aneb Topocentrický pohled na vesmír v prosinci 2015

V prosinci budou po delší době pozorovatelné během jedné noci všechny planety. Také budou padat hvězdy, ale u mě jednoznačně vyhraje Aldebaran.

Trojici jasných planet najdeme na obloze ve druhé polovině noci a ráno. Planety Venuše, Jupiter a Mars byly při pohledu od nás těsně u sebe v říjnu, během listopadu se už poněkud rozprchly, ale viditelnost Marsu a Jupiteru se díky tomu zlepšila – jsou nad obzorem delší dobu. Jupiter vychází o půlnoci a do rána stoupá nad jižní obzor. Najdeme jej v souhvězdí Lva. Mars se vynořuje nad východní horizont krátce po druhé hodině ranní a pohybuje se souhvězdím Panny. Na štědré ráno, tedy 24. 12. okolo jedné hodiny, se přiblíží ke hvězdě Spice. Setkání to ovšem bude docela vzdálené – Mars bude 3,6° severně od hvězdy.

K planetám se na obloze, jak je jeho zvykem, občas přiblíží Měsíc. Třeba 4. prosince se setká s Jupiterem a o dva dny později s Marsem. Setkání s Marsem bude velmi těsné. K největšímu přiblížení dochází pod naším obzorem, ale krátce na to, okolo druhé hodiny, se už Měsíc s Marsem vyhoupnou nad obzor. Takhle to bude vypadat ve tři hodiny:

Nejtěsnější setkání bude s Venuší. Tu Měsíc dokonce zakryje, ale k úkazu dojde hluboko pod naším obzorem, takže od nás budeme moci pozorovat „jen“ Měsíc v blízkosti Venuše po dvě rána – 7. a 8. prosince. Osmého bude Měsíc ještě tenčí a ještě níž než sedmého:

Z planet viditelných očima se na obloze ještě ukáže Saturn, který koncem měsíce vychází těsně před šestou hodinou. Krátce nato jej přesvítí červánky. Záře nedaleké Venuše červánkům odolá snadněji, takže právě podle nejjasnější z planet bude možné Saturn identifikovat. Obě planety jsou v bezprostřední blízkosti letního souhvězdí Štíra, což spolu se skutečností, že 22. prosince v 5:47 nastává zimní slunovrat a dny se začnou prodlužovat, vlévá optimisticky teplou krev do promrzlých žil nám, kteří se už od srpna nemůžeme dočkat července.

Na opačné straně, tedy večer a na západě, se zase vynoří Merkur, který bude 29. prosince v největší úhlové vzdálenosti od Slunce (20° východně). Merkur se ovšem v červáncích schovává tak důkladně, že jeho spatření bude výzvou i pro zkušené pozorovatele. Viditelný bude jen pár dní na přelomu roku a k jeho nalezení se hodí použít malý dalekohled nebo triedr.

Uran a Neptun už bez optické protézy nespatříme. Uran lze vyhledat i triedrem. V prosinci je na naší obloze téměř po celou noc, nachází se v Rybách, což je souhvězdí sice známé tím, že jím prochází Slunce (úplně jindy než když se nachází ve stejnojmenném znamení, ale to je na jiný typ debaty), ale najít je na obloze není snadné – tvoří je vesměs slabé hvězdy. S vyhledáním ovšem snadno pomůže například program Stellarium, z nějž ve svých topocentrických pohledech do vesmíru vytvářím obrázky. Podobně jsme na tom s Neptunem. Je vidět jen pomocí dalekohledu, a to večer na jihozápadě v souhvězdí Vodnáře, které je viditelné snad ještě hůř než Ryby.

Odhlédneme-li ale od stížností na souhvězdí, můžeme během jediné noci opravdu spatřit všechny planety Sluneční soustavy. Zemi dokonce za jakéhokoli počasí. A bude-li jasno, pak po celý prosinec máme šanci zahlédnout ráno Venuši, Mars a Jupiter, po celou noc Uran, večer Neptun a na konci prosince ještě zvečera Merkur a za ranního kuropění (Jestlipak v zimě kury vůbec pějí?) Saturn.

