aneb Dění na říjnové obloze

Komety Elenin málem viditelné očima jsme se nakonec nedočkali. Nebude vidět vůbec. Dočkáme se ale nejlepších podmínek na pozorování největší planety Sluneční soustavy a to určitě stojí za to. Také se do normálních kolejí vrátí středoevropský čas.

Začnu od konce. Toho středoevropského času se dočkáme až na samém konci měsíce. Předposlední říjnovou noc, 30. 10. 2012, se ve 3 hodiny SELČ vrátí hodiny na 2 hodiny SEČ. Proč se tomu říká letní čas, když se to zavádí na samém začátku jara a ruší v době, kdy do poloviny podzimu zbývá jeden týden, mi stále zůstává utajeno, ale to už jsem tady psal. Prý se tím ušetří. Mám nepříjemný dojem, že ušetří tak akorát nejmenovaný ČEZký dominátor trhu s energiemi a nikoli česká ekonomika či dokonce "my". V každém případě všechny časové údaje v tomto povídání budou bez ohledu na roční dobu v letním čase.

Hned na začátku letošního října jsou nejlepší podmínky k pozorování Měsíce. Ten v té době dorůstá, takže je na obloze vidět večer a dlouhé stíny kráterů a hor zvýrazňují reliéf měsíčního povrchu. První čtvrť nastává 4. října v 5 hodin a 15 minut, úplněk pak 12. října ve 4 hodiny a 6 minut. O den později, 13. října se Měsíc potká na obloze s Jupiterem, který se bude nacházet přibližně 4,5° jižně od Měsíce (asi 9 průměrů měsíčního kotouče). Za další dva dny se Měsíc potká se známou hvězdokupou Plejády v souhvězdí Býka a 17. října s Aldebaranem – oranžovou hvězdou 1. velikosti, která je v souhvězdí Býka nejjasnější. Skupinka Měsíc – Jupiter – Plejády – Aldebaran bude v polovině října patřit k nejhezčím zjevům na obloze. Bude vidět po celou noc, tedy večer na východě a během noci se bude posouvat přes jih až k západu.

Měsíc mezi Aldebaranem, Plejádami a Jupiterem 15. října 2011

Po úplňku se Měsíc postupně přesune na ranní oblohu. Poslední čtvrť nastává 20. 10. v 5:30 a nov 26. 10. ve 21:56. 21. října se Měsíc přiblíží k Marsu, který se na obloze objevuje ve druhé polovině noci (tedy ráno na jihovýchodě) v souhvězdí Raka. Opodál bude svítit další hvězda 1. velikosti, tentokrát Regulus ze souhvězdí Lva.

Pokud se aspoň trochu vyznáte v tom, která souhvězdí jsou viditelná v určité roční doby, mohlo by vám být nápadné, že Lev je vlastně jarní souhvězdí. To je velká výhoda prodlužujících se podzimních nocí. Jak víme, noc se prodlužuje už od letního slunovratu, ale teprve na podzim je delší než den. Večer tedy můžeme na západě pozorovat ještě letní hvězdy, dokonce celý letní trojúhelník tvořený hvězdami Vega ze souhvězdí Lyry, Deneb z Labutě a Altair z Orla. Celou noc máme vysoko nad hlavou podzimní souhvězdí spojená dohromady bájí o Perseovi a na východě se už večer začínají objevovat zimní hvězdy, mezi nimi i jasná hvězda Sírius, pro nápadné blikání a střídání barev vlivem chvění vzduchu další zdroj častých hlášení o pozorování ufounů. Ráno jsou zimní hvězdy už dost vysoko nad jihovýchodním obzorem a na východě se vynořuje několik jarních souhvězdí.

Okolo 8. října bychom také mohli častěji zahlédnout padající hvězdy. Tentokrát jde o meteory zdánlivě směřující ze souhvězdí Draka. Drakonidy jsou dalším meteorickým rojem "s příběhem". Zatímco většinou astronomové nejprve zaznamenali meteorický roj, tedy nápadnou spršku padajících hvězd vyletujících jakoby z jednoho místa na obloze, a teprve potom hledali, která kometa či planetka by mohla ta malá prachová zrnka, jež efekt padající hvězdy způsobují, okolo sebe trousit. V případě Drakonid je to obráceně. V roce 1915 si astronom M. Davidson všiml, že dráha periodické komety Giacobibi-Zinner pozorovaná od roku 1892 (dnes má na seznamu periodických komet číslo 21), se téměř kříží s dráhou Země, a tudíž by Giacobini-Zinner mohla být mateřskou kometou nějakého meteorického roje. Ukázalo se, že měl pravdu. Počátkem října můžeme meteory z roje Drakonid pozorovat pravidelně každým rokem. Roj to není bohatý. Řádově jde o jednotlivé meteory za hodinu.

Uprostřed podzimní oblohy, v souhvězdí Berana, září planeta Jupiter. Na první pohled vypadá jako mimořádně jasná hvězda. Tak jasná, že ji nelze přehlédnout a podobně jako ještě jasnější Venuše způsobuje na hvězdárnách vlnu telefonátů a e-mailů zvídavých příležitostných pozorovatelů, z nichž dobrá třetina se obává, že se je vyhlédli ke sledování ufouni. Pro pořádek ještě uvedu, že Venuše je v říjnu nepozorovatelná a zmizela už dokonce i ze zorného pole sluneční družice SOHO. V první polovině října se ovšem na snímcích sondy SOHO nachází Merkur, který je jinak ze Země také nepozorovatelný.

Zpátky ale k Jupiteru. Největší planeta sluneční soustavy se 29. října okolo 4. hodiny ranní nachází v opozici, o jejíž užitečnosti jsem už také psal – astronomové, na rozdíl od politiků, mají opozici rádi. Planeta je na obloze přesně naproti Slunci, je tedy viditelná po celou noc. Zároveň je relativně blízko Zemi, Jupiter tentokrát bude nejblíž 27. října v 19 hodin (594 miliónů kilometrů). Už od září je Jupiter v dalekohledu prostě nádherný. Mezi oblačnými pruhy v atmosféře i návštěvníci hvězdárny, tedy ne zcela zkušení pozorovatelé, občas zahlédnou velkou rudou skvrnu. Protože při nedostatku světla je lidské oko málo citlivé na barvy, na různé barvy navíc různě málo citlivé, vidí většina lidí rudou skvrnu, v rozporu s názvem a fotografiemi z velkých dalekohledů či kosmických sond, jako spíš světlejší oválný útvar. V okolí Jupitera můžeme také napjatě sledovat tanec čtyř největších Jupiterových měsíců.

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové