K. Kocourek 14.1.2022 1:52

Největší slabinou těchto a podobných projektů je lidská psychika. Když Kennedy vyhlásil program letů na Měsíc, mělo to ještě přiměřené rozměry. Uskutečnit ambiciózní cíl do konce desetiletí. Jenže to znamenalo gigantické náklady, které už od té doby žádný stát v takto krátké době na relativně omezený cíl nikdy nevynaložil. (Ačkoli program Space Shuttle stál víc, jednalo se o prostředky, které se na program postupně nabalovaly, nikoli o předem promyšlené rozhodnutí.)

Počátky ITERu sahají do 80. let. To znamená, že se v tom plácáme už 30-40 let a za tu dobu většina vědců, kteří projekt rozjížděli, odešla do důchodu (pokud jsou vůbec ještě na živu). Přitom ITER není skutečný energetický reaktor, pouze experimentální platforma. Navazující projekt DEMO by snad měl produkovat první energii někdy v 50. letech. Toho se nedožije značná část dnes žijících lidí (s vysokou pravděpodobností včetně mne).

To je velmi slabá motivace investovat do takového projektu prostředky, které by si zřejmě zasloužil, i pro vědu milujícího občana, o běžné populaci nemluvě. Zvláště pro politiky uvažující v období 4-5 let je to něco zcela cizího.

Zbývá úzká vrstva odborníků, pro které je to celoživotní specializace. Musí to být zvláštní nátura, strávit aktivní život na projektu, který v lepším případě poposunu o kousek dál a uvidím alespoň nějaký výsledek, ale když budu mít smůlu, nedožiji se ani toho. Nejmenší problémy s takovým uvažováním bude mít cynik, kterému jsou v podstatě výsledky druhořadé, ale zato uvidí možnost dlouhodobější obživy oproti obvyklé délce trvání výzkumných grantů. Z toho pak vyplývají organizační nešvary a průtahy. Není třeba za tím hledat nějaké temné síly nebo odpor jiných průmyslových odvětví.

• reagovat
• nahlásit příspěvek