Má cesta k Virgin Galactic byla trochu křivolaká. Na začátku byla „zpovědnice“ Honzy Hamerníka na Radiu Beat. Tam byl jako host Doug Shane. Tento skvělý člověk byl zalétávacím pilotem NASA, létal skoro se vším, co bylo ochotno držet ve vzduchu. F-4, F-16 a další typy byly dost konvenční stroje. V Mojave Space portu se setkal s Burtem Rutanem, vskutku nekonzervativním konstruktérem. Prvním strojem, který projektoval tento pán, správněji, který jsem já viděl, byl stroj VariEze, laminátová kachna s tlačným motorem. Poté následovalo mnoho dalších strojů včetně Beechcraftu Starship. Starship je bohužel trvale uzemněn. Byl to první celokompozitový stroj, který byl sériově vyráběn. Jeho nadějnou kariéru ukončil nález rozsáhlé delaminace na křídlech a na trupu. V době výroby tohoto stroje ještě nebyla dostatečně prozkoumána technologie kompozitů. A nesprávně „upečené“ díly si vybraly miliardovou daň. Dnes stojí uskladněné v poušti v Nevadě a Arizoně bez naděje, že budou ještě někdy létat. Ostatně, pamatuji si, že první Boeing s kompozitovými díly byla 757 a také s tím byly problémy, ale u této mašiny se jednalo o pohyblivé řídíci plochy, podvozkové kryty a kryty motorů. Za pochodu se tyto díly vyměňovaly za nové. Jedním z problémů, krom delaminace, byla jiná impedance proti dílům z hliníkových slitin a při jednom úderu blesku za letu do mašiny se rozletělo směrové kormidlo. Do nových kormidel se pak zatkávala měděná síť a bylo po problémech.

Jan Čech & Doug Shane

Poslední konstrukcí, kterou Rutan navrhl, byl Space Ship, první raketoplán pouze pro komerční účely. Po prvním letu na hranice kosmu získala společnost X-prize, cenu, která byla vypsána pro toho, kdo dokáže postavit první raketoplán pro komeční použití. Obchodní stránky věci se chytil Richard Branson, majitel letecké společnosti Virgin Atlantic. Sveze cestující, kteří jsou ochotni zaplatit 200 tisíc dolarů za šest minut beztížného stavu. Je to zvláštní, ale společnost Virgin Galactic má vyprodáno dost daleko dopředu. Dnes je tento raketoplán vystaven v muzeu ve Washingtonu.

Virgin Galactic ll a nosič White Knight ll jsou v hangáru, který je přísně střežen a nesmí se tam s fotoaparáty ani s telefonem. Doug nás tam vzal s tím, že neporušíme žádný zákaz. Nepatřím mezi ty, kteří příliš respektují zákazy, ale Doug si na nás udělal čas a ještě je to velmi sympatický člověk, tak jsem nechal tašku s fotoaparáty v autě. V hangáru stál neortodoxní nosič spaceshipu White Knight ll a komponenty Virgin Galactic 3. Doug je prezidentem společnosti The Spaceship Company, která zodpovídá za letové zkoušky a technickou stránku projektu. Virgin Galactic zajišťuje obchodní část věci a výroba je v kompetenci Scaled Composites Burta Rutana.

Byl jsem pozván na let v simulátoru Spaceship. Musím se přiznat, že se mi z toho dost točila hlava. Klasický kokpit, ale přestavba křídel, tedy jejich konfigurace a prudké brzdění stroje, když se měnil na klasické letadlo - i když pojem letadlo je silně nadnesený. V hangáru mechanici montovali Spaceship 3. Brousili a lepili díly budoucího raketoplánu technologií, kterou jsem znal spíš z výroby větroňů. Nakonec Doug zavolal jejich oficiálního fotografa, aby naši skupinku vyfotografoval na památku:

Druhý den Scale Composites otevřely svůj hangár, kde měly uskladněná další podivuhodná letadla. Burt Rutan se drží pravidla: hlavně nepostavit nic, co by mohlo vypadat, byť vzdáleně, jako klasické letadlo.

Na ploše Space Portu Mohave stály stroje: Model 151 Ares, Model 281 Proteus a Model 355 Firebird. Ares byl postaven na zakázku letectva jako lehký bitevní letoun s neobvyklým rozsahem operačních rychlostí: letadlo létá od 60 mil (96 km/h) do téměř 500 mil/hodinu (800 km/h). Letadlo mělo na jedné straně Gattlingův kanon GAU-12/U a na druhé straně trupu motor. Tím se vyřešil problém s případným nasátím splodin při střelbě do motoru. Letadlo sice nakonec letectvo nepřijalo, ale zahrálo si ve filmu Eagle lll, kde představovalo fiktivní Messerschmitt ME-263. Dnes s ním zaměstnanci létají pro potěchu a kanon je samozřejmě demontován.

Model 281 Proteus je výškový průzkumný stroj, který operuje v hladinách nad 60 000 ft. Pohánějí ho dva turbofany Williams FJ-442E. Letadlo má vytrvalost přes 14 hodin. Pod trupem je objemný kontejner, který může nosit kamery nebo senzory pro měření telekomunikačních sítí. První let byl v roce 1998.

Poslední mašinou, která byla vystavená, byl průzkumný stroj Model 355 Firebird. O letadle se toho mnoho neví, pouze to, že vystavený stroj má pilotní kabinu a jeho mladší sourozenci jsou dálkově ovládaní. Na otázku, kolik jich je vyrobených, všichni jen krčili rameny.

Na letišti Mohave, nebo Mojave, je také základna společnosti, která vypouští rakety z Lockheedu Tristar, Pratt And Whitney Canada tady má svůj test bed Boeing 747SP, který stojí mezi hangáry a nedá se odnikud pořádně vyfotografovat.

Za letištěm jsou odloženy řady Boeingů 747 různých verzí různých dopravců. Také zde sídlí společnost Tracor Flight Systems, která pro účely armády tahá terče a používá k tomu letadla F-100D Super Sabre a CF-84 Sabre. Bohužel stojí velmi daleko a tetelící se horký vzduch neumožnil udělat nějakou rozumnou fotku.

Zažili jsme v Mohave dva úžasné dny s velmi nezvyklými letadly zejména díky Dougu Shaneovi. Bohužel několik dní po našem odjezdu došlo k tragédii a Spaceship ll při zalétání s novým palivem vybuchnul. To tedy byla první varianta. Později se zjistilo, že druhý pilot, který nehodu nepřežil, z neznámého důvodu na vysoké rychlosti přestavěl konfiguraci raketoplánu a ten se vlivem aerodynamických sil ve vzduchu rozpadl. Velitel se zachránil padákem.

Převzato z Planes.cz se souhlasem autora