Reakce na článek Prezident mezi větrníky a palmami (Reflex 18/2005)
Abychom si ujasnili pojmy, musíme se podívat na definici obnovitelných zdrojů - i k tomu autor článku vyzývá: "Definice obnovitelných zdrojů je všeobecně dostupná a známá, a pokud ji chce prezident nějakým originálním způsobem napadnout, má možnost". Přesnou definici obnovitelných zdrojů najdeme například v zákoně o životním prostředí: "Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a to samy nebo za přispění člověka." Z této obecné definice by měla vycházet i konkrétnější definice obnovitelných zdrojů energie. Ale ouha, jaké je naše překvapení, když v zákoně o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů najdeme definici, která má s původní pramálo společného. Z definice obnovitelnosti zde není uvedeno prakticky nic, zákon se omezuje pouze na výčet konkrétních druhů přírodních zdrojů, které jsou předmětem podpory. Podle výčtu zde uvedeného měl být zákon nazván spíše zákonem na podporu výroby energie ze zdrojů využívajících větru, slunečního záření, geotermální energie, vody, energie půdy, energie vzduchu, biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu a bioplynu. Jistě nejde o nevědomost autorů, definice zde uvedená je převzatá ze směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropy 2001/77/ES, kde se podařilo "zeleným lobbistům" prosadit zdroje jim sympatické. Pokud by totiž byla v zákoně definice rigorózně popisující obnovitelné zdroje, musel by zákon chtě nechtě podporovat i výrobu energie z jádra.
Pokud se prezident zamýšlel nad obnovitelností jaderné energie, prokázal tím mnohem hlubší znalosti, než kterými disponuje autor článku. Tomáš Feřtek doslova píše: "... uran se v reaktoru změní na vyhořelé palivo, jež zatím využít neumíme, a tedy uranu ubude". A to je právě zásadní omyl, vycházející z neznalosti, která se však u tak složité disciplíny, kterou jaderná fyzika je, dá omluvit. Zdrojem energie v jaderném reaktoru (například těch které známe z Dukovan a Temelína) je uran, ovšem přesněji jsou to štěpitelné izotopy uranu (U235 a další). Neutrony způsobují štěpení, při kterém dochází k uvolňování energie. Pokud se ovšem neutron "trefí" do neštěpitelného izotopu (např. U238), kterých je v jaderném palivu kolem 95%, dojde k záchytu a dalšími jadernými reakcemi se tento izotop přemění na izotop štěpitelný (např. Pu239). Při využívání jaderné energie tedy vedle štěpení a uvolňování energie dochází i ke vzniku dalších štěpitelných materiálů. Jejich využití je technologicky zcela zvládnutý proces. Z vyhořelého paliva se separují štěpitelné izotopy, které se potom využijí při výrobě nového paliva. Tato technologie se v zemích, které vsadily na přepracovávání, využívá už řadu let.
Opakování je matkou moudrosti, uveďme proto ještě jednou původní, evropskými úředníky nedeformovanou, definici obnovitelných zdrojů: "Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a to samy nebo za přispění člověka." Po přečtení výše uvedených faktů už nemůže objektivně uvažujícího čtenáře nechat nic na pochybách, že jaderná energie splňuje tuto definici bezezbytku. A to podporuje můj argument, který říká, že definice obnovitelnosti byla zmiňovanou evropskou směrnicí zcela ignorována. A přijmeme-li předpoklad, že úředníci tvořící tuto směrnici jsou inteligentní osoby, nezbývá než si myslet, že původní definice byla ignorována úmyslně. Směrnice a z ní vycházející český zákon, tak jen pod osvědčenou značkou obnovitelnosti cíleně podporují jen vybrané obnovitelné zdroje. Jaderné energii tak nezbývá, než se na zákonem deformovaném trhu prosadit svojí vlastní silou, bez pomoci státních regulačních berliček. Je to zdroj čistý, bezpečný a nejlevnější, má tedy k tomu jedinečné předpoklady.
Autor je členem výboru České nukleární společnosti