Ono „bude-li jasno“ z předchozího odstavce bývá ve střední Evropě poněkud problém, ale pokud se opravdu jasná noc udělá, hvězdy se třpytí tak, že romantici, nemohouce od nich oči odtrhnout, přimrzají k lavičkám. Chvění světla hvězd je způsobeno vzduchem, který bývá v zimě obzvlášť turbulentní – tedy hvězdy se nechvějí zimou, jak mi navrhla jedna holčička, která byla se školkou navštívit naše planetárium. Ale její odvážnou myšlenku by přece jen stálo za to rozvinout: Bude-li jasno v noci ze 13. na 14. prosinec, bude mrznout, až budou padat hvězdy.

Jsem nucen přiznat, že jde hned o dvojitou mystifikaci. Jednak se tou předpovědí o mrazu nebezpečně blížím k takovým oborům, jako jsou astrologie nebo meteorologie, což jsou disciplíny věštecké, nikoli vědecké, a já o tom, jaké bude ve skutečnosti počasí, nevím vůbec nic, a kromě toho, padání hvězd bude mít úplně jinou příčinu. Meteorům, které můžeme za dobrého počasí v prosinci pozorovat, se říká Geminidy, protože zdánlivě vyletují ze souhvězdí Blíženců (latinsky Gemini). S frekvencí 100 meteorů za hodinu se vyrovnají slavnějším srpnovým Perseidám. Zvláštní jsou tím, že mateřským tělesem prachových zrníček, jež v naší atmosféře způsobují světelné záblesky, je asteroid (3200) Phaeton tedy nikoli kometa, jak bývá u jiných meteorických rojů obvyklé. A Phaeton je zase zvláštní tím, že to možná bývalá kometa je. Podrobněji jsem o něm na tomto místě psal v dřevních dobách svého blogu. Meteorický roj Geminid je aktivní zhruba od 4. do 17. prosince. V noci ze 13. na 14. prosinec, která bude na padající hvězdy nejbohatší, bude Měsíc jen tři dny po novu, takže kromě světelného znečištění a počasí nemůže nerušenému sčítání padajících hvězd nic překážet.

Když už jsme u toho Měsíce – právě náš nejbližší kosmický soused se zapojí do vítězné hry na schovávanou, kterou jsem slíbil v titulku. Na začátku prosince je Měsíc na obloze ve druhé polovině noci. Poslední čtvrt nastává 3. prosince v 8:40, v novu se Měsíc ocitne 11. prosince v 11:29. Poté se vrátí jako srpek na večerní oblohu. Do první čtvrti doroste 18. prosince (16:13) a úplněk připadá na 25. prosinec (12:11).

Dva dny před úplňkem Měsíc při své pouti mezi souhvězdími zakryje jasnou hvězdu Aldebaran v souhvězdí Býka. Aldebaran představuje zarudlé býčí oko vyvalené na Oriona, který na obloze s Býkem bojuje. Je to jedna z nejjasnějších a nejkrásnějších zimních hvězd. A díky její poloze na obloze dochází docela často k jejímu zakrytí Měsícem. Ochutnávku jsme mohli pozorovat už v září a říjnu, ale tentokrát dojde k zákrytu v příhodnou večerní dobu. V Praze Aldebaran zmizí za Měsícem 23. prosince v 19:16 a objeví se zase ve 20:25, ve Valašském Meziříčí v 19:19 a ve 20:28. Všechny časové údaje v tomto článku byly v SEČ.

Je to vlastně jev příbuzný se zatměním Slunce, jen hvězda, kterou Měsíc zakrývá, je o mnoho dál, takže ji Měsíc zakryje s obrovskou rezervou. Stejně jako při zatmění Slunce míří k Zemi měsíční stín. Zatímco letošní březnové zatmění Slunce jsme viděli jen jako částečné (Česko bylo vně stínu) a zářijové zatmění Měsíce bylo sice úplné, ale měsíc při něm nezmizel docela, zatmění Aldebaranu bude zcela úplné a Aldebaran se schová na více než hodinu. Je vzrušující sledovat, jak hvězda náhle zhasne za neosvětleným okrajem měsíčního disku a ještě napínavější je čekat, kdy se zase vyloupne zpoza osvětleného okraje Měsíce na druhé straně. Je to vidět i očima, ale lepší je dívat se dalekohledem. Zkuste se podívat. Možná mi dáte za pravdu, že mezi všemi hrami na schovávanou – zatměními a zákryty – je tahle nejhezčí.