Obloze vládnou Jupiter se Saturnem a Merkur s Venuší s námi hrají tradiční únikové hry. Mars se schovává za Sluncem, což má překvapivě zajímavé důsledky. Tak vypadá Topocentrický pohled na vesmír v říjnu 2021.

Měsíc s planetami

Nejméně v říjnu překvapí Měsíc, a proto jím začneme. Prvních pár říjnových dní je k zahlédnutí jako tenký srpek ráno nad východním obzorem. Dne 6. října ve 13:05 SELČ se ocitá v novu a na obloze se znovu objeví večer nad západním obzorem asi tak o dva dny později. První čtvrti se dočkáme 13. října v 5:24 SELČ a do úplňku Měsíc doroste 20. října v 16:56 SELČ. Mezi tím se setká se Saturnem a Jupiterem, což se letos stalo takovou naší tradicí. V říjnu bude Měsíc na obloze mezi plynnými obry právě v polovině kalendářního měsíce.

14. 10. 2021 - Měsíc v blízkosti Saturnu a Jupiteru. (www.stellarium.org)

15. 10. 2021 - Měsíc v blízkosti Saturnu a Jupiteru. (www.stellarium.org)

Poté se Měsíc začne přesouvat na ranní oblohu. Poslední čtvrt nastane 28. října ve 22:05 SELČ. Ve druhé polovině října se na ranní obloze bude nacházet také planeta Merkur, která se 25. října okolo osmé hodiny nachází v největší úhlové vzdálenosti (18°) západně od Slunce. Právě tehdy začíná období nejlepší viditelnosti Merkuru na ranní obloze v letošním roce. V sedm hodin letního času bude Merkur ve výšce 10° nad východním obzorem. Pak se rychle rozední, takže planeta zanikne na světlé obloze.

25. 10. 2021 - Merkur v největší západní elongaci (největší úhlové vzdálenosti od Slunce, 18°). Planeta bude pozorovatelná ráno nad východním obzorem na konci října a na začátku listopadu. (www.stellarium.org)

V následujících dnech Merkur klesá k obzoru, ale zjasňuje, protože v prostoru se blíží Zemi a zvětšuje se jeho fáze – slunečním světlem ozářená část, která je vidět ze Země. Merkur díky tomu budeme moci sledovat ještě na začátku listopadu, než nám definitivně unikne a ztratí se z dohledu.

Podobně jsme na tom s Venuší. Ta dosahuje 29. října největší východní elongace – je tedy také v největší úhlové vzdálenosti od Slunce, ale na opačné straně. Na obloze je vidět večer. Nad obzorem je ještě níže než Merkur, ale je jasnější. Pozoruhodné věci předvede Venuše v následujících měsících. Na následující sérii simulací z programu Stellarium si můžeme všimnout, že Venuše vůči obzoru zůstane stát na místě, zatímco hvězdy na pozadí se stále hrnou k západu.

29. 10. 2021 - Venuše v největší východní elongaci (47° od Slunce). Nachází se večer nízko nad jihozápadním obzorem. (www.stellarium.org)

15. 11. 2021 - v polovině listopadu zůstává Venuše prakticky na stejném místě nad obzorem, jako v říjnu. (www.stellarium.org)

1. 12. 2021 - Venuše se i počátkem prosince nachází vůči obzoru na stejném místě, v pozadí za ní se posouvají souhvězdí a tmavne obloha. Proto se viditelnost Venuše stále zlepšuje. (www.stellarium.org)

15. 12. 2021 - v polovině prosince už se Venuše rychle pohybuje směrem k západu a ještě před koncem roku se z oblohy vytratí - bude procházet mezi Zemí a Sluncem. (www.stellarium.org)

Okolo 10. prosince pak Venuše prudce nabere kurz na západ a rychle zmizí u Slunce. Projde tzv. dolní konjunkcí a na konci února příštího roku se objeví na obloze ráno – stane se Jitřenkou. To už je ale výlet do daleké budoucnosti, a tak se vraťme do října.

Polední klid

Z planet, které jsou v dosahu našich očí bez pomoci dalekohledu, už chybí jenom Mars. Opravdu chybí. Na obloze jej v říjnu neuvidíme, protože se při pohledu ze Země nachází za Sluncem. 8. října v 6:01 SELČ nastává tzv. konjunkce Marsu a Slunce. Planeta je teď na naší obloze ve dne, nejvýše na obloze v poledne spolu se Sluncem. Následující simulace ze Stellaria zobrazuje Slunce a Mars v pravé poledne, konkrétně v místní pravé poledne na 15. poledníku. Ukazuje, že Mars je za Sluncem schovaný opravdu dobře. Průměr slunečního kotouče na obloze je 0,5° – konjunkce je tedy opravdu těsná.

6. 10. 2021 – Mars v konjunkci se Sluncem. Pozoruhodná je přítomnost Merkuru. Zatímco Mars se nachází daleko za Sluncem (od Země jej dělí vzdálenost 393 milionů kilometrů), Merkur naopak rychle prolétá mezi Zemí a Sluncem a ještě na konci října jej uvidím (www.stellarium.org)

Mimochodem, kdybychom stáli na Marsu, platilo by totéž pro Zemi – je při pohledu z Marsu schovaná za Sluncem a vrcholí spolu s ním v marťanské poledne. To má pro nás jeden zajímavý důsledek. Na povrchu planety pracuje řada kosmických sond. Jejich rádiový signál je nyní rušen šumem přicházejícím ze Slunce, a tak mají sondy na Marsu i navigační a komunikační týmy jakýsi polední klid. Na Marsu i na Zemi. Polední klid je vyhlášen na 14 dní – od 2. do 16. října.

NASA k tomu vydala zprávu s výčtem (ne)činnosti svých sond:

- Perseverance bude vytrvale zaznamenávat počasí svou meteorologickou stanicí MEDA, kamery budou znehybněny, přesto budou zaznamenávat obraz, aby v roli fotopastí zachytily případné rarášky – prašné víry, jež prohání po marsovských pouštích vítr. Poběží také RIMFAX – zobrazovací radar naslouchající dějům pod povrchem. A mikrofon na palubě sondy bude nadále zaznamenávat zvuky z okolí.

- Helikoptéra Ingenuity zůstane zaparkovaná na svém stanovišti 175 metrů od Persverance a jednou týdně jí pošle vzkaz o své kondici.

- Také Curiosity se omezí na měření počasí (její stanice se jmenuje REMS) a lov rarášků do fotopastí. V provozu zůstanou také přístroje RAD a DAN měřící radiaci a neutrony.

- Jen stacionární sonda InSight, jejíž pokusy o navrtání se pod povrch planety už skončily, bude vlastně dělat to co pořád. Její seismometr bude trpělivě čekat na záchvěvy planety – marsutřesení.

Všechna vědecká data se budou zaznamenávat do pamětí palubních počítačů, aby byla odvysílána k Zemi později. V činnosti zůstanou také sondy na oběžné dráze okolo Marsu. NASA tam má hned tři – MAVEN, Mars Reconnaissance Orbiter a zasloužilou Mars Odyssey, která pracuje u Marsu už 20 let. Orbitery se budou nadále věnovat své plánované práci a předávat na Zemi omezená (především technická) data z landerů (povrchových sond). Dokážou to díky větším anténám a výkonnějším vysílačům.

Jak je vidět, polední klid může být někdy docela rušným obdobím. Ještě rušnější ovšem bude rok 2022. Na jeho konci se Mars ocitne v opozici se Sluncem a zároveň nejblíže Zemi. Snad se k němu vypraví i dloooouho připravovaná evropská sonda Rosalind Franklin.

Převzato z blogu se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária hl.m. Prahy