Kdybych věřil na zaříkávání a modlení, musel bych připustit, že víkendový koncert Live Earth měl úspěch. Začalo to sněžením v Johannisburgu, prvním po 28 letech. Hlavním efektem ovšem bylo, že se na koncert dostavilo jen pár tisíc lidí, zřejmě těch, kdo našli ve skříni zimník. Ještě úspěšnější byli vzývači, jimž se podařilo oblomit milosrdného stvořitele tak, že zasypal sněhem i Buenos Aires. Naposledy tak učinil v roce 1918. Hlavní zásluhu je zřejmě třeba připočíst "bývalému budoucímu prezidentovi USA", jak sebe v propagandistickém quasi-dokumentu "Nepohodlná pravda" tituluje Al Gore, který se během koncertu holograficky "zhmotnil" na některých podiích a zvěstoval apokalyptickou budoucnost.

Jenže jeho zelená chaloupka začíná trpět trhlinami. Nejdříve dánští vědci ve zprávě o výzkumu tříkilometrové vrstvy gronského ledu uvedli, že před 450 000 lety byla teplota v té oblasti o 5°C vyšší než je dnes. A přece ani tehdy - podle jejich závěrů - nedošlo ke katastrofickému odtání ledovců.

Deník New York Times nemůžeme podezřívat, že by stranil kritikům ekologistických hnutí. Proto nemalou senzaci vzbudil sloupek redakčního vědecko-technického komentátora Johna Tierneye ku stému výročí narození Rachel Carsonové a 45. výročí vydání vydání její knihy "Tiché jaro", která je dodnes považována za jeden z prvních pilířů amerického environmentalismu. Na školách slouží jako jedna z povinných knih při výuce ekologie. Al Gore, vynálezce Pravdy, Internetu a budoucí lidovlády, se odvolává na Carsonovou a její přesnou metodologii při sběru dat.

Tierney, místo oslavných odstavců, dílo Carsonové rozmetal. "Pokud se dnes žáci z Tichého jara učí," napsal, "měli se hlavně poučit z jejích chyb." Proč je spor o skoro půl století starou práci najednou tak živý? Na základě důkazů Rachel Rarsonové, vzniklo totiž tažení proti pesticidu DDT, jako karcinogenní, zabijácké chemikalii, která si nevybírá oběti. Podle Carsonové bylo tradiční zemědělství v souladu s přírodou, zatímco moderní pesticidy jsou ztělesněním zla. DDT podle ní způsobilo vymírání polního ptactva a téměř vyhubilo bělohlavého orla, symbol americké volnosti, a přineslo statisícům občanů rakovinové utrpení.

Kiniha Tiché jaro způsobila v roce 1962 podobnou senzaci v tisku, jako o půl století později katastrofické vize globálního oteplování. Nepovšimnuta zůstala práce profesora zemědělské bakteriologie I. Baldwina "Chemie a škůdci", která byla souhrnem dlouholetého výzkumu pod záštitou Národní akademie věd, neboť dlouho před Carsonovou vědci zkoumali negativní vliv moderní chemie na přírodu. Jenže Baldwin neoplýval poetickými slovy a neilustroval suché grafy srdceryvnými episodami. Ač Carsonová správně poukázala na ohrožení některých dravců vysokou koncentrací pesticidů, většina jejích důkazů byla anekdotálního charakteru. (Jak příklad udávala ženu, která po vystříkání sklepa DDT okamžitě dostala rakovinu a zemřela.) Pesticidy jsou "elixírem smrti" neboť lidský organismus proti nim nim nevyvinul přirozenou obranu, a proto i stopová množství jsou vražedná.

Obhájci Carsonové se odvolávají na tehdejší nedostatečné znalosti rakoviny a primitvní stav ekologie. To však neomlouvá chyby v metodologii a záměrné falšování dat. Jedním z "důkazů" bylo hromadné vymírání drozdů, které jako důkaz převzala media, aniž by se kdo obtěžoval její tvrzení vědecky ověřit. Už v roce 1995 Gregg Easterbruk v knize "Chvíle na Zemi" statisticky dokázal, že od prvního vydání "Tichého jara", se populace drozdů v USA zvyšuje ročně o procento. Zato jsou drozdi a ostatní ptactvo paradoxně nyní ohroženi virem Západního Nilu, který se šíří právě díky zákazu kontrolovat populaci komárů v nilských zátopových mokřinách pomocí DDT.

Baldwin oponoval, že "člověk porušuje rovnováhu přírody od nepaměti a civilizace se bez farmářů a lékařů - používajících metody v přírodě se nevyskytující - neobejde. Není neškodných chemikálií, ale existuje jejich neškodné použití," zdůraznil Baldwin.

Dlouho neobstál ani argument, že hlavním karcinogenem jsou syntetické látky, narušující přirozený lidský metabolismus. V roce 1980 zvřejnil dr. Bruce Amos výsledky dlouholetého výzkum, který potvrdil, že 99% karcinogenů v lidské potravě pochází z přírodních zdrojů a že lidské buňky reagují na přírodní i syntetické karcinogeny stejně. Jenže suché výsledky pánů Baldwina a Amose neměly šanci proti květnaté rétorice Rachel Carsonové.

Pokud měl zákaz DDT a dalších pesticidů nějaký smysl v civilizovaných zemích Západu, jako prevence neznámých následků fauny, ztratil jakékoliv opodstatnění, když šlo o boj s malárií. Odhaduje se, že zákaz používání DDT v Africe stál životy 20 milionů dětí. Není to dávno, co ugandský ministr zdravotnictví znovu apeloval na americkou vládu, aby zrušila zákaz výroby a vývozu DDT.

Dr. Baldwin přesně předpověděl následky opuštění asanace africkým močálů DDT. "Proč dosud nikdo nespočítal ,kolik lidí zachránily pesticidy před malarickou smrtí, kolik milionů zachránily před smrtí hladem ochranou zemědělské produkce?" ptal se Baldwin. A jako vědec očekával od Carsonové nebo někoho s její vyjadřovací schopností, že napíše knihu o dramatických pozitivních změnách, které rozumné nasazení pesticdů přineslo do zemědělství a preventivního zdravotnictví. "Nikdo takovou knihu nenapsal. Stejně se nedá očekávat, že ekologističtí vizionáři, s chvěním v hrudi předpovídající apokalyptický zánik lidstva uvařením a utopením, byli schopni podívat se na lidskou civilizaci bez černých pohádkových brýlí.”

(většina informací z článků J. Tierneyho a diskusí v NYT)