aneb Topocentrický pohled na vesmír v červnu 2018

Na severní polokouli se blíží letní slunovrat a noci prakticky nenastávají. Romantické večery (a rána) však vhodně doplňují planety. A také jedna planetka.

Červen nás přivítal setkáním Měsíce se Saturnem a Marsem na ranní obloze. A také s planetkou Vesta, jejíž poloha na obloze je na následujícím obrázku z programu Stellarium vyznačena malou kružnicí.

2. 6. 2018 - Měsíc, Mars, Saturn a planetka Vesta na ranní obloze. (www.stellarium.org)

Asteroid neboli planetka Vesta se blíží do opozice se Sluncem. Je to poslední ze čtyř těles objevených v rychlém sledu na začátku 19. století v prostoru mezi Marsem a Jupiterem, kde jako by chyběla planeta. Kvůli jejímu hledání si dokonce skupina převážně německých astronomů rozdělila oblohu na sektory. Členové skupiny přezdívané Himmelspolizei bedlivě hlídkovali, zda se v jejich oblasti oblohy nenachází pohybující se objekt, který by mohl být onou neznámou planetou.

Večer 1. ledna 1801 Giuseppe Piazzi, který ovšem členem nebeské policie nebyl, objevil nové těleso Sluneční soustavy na observatoři v Palermu. Považoval je za hledanou planetu a navrhl jméno Ceres Ferdinandea – první část je podle bohyně úrody a patronky Sicílie, „příjmením“ se pak snažil zavděčit tehdejšímu neapolskému králi, jenž Sicílii vládl. Dnes toto těleso řadíme mezi trpasličí planety.

Heinrich Olbers pak 28. března 1802 objevil při pozorování Cerery druhou „planetu“ – dnes ji nazýváme Pallas. V roce 1804 přibyla zásluhou Karla Hardinga třetí – dostala jméno Juno. A nakonec byla opět Heinrichem Olbersem, opět na konci března (tentokrát devětadvacátého), roku 1807 objevena čtvrtá. Ta dostala jméno Vesta, podle panenské bohyně, ochránkyně domácího krbu a ctnosti z římské mytologie.

Heinrich Olbers, objevitel asteroidů Pallas a Vesta, na litografii Rudolpha Suhrlandta. (Zdroj: Wikipedia)

Čtyři tělesa mezi Marsem a Jupiterem byla považována za části rozpadlé, původně tedy velké, planety. William Herschel, objevitel Uranu, který tehdy platil v oboru objevování nových těles Sluneční soustavy za vysokou autoritu, pro ně kvůli jejich hvězdnému vzhledu zavedl označení asteroidy (jakobyhvězdy).

Tento stav vydržel téměř 40 roků. Teprve v roce 1845 bylo mezi Marsem a Jupiterem objeveno páté těleso (Astraea) a vzápětí za Uranem planeta Neptun. V následujících letech se objevy dalších těles mezi Marsem a Jupiterem začaly překotně množit, takže se začalo mluvit o pásu asteroidů. Německý astronom Johann Encke pro ně v polovině 19. století zavedl název planetky. Obě slova – asteroidy a planetky – se používají dodnes.

Asteroid Vesta na snímku pořízeném sondou Dawn, která jej studovala v letech 2011 a 2012. (NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA)

Vesta je po Cereře až druhým největším tělesem v pásu mezi Marsem a Jupiterem, je ale nejjasnější. Právě teď, na konci první červnové dekády, dosahuje nejvyšší jasnosti. Je dokonce jasnější než Uran a za dobrých podmínek je vidět prostým okem – jako jediná z planetek hlavního pásu. Na druhou stranu je jen těsně nad hranicí citlivosti očí většiny lidí. Chceme-li ji zahlédnout, musíme se vydat do míst s tmavou oblohou.

I proto je dobré pozorovat Vestu právě v první polovině června, kdy se Měsíc blíží do novu. Ve druhé polovině června ji naopak Měsíc dorůstající do úplňku přesvítí. Vesta se nachází nízko nad obzorem v souhvězdí Štíra, nedaleko snadno pozorovatelného Saturnu. Období nejvyšší jasnosti potrvá do konce června, poté bude Vesta postupně slábnout.

Ve druhé polovině června se k Vestě a planetám znovu vrátí Měsíc. Ten byl 6. června ve 20:31 SELČ v poslední čtvrti a postupně couvá do novu, který nastává 13. června ve 21:43. V polovině června se Měsíc vynoří večer na západě jako dorůstající srpek.

První čtvrť jej čeká 20. června ve 12:50 a úplněk 28. června v 6:52. Mezi těmito daty Měsíc opět předvede letos už tradiční slalom mezi planetami.

Postupně proletí okolo jasné hvězdy Spiky ze souhvězdí Panny, Jupiteru, oranžové hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra, těsně mine Vestu, kterou na jiných místech zeměkoule dokonce zakryje (právě proto je náš pohled na vesmír topocentrický – více jsem se o tom rozepsal v dubnu). Měsíc pak pokračuje okolo Saturnu k Marsu. Ilustruje to následující série simulací oblohy z programu Stellarium:

22. 6. 2018 - Měsíc v blízkosti Jupiteru a Spiky. (www.stellarium.org)

23. 6. 2018 - Měsíc v blízkosti Jupiteru a Spiky. (www.stellarium.org)

24. 6. 2018 - Měsíc v blízkosti Jupiteru a hvězdy Antares. (www.stellarium.org)

26. 6. 2018 - Měsíc u planetky Vesta a v blízkosti Saturnu a hvězdy Antares. (www.stellarium.org)

Saturn se 27. června ocitá v opozici se Sluncem, což znamená, že je vidět po celou noc, je k nám nejblíž (jenom 1,35 miliardy kilometrů) a dosahuje své nejvyšší jasnosti. Po půlnoci jej ale poněkud zastíní nedaleký Mars, který je už nyní jasnější než Saturn a bude dále zjasňovat, protože jeho opozice, dokonce tzv. velká opozice, nastane přesně o měsíc později. O tom ale příště.

Na závěr vám, milí čtenáři, popřeji vydařenou oslavu slunovratu, který nastává 21. června ve 12:08 SELČ a tím pádem vám přeji také hezké astronomické léto.