M. Křemen 27.8.2016 17:27

V jednoduchosti je síla.

Tak dlouho nám tvrdili, že Vesmír je nekonečný, až přišly množiny kde CELÝ VESMÍR je množina konečná. Tak dlouho nám tvrdili že mínus bla bla je absolutní nula, než jsem si všiml že mezi lichými -1 a +1 leží nula sudá. Sudou nulu dělíme na +0 a -0 aby uprostřed zbyla množina prázdná, neboli absolutní nula (zápisem = |0|). O absolutní matematické nule jde mnoho tlachat, ale NIC nejde nakreslit jinak než smluvním symbolem. Zatímco u strojů řešíme příkon výkon a účinnost, tak normy kde se překračuje a nebo nedosahuje plný výkon jsou pro lidi tak zkreslené, že tento článek mi neřekl nic na 100% nového. Možná příště.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 11.8.2016 0:23

Vskutku kacířská

a navíc diplomaticky řečeno pošetilá.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Minarčík 10.8.2016 18:49

Chroust

Co se bude dít s časem,když ho nebude nikdo měřit,prostor-když ho nikdo neuvidí,časoprostor,který nikdo nespočítá,matematika a fyzika jsou krásné,vesmír je nádherný,cesta je daleká-jen bych nerad do toho tahal boha,v tom případě mohu rovnou přemýšlet nad nesmrtelností chrousta!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Berger 10.8.2016 18:01

Jedna matematická záhada:

Kvantová teorie: Je prokázáno, že je pravdivá a funguje. Teorie relativity: Je prokázáno, že je pravdivá a funguje. Tyto dvě teorie se ale navzájem vylučují... (tak mi to aspoň vysvětlil můj vnuk, PhD jaderné fyziky).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Urban 10.8.2016 16:35

Bože, na co si tady ten autor hraje?

A chodil vůbec někdy na nějakou střední, pokud možno ne-humanitní? Tohle dnes produkují "fakulty"?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Němec 10.8.2016 13:29

nikoliv naivní, ale hloupý článek

člověka, který zřejmě o matamatice ví "kulový" - tedy pokud to od něj není jen fór.

Konečně může si sám zkusit vytvořit "matematiku" bez nuly, nebo s omezeným počtem nul. Pokud mu stačí na počítání prsty jedné ruky, neměl by mít velký problém...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Tachovský 10.8.2016 12:18

To je dost naivni clanek

Matematik prece vubec neni jen o mereni neceho. To je treba i logika a topologie. A ze s svet nechova uplne presne podle modelu, ktere ho popisuji je jedno. Vlastnosti kazdeho modelu je i oblast, kde dostatecne presne popisuje skutecnost.

K povzdechu autora, ze nic na svete neni rovne - a jak by to rovne melo vypadat, kdyz to nejde ani definovat.

Otazky kladene v tomto clanku nedavaji smysl. Mozna jen ten, ze se o nich mohou bavit absolventi humanitnich oboru.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Klepal 10.8.2016 10:34

několik poznámek 1/2

Především nutno odmítnout tvrzení, že vědci nemají rádi tezi o nutnosti jejich teorie zpochybňovat. Je tomu právě naopak, protože právě v ustavičném zpochybňování spočívá samotný princip vědecké metody poznání, na rozdíl od víry, založené na různých (především náboženských) bludech. Týká se to i matematiky, v níž ovšem nejde o množství nul, ale o to, zda její vnitřně konzistentní abstrakce nacházejí použití v realitě. Nutno si však přitom uvědomit, že realita je ve své podstatě chaotická a proto lze počítat ve smyslu předpovědi jen velmi málo situací. Bez nich by ale nebyl možný současný technický pokrok. Není také pravda, že matematika se zabývá (pouze) hladkými a kompaktními objekty, tak si vysvětluji autorovo nepřesné tvrzení, že matematika samotná je hladká, ale zabývá se také objekty nespojitými, jak např. dokazují matematické metody kvantové teorie.

