aneb Topocentrický pohled na vesmír v záříjnu 2020

Večerní obloha je v září i říjnu téměř stejná. Těch několik rozdílů, které se projeví uprostřed noci a ráno, ale stojí za velkou dávku pozornosti.

Už jsem si myslel, že jsem něco vynalezl. Kvůli tomu, že změny na večerní obloze jsou v následujících dvou měsících jen nepatrné, nazval jsem toto období záříjnem a sloučil povídání dohromady. Maje na paměti, že všechno už tu jednou bylo, trochu jsem popátral, abych samozřejmě zjistil, že jazykozpytci už dávno vědí... Dokonce jsem mohl napsat „záčerven“ a nebyl bych originální. Moc krásná (a složitá) je naše řeč. A Naše řeč přinesla o jménech kalendářních měsíců krásný článek už v roce 1939 (což je samo o sobě symbolické, protože češtině v tom roce bylo hodně ouzko).

Zastavená obloha

Stejně jako mají názvy září a říjen stejný původ – v jelení říji (v říjnu je to jasné, ale někteří netrpěliví samci prý zařijí už o měsíc dříve), děje se v říjnu a září na obloze to samé. Všimněte si, že po setmění jsou nad obzorem po oba měsíce stejná souhvězdí v prakticky stejné poloze. Tady musím vysvětlit ten zavádějící mezititulek. Obloha se nezastaví. Nezastaví se ani čas, ani pohyb Země, jen se skládají tři děje, z nichž dva mají v období okolo podzimní rovnodennosti opačné důsledky, takže se vzájemně vykompenzují:

- Na pozadí toho všeho je zdánlivý pohyb oblohy od východu k západu. Ten je celkem pravidelný – je dán otáčením Země, jehož tempo se nemění.
- Zároveň se mezi souhvězdími posouvá Slunce – ve skutečnosti je to projev obíhání Země okolo centra Sluneční soustavy. Díky tomu se nám souhvězdí nad jižním obzorem střídají během ročních období.
- Třetím dějem je zkracování dne a prodlužování noci, které se projevuje tím, že každý večer se stmívá v jiný okamžik – čím dál dříve.

Druhé dva děje jsou ty, které se teď vzájemně téměř přesně odečítají. Neboli klíč je v tom sousloví „po setmění“. Následující dvojice obrázků vytvořených programem Stellarium ukazuje planety Jupiter a Saturn nad jižním obzorem v souhvězdí Štíra v polovině září a v polovině října. Obě ilustrace zachycují oblohu jednu hodinu po západu Slunce. To ovšem 15. září znamená ve 20:13 SELČ, zatímco 15. října už v 19:08 SELČ.

15. 9. 2020 - souhvězdí Střelce s Jupiterem a Saturnem nad jižním obzorem hodinu po západu Slunce. (www.stellarium.org)

15. 10. 2020 - souhvězdí Střelce s Jupiterem a Saturnem nad jižním obzorem. Změny za celý kalendářní měsíc nejsou velké. (www.stellarium.org)

Díky tomuto časovému posunu soumraku je změna v poloze souhvězdí vůči obzoru jen malá. Rozhodně neodpovídá jedné dvanáctině, tedy průměrně celému zvířetníkovému souhvězdí. Kdybychom se ale dívali pokaždé ve stejnou hodinu, souhvězdí by posunutá byla.

Ranní závod

Ráno se naopak tyto dva děje sčítají, takže změna vzhledu oblohy je docela rychlá. Měsíc se na ranní obloze setkává s Venuší, která je nyní jasnou Jitřenkou. 14. září se konjunkce odehraje na pozadí zimních souhvězdí. Pollux je nejjasnější hvězdou z Blíženců, Prokyon je z Malého psa.

14. 9. 2020 - Měsíc a Venuše na ranní obloze mezi zimními hvězdami. (www.stellarium.org)

Přesně o měsíc později, 14. října, se srpek Měsíce opět ocitne vedle Venuše. Ta ale mezi hvězdami uhání doslova závodním tempem, takže v říjnu už budou svědky vzájemného sblížení dvou nejjasnějších těles noční oblohy hvězdy jarní – Regulus i Algieba patří do souhvězdí Lva.

14. 10. 2020 - přesně po jednom kalendářním měsíci se Měsíc na obloze znovu setkává s Venuší, tentokrát ale mezi jarními hvězdami. (www.stellarium.org)

Venuše mezitím 3. října ráno projde velmi těsně kolem Regulu. Pro porovnání měřítka je na následujícím obrázku znovu popsána i hvězda Algieba.

3. 10. 2020 - velmi těsná konjunkce Venuše s Regulem, nejjasnější hvězdou souhvězdí Lva (www.stellarium.org)

Kromě Venuše jsou v záříjnu na obloze viditelné ještě tři planety. A všechny stojí za pozornost. Představíme si je tradičně prostřednictvím jejich konjunkcí s Měsícem.

Namodralý říjen

Měsíční fáze jsou rozloženy tak, že 2. září v 7:22 SELČ nastal úplněk, poslední čtvrt nastává 10. září v 11:25 SELČ, nov 17. září ve 13:00 a nakonec první čtvrt 24. září ve 3:54 SELČ.

V říjnu se fáze zopakují téměř jako přes kopírák, s tím podstatným rozdílem, že říjen je dlouhý měsíc, takže úplňky se stihnou dva: jeden úplněk nastane 1. října ve 23:05 SELČ, fáze budou pokračovat poslední čtvrtí 10. října ve 2:39, novem 16. října ve 21:31 a první čtvrtí 23. října v 15:22 SELČ. Druhý říjnový úplněk (a už třetí v letošním záříjnu) nastane 31. října v 15:49 tentokrát už středoevropského času (SEČ). Budeme mu poněkud mylně říkat modrý, protože bude druhý ve stejném kalendářním měsíci.

Jupiter a Saturn jsme viděli nad jihem už při porovnávání oblohy uprostřed září a října. K oběma planetám se Měsíc přiblíží vždycky kolem první čtvrti, konkrétně 25. září a 22. října, jak ukazují následující dvě ilustrace:

25. 9. 2020 - Měsíc v konjunkci s Jupiterem a Saturnem. (www.stellarium.org)

22. 10. 2020 - další z letošních pravidelných setkání Měsíce s Jupiterem a Saturnem. (www.stellarium.org)

Rudý opoziční záříjen

Říjen bude namodralý kvůli dvěma úplňkům, ale obloze po celý záříjen bude dominovt rudá barva Marsu. Tato planeta se blíží Zemi. Už od poloviny září je dokonce jasnější než Jupiter, takže po Měsíci a Venuši se stává třetím nejjasnějším objektem nočního nebe.

Měsíc se s Marsem během záříjna setká třikrát, vždycky okolo úplňku. 6. září to bylo po úplňku, 3. října to bude opět krátce po úplňku a na konci října ještě jednou, ale tentokrát už dva dny před úplňkem. První dvě setkání budou opravdu těsná, takže se můžeme těšit na nádhernou podívanou. Na ilustracích z programu Stellarium je Měsíc 6. září i 3. října zobrazen ve správném úhlovém rozměru vůči hvězdám; na ostatních simulacích je 4x zvětšen – k tomu tvůrce Stellaria vede poznatek z psychologie: při pozorování Měsíce máme „velké oči“, takže na simulacích v počítači (ale také například v planetáriu) je dobré jej čtyřikrát zvětšit, aby nám připadal „normálně“ veliký.

6. 9. 2020 - konjunkce Měsíce s Marsem. (www.stellarium.org)

3. 10. 2020 - těsná konjunkce Měsíce s Marsem se opakuje. (www.stellarium.org)

29. 10. 2020 - třetí záříjnová konjunkce Měsíce s Marsem. Rudá planeta od té předchozí stihla projít opozicí se Sluncem. (www.stellarium.org)

Ta výše popsaná změna z „před“ na „po“ úplňku není náhodná. Je způsobena tím, že úplněk nastává vždy, když je Měsíc na naší obloze přesně naproti Slunci. Tamtéž se 14. října, tedy uprostřed mezi oběma úplňky, ocitne také Mars. Takové situaci říkáme opozice. Při opozici je planeta nejen naproti Slunci, ale také nejblíže Zemi. Tentokrát se Mars přiblíží na 62 milionů kilometrů. Mars je tedy nejen nejjasnější, ale v dalekohledu na něm také uvidíme nejvíce detailů.

Ačkoli je obloha po celý záříjen stále téměř stejná, přece jen se na ní dějí zajímavé věci. A navíc v tomto období okolo podzimní rovnodennosti – ta letos připadá na 22. září v 15:31 SELČ – bývají nejlepší podmínky na pozorování oblohy – bývá hodně jasných nocí a klidný vzduch, což potřebujeme hlavně k pozorování podrobností na planetách. Mimochodem, spolu s Marsem se v opozici nachází také Uran. Tato planeta je ale na hranici pozorovatelnosti očima, v dalekohledu ji uvidíme jen jako úchvatně modrý, ale přece jen miniaturní kotouček. Na spatření detailů bychom potřebovali ty největší pozemské nebo kosmické dalekohledy. Nicméně pokus o vyhledání Uranu může být docela zajímavý. Na simulaci Stellaria jsou kvůli lepší orientaci zobrazeny i hvězdy, které bychom kvůli jasu modrého úplňku očima neviděli. Ostatně i ten Uran bude viditelný jen dalekohledem, ale podle Měsíce se právě poslední záříjnovou noc možná bude hledat o něco snadněji než jindy.

31. 10. 2020 - Měsíc je v modrém úplňku - už druhém v jednom kalendářním měsíci. Zároveň je v jeho blízkosti Uran v opozici se Sluncem a nedaleko také mimořádně jasný Mars. (www.stellarium.org)

*****************************
Za hranicí vesmíru
Od počátku věků se lidé snažili zjistit a popsat to, co se skrývá v nezmapovaných koutech světa. Zvědavost a touha po poznání nás táhne kupředu i dnes a nutí nás ptát se: „Proč?“ Díky ní jsme založili různé vědní disciplíny, které nás dovedly od geocentrického systému k heliocentrickému, od teorie statického vesmíru k velkému třesku a nyní nám ukazují cestu až za horizont viditelného vesmíru. Více informací zde nebo rovnou v tomto videu:

Převzato z blogu se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária hl.m. Prahy