(alespoň na obloze) aneb Topocentrický pohled na vesmír v červnu 2014

Zatímco na Zemi to z pohledu našeho středoevropského topocentra vře, na obloze je klid a největší právě na východě.

Z planet viditelných očima se do opozice mohou dostat tři – Mars, Jupiter a Saturn. Všechny tři už si to letos vyzkoušely – Jupiter v lednu, Mars v dubnu a Saturn v květnu – a všechny tři už se přesunuly či přesouvají na večerní oblohu a na západ. V červnu nastalo z tohoto pohledu na obloze bezvládí. A tak se budeme tentokrát zase jednou věnovat Měsíci a budeme sledovat jeho pouť mezi hvězdami a planetami. Vezmeme to od začátku června do jeho konce, od západu na východ a od večera do rána.

Hned 1. června se Měsíc po novu, který nastal 28. května, vynoří večer nízko nad západním obzorem ve společnosti Jupiteru. Nejmenší přiblížení Měsíce k Jupiteru nastává 1. června v 7 hodin (středoevropského letního času), tedy ve dne a navíc pod naším obzorem, ale tenký srpek právě dorůstajícího Měsíce bude večer stále ještě v blízkosti Jupiteru. Ještě níž se nachází Merkur. Období viditelnosti této planety však právě končí, a tak její vyhledání vyžaduje jisté úsilí a pravděpodobně také pomoc triedru či malého dalekohledu. Ve stejné výšce nad obzorem se navíc v tu chvíli nedaleko Merkuru vyskytuje hvězda Procyon ze souhvězdí Malého psa a mohla by se plést. Následující simulace vytvořená v programu Stellarium znázorňuje situaci nad ideálním obzorem:

Měsíc, Jupiter a Merkur na večerní obloze 1. června 2014

Protože se celá scenérie odehrává v zimních souhvězdích Blíženců a Malého psa a současně se blíží letní slunovrat (konkrétně letos nastává 21. června ve 12:51 SELČ) , je zřejmé, že v případě Jupiteru i Merkuru jde o labutí píseň. Zatímco Jupiter bude možné ještě nějakou dobu večer nad západním obzorem spatřit, Merkur se mohutným tempem doslova vrhne zpět ke Slunci. Už 20. června se dostane do tzv. dolní konjunkce se Sluncem – bude tedy mezi Zemí a Sluncem a pochopitelně ze Země nepozorovatelný.

Dorůstající Měsíc dosáhne první čtvrti 5. června ve 22:38 a úplňku 13. června v 6:11. Mezi tím se setká s Marsem a Saturnem. Obě planety jsou na obloze relativně blízko sebe, takže spolu s Měsícem budou od 8. do 10. června předvádět nad jihem kreaci podobnou pas de trois (zdroj – Wikimedia Commons):

Realitě trochu blíže je opět obrázek z programu Stellarium:

Mars, Měsíc a Saturn nad jihem v červnu

Po úplňku se Měsíc začne pomalu přesouvat na ranní oblohu a budeme jej potkávat spíš nad východním obzorem. Planety východní polovinu oblohy vyklidily. Výjimkou je Venuše, která se po ránu krčí nízko nad obzorem v ranních červáncích. Jen díky tomu, že je ze všech planet nejjasnější, máme šanci ji na přesvětlené obloze najít. Měsíc se k Venuši přiblíží na necelé dva obloukové stupně 24. června okolo 17. hodiny. My budeme moci obě tělesa pozorovat už ráno (24. 6.) nebo až ráno (25. 6.) a Měsíc bude v tu dobu vypadat jako tenčící se srpek mezi poslední čtvrtí, jež nastává 19. června ve 20:38, a novem, který připadá na 27. červen v 10:08. Nad Měsícem s Venuší bude možné, opět raději s podporou triedru nebo malého dalekohledu, vyhledat hvězdokupu Plejády ze souhvězdí Býka. Stejně jako Blíženci, v nichž se s námi loučily počátkem června planety Merkur a Jupiter, je Býk zimní souhvězdí. Konjunkce Měsíce s Venuší v blízkosti Plejád je viditelným důkazem, že léto neléto, zima už se zase blíží:

Měsíc v konjunkci s Venuší 24. 6. 2014

Zkracující se dny a prodlužující noci ale určitě potěší pozorovatele komety C/2012 K1 (PANSTARRS). Ta během června klesá od Velkého vozu směrem k souhvězdí Lva a počínaje 7. červnem přestane být cirkumpolární (trvale nad naším obzorem). Chronické červánky přesouvající se po celou noc přes severní obzor od západu k východu její viditelnost poněkud kazí, ale malým dalekohledem je pozorovatelná docela dobře. Mapu pohybu komety mezi souhvězdími najdete v minulém topocentrickém pohledu na vesmír. V tom příštím si zase po nějakém čase popovídáme o tom, jak daleko to máme v létě ke sluníčku.

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové