23.9.2021 | Svátek má Berta


ASTRONOMIE: Skryté nebeské poklady v září

9.9.2021

Neptun je nejblíže Zemi, trpasličí planeta Ceres se setkává s Aldebaranem, Merkur je úhlově nejdále od Slunce. To vše a mnohem více obsahuje topocentrický pohled na neviditelný vesmír v září 2021.

Na obloze se neustále něco děje. Letošní září je příkladem období, kdy jedna událost střídá druhou, ale musíme se dívat hodně pozorně nebo vzít na pomoc dalekohled, abychom z nebeského dramatu vůbec něco měli. Nebo se dokonce vypravit až na jižní polokouli, což je mimochodem důvod, proč nazývám tyto pohledy na vesmír topocentrickými. U některých jevů totiž hodně záleží na tom, odkud se díváme.

Vezměme to popořádku a začněme tím, co je a bude na obloze vidět očima. Dne 7. září 2021 ve 2:51 SELČ je Měsíc v novu. To sice znamená, že není vidět, ale jen na pár dní. Už brzy se začne objevovat na večerní obloze jako dorůstající srpek a 9. a 10. září jej večer uvidíme spolu s Venuší, která je Večernicí.

září2021-01

10. 9. 2021 - Měsíc v konjunkci s Venuší večer nad jihozápadním obzorem. (www.stellarium.org)

Do první čtvrti Měsíc doroste 13. září ve 22:39 SELČ a bude pokračovat směrem k Saturnu s Jupiterem, kolem nichž bude procházet mezi 16. a 18. září. Po opozici se Sluncem jsou obě planety stále ještě pozorovatelné téměř po celou noc, kromě časného rána, takže se na Měsíc putující okolo plynných obrů můžeme dívat v kteroukoli noční dobu. Následující tři simulace z programu Stellarium platí pro 22 hodin SELČ, kdy Jupiter a Saturn vrcholí nad jihem.

září2021-02
září2021-03
září2021-04

16. - 18. 9. 2021 - setkání Měsíce, Saturnu a Jupiteru. (www.stellarium.org)

Letošní poslední letní úplněk nastává 21. září v 1:54, následující poslední čtvrt nastane 29. září ve 3:57 SELČ a to už bude téměř týden trvat astronomický podzim. Ten začíná podzimní rovnodenností, jež připadá na 22. září ve 21:21 SELČ.

Kde jsou Váhy?

Už sama podzimní rovnodennost je neviditelný jev. Slunce při ní navíc vstupuje do „znamení Vah“, což je absolutní chiméra, neboť znamení jsou vlastně jen jakési myšlené sektory – třicetistupňové výseče podél zdánlivé dráhy Slunce po obloze – a se stejnojmennými souhvězdími už dávno nemají nic společného, snad právě kromě těch matoucích jmen.

Pokud jde o polohu Slunce mezi souhvězdími, nachází se v okamžiku rovnodennosti v Panně. Je ovšem třeba přiznat, že souhvězdí jsou jen o něco menší chiméra než znamení. Jsou sice tvořena hvězdami, ale ty k sobě ve skutečnosti nepatří, neboť leží v různých vzdálenostech od nás. A navíc hranice souhvězdí jsou stanoveny uměle, takže jde vlastně také jen o myšlené čáry na úplně stejně myšlené nebeské sféře.

září2021-05

22. 9. 2021 - ve 21:21 se Slunce ocitá na průsečíku nebeského rovníku a ekliptiky - nastává podzimní rovnodennost. (www.stellarium.org)

Na ilustraci ze Stellaria jsou tentokrát zobrazeny dva souřadnicové systémy: Rovníková síť, kterou na oné myšlené nebeské sféře vytvoříme prodloužením našich pozemských rovnoběžek a poledníků, je znázorněna fialovou barvou. Oranžovou barvou je vyznačena síť spojená s ekliptikou, tedy zdánlivou dráhou Slunce po obloze. Právě když se Slunce ocitne v průsečíku rovníku a ekliptiky, nastává rovnodennost, a jak je na obrázku vidět, 22. září 2021 ve 21:21 SELČ to perfektně sedí. Červené čáry na obrázku představují hranice souhvězdí (v podobě, kterou Mezinárodní astronomická unie přijala v roce 1930). Je vidět, že Slunce se nachází v souhvězdí Panny, jak už bylo zmíněno výše.

Že se v tom poněkud ztrácejí hvězdy? Dobrý postřeh! Ono tady o hvězdy vlastně vůbec nejde. Astrologická znamení s nimi nemají nic společného a astronomům při určování rovnodennosti jde jen o ty souřadnicové sítě. Ve skutečnosti samozřejmě hvězdy kolem Slunce vůbec neuvidíme a navíc, ve 21:21 SELČ máme při pohledu z našeho středoevropského topocentra všechno, co je na obrázku znázorněno, hluboko pod obzorem.

Souhvězdí (nikoli znamení) Vah na obrázku přece jen najdeme. Kousek je ho vidět v levém dolním rohu. Nachází se v něm Venuše. Už z toho, že Venuše je na obloze viditelná jako Večernice, se dá usoudit, že Slunce ve Vahách není. Do souhvězdí Vah se Slunce dostane až 31. října, ale z předchozích odstavců je zřejmé, že to není podstatné.

Merkur nejdále od Slunce, a přece neviditelný

Podstatnější je planeta Merkur, kterou na obrázku najdeme také. 14. září se Merkur ocitá v největší úhlové vzdálenosti od Slunce, a to 27° východně. V letošním roce je to úhlová vzdálenost dokonce rekordní. Stejné Merkur dosáhl v březnu, všechny ostatní tzv. maximální elongace Merkuru byly a budou letos menší. Přesto Merkur neuvidíme. Ztrácí se v červáncích.

Příčinu lze vystopovat právě na předchozím obrázku zahlceném čarami souřadnic. Merkur se nachází jižně od ekliptiky (z našeho severocentrického pohledu „pod Sluncem“) a hluboko jižně od rovníku. Obyvatelé rovníkových oblastí a jižní polokoule na tom budou naopak mnohem lépe. Bude to pro ně období letošní nejlepší viditelnosti Merkuru na večerní obloze.

září2021-06

14. 9. 2021 - Merkur se ocitá v rekordní východní elongaci (úhlové vzdálenosti) od Slunce. Přesto zůstává nepozorovatelný. Čím světlejší pruh na grafu, tím lepší viditelnost Merkuru v dané oblasti. (NASA/JPL (https://youtu.be/Y1P4eW0mD_A))

Neptun nejblíže Zemi a také neviditelný

Ve stejný den, 14. září, se planeta Neptun ocitá v opozici. To znamená, že je přesně naproti Slunci a je nad naším obzorem po celou noc. Neptun v opozici je také nejblíže Zemi. Chtělo by se dokonce říci, že extrémně blízko. Ale vzhledem k tomu, že letošní nejmenší vzdálenost Neptunu od Země činí 4 miliardy a 326 milionů kilometrů, je popravdě třeba říct, že Neptun, byť momentálně nejblíž, je extrémně daleko. Proto jej také uvidíme jen pomocí dalekohledu, i když právě dosahuje nejvyšší jasnosti (+7,8 mag). Nachází se ve Vodnáři, blízko hranice se souhvězdím Ryb, severovýchodně od hvězd φ Aqr a 96 Aqr (ty jsou viditelné prostýma očima). Chceme-li planetu vidět jako kotouček, bude užitečné i velké zvětšení – 200x či 300x. Pro ty, kteří mají dalekohled a odvahu, je tady mapa:

září2021-07

14. 9. 2021 - Neptun v opozici se Sluncem; planeta je pozorovatelná po celou noc (dalekohledem) a dosahuje nejvyšší jasnosti. (www.stellarium.org)

Do třetice všeho neviditelného: Ceres a Pallas

Jen malý kousek od Neptunu se na obloze nachází asteroid Pallas. Heinrich Olbers objevil tento asteroid jako druhé těleso v oblasti mezi Marsem a Jupiterem na konci března roku 1802, když pozoroval nedávno šťastně znovunalezený asteroid Ceres, který se po objevu v lednu 1801 na téměř celý rok astronomům ztratil z dohledu.

Mimochodem, asteroidy Ceres i Pallas byly po svém objevu zařazeny mezi planety, stejně jako ještě několik dalších těles z pásu mezi Marsem a Jupiterem. Slovem asteroid („jakobyhvězda“) je označoval William Herschel, objevitel Uranu, už právě v roce 1802. Neptun byl objeven až v roce 1846 a pojem planetka, který se u nás dnes užívá častěji než původní asteroid, zavedl až na začátku padesátých let 19. století německý astronom Johann Encke. Ceres dnes patří do kategorie trpasličích planet.

září2021-08

Asteroid Pallas na obrazu vytvořeném pomocí adaptivní optiky kamery SPHERE připojené k jednomu z teleskopů soustavy VLT. (ESO/M. Marsset et al./MISTRAL algorithm (ONERA/CNRS))

Pallas v opozici (11. září 2021) také dosahuje své maximální jasnosti, ale je ještě slabší než Neptun. Na mapce, vytvořené opět Stellariem, si všimněte hvězdy 96 Aqr – tutéž hvězdu najdeme i na mapce pro Neptun. Je to na obloze opravdu blízko. V prostoru však obě tělesa dělí propast čtyř miliard kilometrů.

září2021-09

11. 9. 2021 - asteroid Pallas v opozici se Sluncem dosahuje nejvyšší jasnosti. Přesto je na jeho spatření třeba mít malý astronomický dalekohled nebo velký triedr. (www.stellarium.org)

Také zmíněná Ceres se letos v září vyznamená. V noci z 12. na 13. září prochází necelý stupeň od Aldebaranu, nejjasnější hvězdy souhvězdí Býka. Na simulaci ze Stellaria je vidět na okraji hvězdokupy Hyády, která tvoří hlavu Býka a z níž Aldebaran (v popředí) vystupuje. Vpravo nahoře vidíme kompaktnější a nápadnější hvězdokupu Plejády. Takto bychom měli celou scenérii vidět například triedrem. Ve skutečnosti je na simulaci zachycen okamžik, kdy je Býk s trpasličí planetou nízko nad východním obzorem. Později k ránu se dostanou výš na oblohu a podmínky pro jejich spatření se výrazně zlepší. Bez dalekohledu nebo aspoň velkého triedru (pro jistotu: s průměrem objektivů třeba 60 nebo 70 mm) se to neobejde. Ceres je stejně slabá jako Pallas (+8,6 mag).

září2021-10

12. - 13. 9. 2021 - trpasličí planeta Ceres v blízkosti Aldebaranu v souhvězdí Býka. (www.stellarium.org)

Skrytých a neviditelných jevů bude na zářijové obloze přehršel. A pokud jde o jevy nápadné i bez dalekohledů, těšme se na říjen – kromě toho, že se zopakuje divadlo s Měsícem, Jupiterem a Saturnem, zlepší se viditelnost Venuše a na ranní obloze bude i od nás vidět Merkur.

Astronomové se také těší na start Webbova kosmického teleskopu, který je plánován na 31. říjen 2021. Podle všeho je to ale nejbližší možné datum, kdy by mohl Webb odstartovat, spíš si asi budeme muset počkat až do listopadu. V říjnu budeme i podle webu ESA, jejíž raketa Ariane 5 má teleskop dopravit do vesmíru, moudřejší :-)

Převzato z blogu se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária hl.m. Prahy








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.