Předmluva obsahuje mé názory na jadernou energii a energetickou krizi, které zůstávají v zásadě stejné již přes 40 let (v jednotlivostech jsou přirozeně doplňovány a korigovány). Myslím, že můj úvod může zaujmout i čtenáře mých blogů a vyvolat užitečnou diskusi.

Předmluva k českému vydání knihy Bruno Comby – „Environmentalisté pro jadernou energii“

Jsem rád, že se kniha Bruno Comby „Environmentalisté pro jadernou energii“ dostává do rukou českých čtenářů. Najdou v ní nepochybně řadu zajímavých informací a argumentů pro nelehké rozhodování o tom, jakou energetickou koncepci má naše země zvolit a jakou energetickou politiku by měl náš občan preferovat. Ještě více mě těší skutečnost, že ke knize napsali předmluvu dva významní činitelé hnutí Greenpeace – dr. Patrick Moore a dr. James Lovelock. Oba patřili po dlouhá léta k zeleným „fundamentalistům“. Jejich dnešní změněné postoje svědčí o tom, že zelení, pokud jsou poctivými mysliteli, musí svůj postoj k jaderné energii radikálně změnit, nechtějí-li zradit svou původní ideu: totiž zajistit nejen „zelenou“ budoucnost pro naší planetu, ale vůbec přežití naší civilizace pro další staletí a tisíciletí.

V letech 1978-79 jsem tyto a podobné otázky diskutoval s člověkem, kterému budoucnost lidstva ležela hodně na srdci. Bylo to Andrej Sacharov, který se právě pro tyto své postoje stal v roce 1975 laureátem Nobelovy ceny míru. V našich diskuzích – které jsme museli vést na dálku a s překážkami – v dopisech, propašovávaných v kapsách západních kolegů, kteří ještě mohli do Moskvy jezdit (já poté, co mě československé úřady zbavily československého občanství, neměl vůbec žádnou šanci získat visum do SSSR). Z těchto diskuzí vznikl článek, který mi Andrej Sacharov poslal a který jsem měl rozšířit v západních tisku. Článek měl název „Jaderná energie a svoboda Západu“ a byl uveřejněn v roce 1978-1979 v řadě velkých západních deníků a časopisů. Dovolím si z článku Andreje Sacharova ocitovat několik řádků:

„Slyším z rozhlasu zprávy a čtu o bouřlivých mnohotisícových demonstracích, o vystoupeních známých i i neznámých politiků i o nejrůznějších kampaních na Západě namířených proti rozvoji jaderné energetiky, proti výstavbě jaderných elektráren, proti breeder-reaktorům atd… Protijaderné nálady jsou samozřejmě vyvolány nedostatečnou informovaností lidí o složitých odborných záležitostech. Tato nedostatečná informovanost způsobuje, že přirozená a oprávněná touha moderního člověka o zachování životního prostředí je vede špatným směrem. Je těžké vysvětlit laikovi (ač tomu tak je), že reaktor jaderné elektrárny není totéž co atomová bomba, že elektrárna spalující uhlí nebo naftu je mnohem nebezpečnější pro lidské zdraví i vzhledem k životnímu prostředí než jaderné elektrárny nebo breeder-reaktory se stejným výkonem…

Vývoj jaderné technologie kladl mnohem větší důraz na výzkum bezpečnostní techniky a na ochranu životního prostředí než rozvoj metalurgie, hornictví, chemického průmyslu, tepelných elektráren, dopravy, zemědělství atd. Proto z hlediska bezpečnosti a možných vlivů na životní prostředí je současná situace v jaderné energetice relativně dobrá. Perspektivy dalšího zdokonalení bezpečnosti jaderných elektráren jsou též dobré. Jaderná technologie se liší od využití chemických paliv především menším množstvím vedlejších produktů i nižším počtem nebezpečných odpadů. Díky tomu lze snáze řešit bezpečnost a problémy životního prostředí u jaderných elektráren než u elektráren, spalujících uhlí, naftu nebo plyn…

Lidé musí mít příležitost a právo poznat všechny související ekonomické, politické a ekologické problémy jaderné energie, stejně jako problémy alternativních cest ekonomického rozvoje. A musí je posoudit střízlivě, zodpovědně, bez emocí a bez předsudků. Není to jen otázka pohodlnosti nebo ochrany tzv. kvality života, jde také o základní problémy ekonomiky a politické nezávislosti, obhajoby svobody pro budoucí generace…“

