Pan prezident nedávno v jednom domácím interview a na jedné zahraniční cestě přiznal, že je slepý. Řekl dle médií v obou případech cosi ve smyslu “nevidím žádné poškozování planety“ a vyzval na souboj údajně blouznivého Alberta Gorea, který prý poškození planety vidí. Je tu ale problém: Kdo je slepý a nevidí, co je, a kdo je blouznivý a vidí, co není? Zde zjevně nejde o to, zda je slepý prezidentem či blouznivý alespoň prezidentským kandidátem (nebo zda je vše jinak), ale o to, nakolik má mluvčí vyslovovat veřejně silný názor na věc, která leží mimo rámec jeho profesní i lidské rozlišovací schopnosti.

Vůbec se nedivím, že spousta jedndodušších povah s absencí filozofickovědních znalostí a schopností současnému fešnému panu prezidentovi zobe z ruky. Kdyby byl pan prezident přírodovědcem, dávno by opakovaným řízeným experimentem dokázal svou pravdu nebo by mu ji někdo jiný již dávno vyvrátil. On je ale ekonomem (alespoň to o sobě tvrdí a svým zápasem s ekonomickou metodou naznačuje, že nemlží) a zde je opakovaný řízený experiment nepoužitelnou metodou. Čím více ekonom zdůrazňuje své disciplinární zařazení, tím více říká: "Pozor, cokoli řeknu, berte s rezervou, v mém oboru je problém s důkazy!" Jak to?

Předně se pozorovaná realita v čase mění pod vlivem pozorujícího (názory ekonomů ovlivňují podstatným způsobem chování jednotlivců i firem a vývoj společnosti). Dále je základem ekonomické metody předpoklad, kterým ekonom překlene gnoseologický deficit, což ho vede k obtížně ověřitelným závěrům s oslabenou vazbou k realitě. Korelace přitom není kausalita; ekonomické statistiky mohou vykazovat silnou korelaci, ale může jít pouze o paralelní vývoj dvou na sobě zcela nezávislých jevů bez vzájemné příčinné souvislosti. Ekonom ve skutečnosti díky své metodě, jejíž základní měrnou jednotkou je peněžní jednotka, nemá žádný důvod rozlišovat věcně, naopak ve snaze o exaktnost usiluje o co nejširší jednotné peněžní ocenění reality.

Peněžní ocenitelnost reality však není stoprocentní, zejména v mimotržních situacích je oceňovací problém velmi obtížně řešitelný a řešení nejsou spolehlivá. Jestliže ekonom řekne "nevidím poškozování planety", říká tím korektně, že jako ekonom nemůže vidět vše v kvalitativní rozmanitosti, ale také že mu to ani nepřísluší (nijak mu nepomůže znalost jeho vědní metody - metody ekonomie a přírodních věd se velmi liší). Řekne-li však totéž vrcholný představitel státu a jeho obyvatel, jde o výrok velmi nezodpovědný až zlovolně nebezpečný, pokud zároveň nepoučí veřejnost o důvodech slabosti svého (ekonomického) výroku. Řekne-li to například prezident, znamená to, že buď není schopen zajistit si vědecky vyvážené stanovisko expertů z příslušné přírodovědné disciplíny, nebo vědomě hraje s veřejností "betla" (bylo by naivní domnívat se, že erudovaný ekonom Klausova formátu nezná omezení své metody a že svou víru označuje nevědomky falešně za znalost).

Ve skutečnosti je zcela lhostejné, co vidí či nevidí pan prezident, je to jen jeho problém. Co však není lhostejné a co odlišuje korektního a schopného politika od lháře a manipulanta, je vědecky netrénované veřejnosti zamlčet odůvodněnou bezvýznamnost tvrzení ekonoma ohledně jiné než ekonomické reality. Ostatně, ukažte mi ekonoma, který dokáže seriozně formulovat vědecké ekonomické stanovisko k poškozování planety Země, a biologa, který je schopen učinit totéž pomocí své metody o vývoji kurzu CZK/EUR.. Veřejnost by si měla z výroků možných kandidátů na budoucího prezidenta ČR (a všech ostatních vlivných politiků) učinit silný názor na to, zda je osoba v zajetí své vědy důvěryhodná, není-li schopna odlišit své odborné vědní a obecné politické názory a postoje.

Ševci, kteří se nedrží svého kopyta, mohou po chvilce pomíjivé euforie pocítit drtivý náraz reality – ke škodě své a těch, které tak rádi poučují – důvěřivých občanů.

Autor přednáší finance a environmentální ekonomii na VŠ