Neviditelný pes

EKOLOGIE: Marnotratný svět

12.10.2021

Množí se varování před tím, že žijeme, obrazně řečeno, na vysoké noze. Týká se to také potravin, kdy jich velké množství končí v odpadu: odhady uvádějí, že takto končí ročně asi 2,7 miliardy tun toho, co se podařilo vypěstovat. V méně rozvinutých zemích se většina ztrát odehrává na začátku výrobního řetězce, od špatně prováděné sklizně přes nevhodné skladování, kdy mnoho potravin podléhá zkáze. Opačný obraz je v bohatém světě, kde jsou první fáze dobře ošetřeny, ne tak chování spotřebitelů – většina vyhozených potravin pochází z domácností, kde je nestačili spotřebovat.

Těmito otázkami se zabývá mezinárodní Project Drawdown, který sdružuje odborníky z různých zemí. Jejich studie směřují také k problematice oxidu uhličitého, jehož rostoucí koncentrace v atmosféře je přinejmenším diskutovanou otázkou. Zemědělská výroba k tomu přispívá, což je však z její podstaty nevyhnutelné. Přesto je o čem uvažovat: vypěstování jednoho kilogramu rajčat přispěje do atmosféry 0,35 kilogramy CO2, zatímco stejné množství hovězího znamená zhruba 36 kg tohoto plynu. Navíc se ukazuje, že světové ztráty masa jeho zkažením a vyhozením do odpadu jsou zarážející – každou minutu končí v odpadu maso odpovídající hmotnosti 65 krav.

Rostoucí spotřeba potravin si žádá zvýšení výkonu zemědělství. V mnoha oblastech světa se to děje zvětšováním plochy obdělávané půdy, nezřídka vypalováním původních pralesů, jak je tomu v tropickém pásmu, a pokud by spotřeba potravin rostla dnešním tempem, do roku 2050 by to vyžadovalo další 442 miliony hektarů nových polí. To je cesta do pekel. Druhá možnost, pěstovat nové výnosnější odrůdy, znamená určitý čas na jejich vyšlechtění. Konečně je tu přístup dnes hojný – nasazení většího nebo velkého množství průmyslových hnojiv.

Je to rovněž problematická cesta, protože tato hnojiva mohou degradovat půdu. Ta je ve skutečnosti mimořádně složitým systémem, oživeným nejrůznějšími organismy, kdy zdaleka neznáme všechny vztahy, které zde panují. Udává se například, že v povrchové vrstvě ornice jsou na jednom hektaru asi dvě tuny různých bakterií. O roli většiny z nich nic nevíme. Myší je na této ploše v průměru asi jen deset kilogramů. Půda má velmi jemnou strukturu, v níž hrají významnou roli elektrostatické síly. Přidávaná hnojiva, anorganické sole, tyto síly potlačují, částečky půdy se spojují, spékají, a postupně vzniká tvrdá hmota, která dobře nepřijímá vodu. Někdy se jí říká „zemědělský beton“.

Co dělat? Jednoznačný hlas odborníků – šetřit, zbytečně potraviny nevyhazovat a třeba také netrvat na tom, aby všechny kusy zeleniny či ovoce byly naprosto dokonalé. Někdy se právě pro nevhodný vzhled likvidovalo až čtyřicet procent sklizně! Konečně se od toho v některých státech ustupuje. A samozřejmě je nutno věnovat pozornost půdě. Aby ji mohlo i nadále oživovat například asi 5300 druhů žížal, které jsou na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy, přičemž dalších 2000 druhů není zatím popsáno.

Autor je fyzikální chemik

LN, 9.10.2021



zpět na článek