Není také pravda, že Max Planck (nikoliv Plank) objevil neurčitost. Ve skutečnosti Max Planck přišel s hypotézou o nespojité absorpci a vyzařování světla, zatímco to byl právě autorem nezmíněný Albert Einstein, který tyto kousky energie elektromagnetického pole navrhl považovat za samostatné fyzikální entity, později nazvané fotony. Tím, kdo první přišel s principem neurčitosti, byl ve skutečnosti Werner Heisenberg, po něm je také princip neurčitosti pojmenován. Ten ovšem souvisí s tím, že v přírodě záleží na pořadí operací (matematicky jde o nekomutující operátory), v tom je podstata neurčitosti. Není také úplně pravda, že všechno je rozkouskováno do kvant, i v kvantové teorii existují spojitá spektra.

Pokud jde o lidský svět, pak princip neurčitosti, čili důležitost pořadí operací, je v něm podstatná, není tedy opět pravda, že neurčitost v něm neměla místo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Klepal 10.8.2016 10:34

několik poznámek 2/2

Pokud jde o měření času, pak si autor neuvědomil, že čas je veličina, kterou díky značnému pokroku měříme s nejvyšší přesností, takže např. vzdálenost nyní měříme časem, který potřebuje světlo k proběhnutí mezi dvěma měřenými místy. Proto jsem schopni například změřit zpomalování rotace Země. Nejde o žádné vágní pojmy tyou nepřesnost či nerovnost.

A nakonec, bez Einsteinovy obecné teorie relativity by nefungoval dostatečně přesně ani globální polohovací systém, a to se družice ještě nepohybují rychlostmi blízkými rychlosti světla.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Čermák 10.8.2016 10:27

Autor diskutérům.

Vážení, článek není namířen proti matematice, kterou já osobně mám rád a fyziku ještě raději. Je namířen proti těm, kteří z ní dělají neomylnou a nedotknutelnou Modlu. Také je mně jasné, že to bez ní nejde. Myslím, že je ale potřeba druhým dechem připustit, co všechno musíme předpokládat, či rovnou zanedbat, "zakřivit", abychom ji mohli "rovně" použít.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Graf 10.8.2016 9:42

Autore...

...pište prosím na jiná témata. Nechce semi vás urážet slovy "blábol" a "ignorance", tak článek raději nebudu hodnotit. :-)

Ale jméno zakladatele kvantové teorie jste si alespoň mohl dohledat, abyste ho nekomolil.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Princ 10.8.2016 9:39

Kouzelná věta, cit. :

"Pak přišel Max Plank a podíval se do nitra hmoty a jejího okolí, do mikrosvěta a objevil tam neurčitost."

A za tu neurčitost dostal v roce 1932 Nobelovu cenu. To už se ale jmenoval Werner K. Heisenberg.

Mimochodem, počešťovámí jména Max Planck je teď trendy ? Já jenom abych něco nezmeškal.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Klepetko 10.8.2016 8:32

Karl Popper akbar!

Matematika jako koncept myšlení je bezesporu verifikovatelná a falzifikovatelná, a takto ji úspěšně testujeme již několik tisíc let. Jako vědecký meta-jazyk je zase základním nástrojem falzifikace všeho ostatního. Pokud bychom pohlíželi na matematiku neoplatonicky jako na hlubší realitu, pak sice samotnou matematiku falzifikovat nemůžeme, ale stále lze falzifikovat matematicky formulované hypotézy, takže se nacházíme na pevné půdě vědy.

Autor však vychází z doměnky, že "skutečná realita" je nematematické povahy a velmi jednoduchá, přesná, nestochastická, "nezakřivená" (Bůh? Dao? ), a k úspěšnému popisu této reality si musíme nějak "zakřivit" naší matematiku.

Ta do domněnka (pokud se nejedná o matematický vtip) má jednu zásadní vadu. Nelze ji nijak falzifikovat! :-))))) Takže se vlastně jedná o jakousi náboženskou představu, že ano?

• reagovat
• nahlásit příspěvek