiment postačí, když řeknu, že synergie též znamená, že když nějaký jednotlivec vyřeší problém, řekněme křížovku, kterou před ním dlouho nemohl nikdo vyřešit, pak, jakoby najednou, začnou problém řešit i ostatní jedinci, kteří na křížovce pracovali.

Křížovky jsem nevybral náhodou, myslím, že v Anglii s tímto problémem udělali pokus a dávali obzvlášť těžké křížovky vybraným expertům a na jejich pokusech zjistili právě ten prapodivný „fakt“, že jakmile jeden z nich „objevil“ řešení, začali na něj přicházet i ostatní křížovkáři. Jistě, není to důkaz, dá se namítnout, že po určité době zkrátka všichni experti křížovku vyluštili a někdo musel být první... Má to nejen logiku, ale i větší pravděpodobnost, přesto mysterie světa kvantové mechaniky existuje a tu neodbudeme pouhou logikou, protože ta na tento svět nejmenších hmotných částic, které však hýbou myšlenkami, a tedy i inteligencí, nestačí. Vezměme Heisenbergův princip nejistoty. Ten vlastně znamená, že pozorovatel něčeho svým pozorováním mění pozorované! Ve světě kvantové fyziky dochází k weird věcem. Weird v angličtině znamená podivný, zvláštní, výstřední, ale také tajemný a tajuplný. A v tomhle světě se rodí a pohybují naše myšlenky.

Aby se umělá inteligence odpoutala od momentální neschopnosti něco vymyslet, ale zato vše rychle spočítat a najít to nejvhodnější řešení, je třeba skutečného průniku či objevu, který pak umělou inteligenci postaví na roveň člověčí inteligence, kterou bych nazval přirozenou. Pozor, i kdyby věda vyzkoumala a objevila princip, v němž se rodí myšlenky, a dokázala jej naroubovat na umělou inteligenci, lépe řečeno osamostatnit ji v myšlení, bude mezi naší přirozenou inteligencí a inteligencí umělou veliký rozdíl. O tom se však hodlám rozepsat příště.

Pro dnešek bych jen rád objasnil, proč jsem věnoval tolik místa popisu toho, co umělé inteligenci chybí k naší (ne)dokonalosti v myšlení, byť se obě dotýkají a potýkají se světem kvantové fyziky takříkajíc dohromady. Protože si myslím, že bez umělé inteligence se život do vesmíru nedostane a když, tak jen okrajově. Naše a umělá inteligence se musí spojit, čili doplňovat, a pak bude možné všechno. Nejprve však musíme přijít na to, jak se rodí myšlenky a co ovlivňuje jejich vznik, tvar i podobu (myšleno metaforicky). A to, dovolím si tvrdit, bude pěkně tvrdý oříšek a zabere vědě pěknou chvíli.... Ovšem, jak jeden vědec něco vyřeší, ostatní... ale to už jsem tady nastínil.