Dovolil jsem si uvést obsáhlejší citát z Sacharovova článku , napsaného téměř před třiceti lety proto, že jeho argumentace zůstává plně platná až dodnes a že vhodně, z jiného hlediska a úhlu, doplňuje argumenty, uváděné v této knize. Na Sacharovově argumentaci nezměnily nic ani dvě havárie, které se staly v USA a v bývalém SSSR. Jde o havárii jaderné elektrárny Three Miles Island v roce 1979 a havárii černobylského reaktoru v roce 1986. První totiž dokázala, že bezpečnostní opatření na jaderných elektrárnách západní provenience jsou v zásadě dostačující, aby zabránila nekontrolovanému rozšíření radioaktivních materiálů do okolí. V druhé, černobylské, katastrofě se radioaktivní materiály rozšířily na stovky kilometrů a ohrozily statisíce lidí. Hlavním problémem Černobylu však nebylo technologické selhání, nýbrž selhání politické. Reaktory RBMK nebyly totiž konstruovány pro výrobu elektřiny, ale k výrobě plutonia nutného pro výrobu jaderných zbraní. Rozhodnutí několikanásobně zvýšit jejich výkon bylo rozhodnutím politickým: žádný skutečně nezávislý a kompetentní orgán jaderného dozoru by se pod rozhodnutí stavět podobné reaktory bez kontejmentu s výkonem až 1500 MW(e) nikdy nemohl podepsat. Rozhodnutí zahájit výstavby černobylských reaktorů bylo učiněno proto, že jejich výroba byla jednodušší a levnější a Sovětský svaz nutně potřeboval vyrábět elektřinu. Černobylskou katastrofu můžeme bez nadsázky připsat k dlouhému seznamu zločinů komunismu.

Jako fyzik bych k argumentům autorů této knihy dodal ještě jeden.

Fyzika zná pouze jeden zdroj energie: je to energie jaderná. Energie v přírodě vzniká pouze v důsledku syntézy lehkých jader (tak zvaná fůze) nebo při štěpení jader těžkých (např. uranu).Všechny tak zvané čisté či obnovitelné zdroje energie existují díky těmto dvěma jaderným procesům. Nevěřícím Tomášům to mohu na několika řádcích lehce dokázat:

Sluneční energie: Syntéza lehkých jader
Geotermální energie: Rozpad radioaktivních jader uvnitř Země
Energie větru: Slunce
Vodní energie: Slunce
Fosilní paliva: Konzervovaná a kondenzovaná energie Slunce
Organická paliva: Fotosyntéza - Slunce
Přílivová energie: Gravitace - Velký třesk (Big Bang)

Někteří politici, kteří mají mnoho starostí o budoucnosti naší Planety a jejích obyvatel, se málo zamýšlí či vůbec nepřemýšlí o jedné diskrepanci, která ovlivní budoucnost naší Planety více než cokoliv jiného:
Lidstvo totiž spotřebovává energii krajně nerovnoměrně:
Zatímco bohatých 20% lidstva spotřebovává kolem 80% energie, musí se chudých 80% spokojit se zbývajícími 20% energie se všemi sociálně ekonomickými důsledky.

80% dnes používané energie tvoří fosilní paliva, tedy uhlí, nafta, zemní plyn. Tato paliva byla vytvořena před stovkami miliónů let a v průběhu skoro 300 milionů let v podstatě pohlcováním kysličníku uhličitého z atmosféry a s pomocí reakce fotosyntézy: kyslík byl uvolňován zpět do atmosféry, uhlík ukládán do zelené masy.

Při dnešním tempu spotřeby fosilních paliv budou jejich zásoby vyčerpány během stovek let. Při jejich spalování je tedy kysličník uhličitý uvolňován do atmosféry milionkrát rychleji, než byl kdysi z atmosféry odebírán. Tento dramatický zásah do rovnováhy naší planety musíme všichni mít v paměti a podle toho se chovat.

Energii, na rozdíl od všech ostatních „surovin“, navíc nelze ničím nahradit. Přitom ji lidstvo spotřebovává, často velice nerozumně či dokonce nesmyslně a čím dál tím nezodpovědněji. Denně přibývá na naší planetě skoro čtvrt milionů nových konsumentů, kteří se budou hlásit o svůj podíl na spotřebě energie. Abychom pro ně zajistili alespoň minimální množství energie, řekněme na průměrné úrovni globální spotřeby, museli bychom uvádět do provozu každý druhý den jeden temelínský reaktor…

Boj proti jaderné energii je jednou z nejnesmyslnějších a nejnebezpečnějších ideologií, které vznikly v minulém století. Energie bude stále vzácnější a stále potřebnější. Například nedostatek pitné vody, který hrozí lidstvu v mnohých oblastech, je lehce překonatelný při dostatku energie, ale nepřekonatelný při jejím nedostatku.

Jaderná energie – mám nyní na mysli klasické uranové reaktory – nejsou a zřejmě ani nemohou být pro lidstvo panaceou. Tvoří však důležitý instrument v překonávání globální energetické krize, která před lidstvem stojí. Překonání této krize však bude vyžadovat, zvláště ze strany bohatší části populace naší Planety, zamyšlení se nad vlastním způsobem života a zvláště nad používáním (chce se napsat: zneužíváním) našich energetických zdrojů: bez radikální proměny naši filozofie využívání energie lidstvo energetickou krizi nevyřeší. Zatímco konec zásob ropy je již v horizontu části lidského života (kolem 40 let), na ulicích je více a více městských džípů, v horách jsou sjezdovky pokrývány umělým sněhem a luxusní turistické parníky na rovníku nabízí svým cestujícím atrakce jako je bruslení a balet na ledě.

Vysvětlování základů jaderné energie a odstraňovaní zbytečných obav z ní je proto důležitým úkolem, který před námi stojí.

Kniha Bruno Combyho přispívá k překonávání předsudků a zbytečných obav, které brání racionálnímu a efektivnímu využívání jaderné energie.

Duben 2007