aneb Topocentrický pohled na vesmír v lednu 2014 s výhledem na celý rok

Hlavní roli hrají tentokrát planety. Přestože se nejen v lednu úkazů z elitní kategorie, jako jsou zatmění Slunce a Měsíce, nedočkáme, nudit se při pohledu na oblohu nebudeme.

Planeta Venuše si dala novoroční předsevzetí: z unavené Večernice, která chodila na konci prosince spát už hodinu a půl po západu Slunce, se stane ranním ptáčetem, které na konci ledna vstává už dvě hodiny před Sluncem. 11. ledna totiž projde mezi Zemí a Sluncem – bude v tzv. dolní konjunkci. Jako Jitřenku ji pak budeme moci pozorovat až do podzimu roku 2014. Nejnápadnější ovšem bude na konci zimy – v únoru a březnu. Na ranní obloze bude vidět až do září.

Mars se na začátku roku vyskytuje na obloze ve druhé polovině noci. Počátkem ledna vychází krátce po půlnoci, na konci ledna už po 23. hodině. Jeho nejslavnější chvíle v letošním roce přijde 8. dubna, kdy bude na obloze přesně naproti Slunci (v tzv. opozici), bude nejjasnější a také nejblíže Zemi. Kosmické sondy MAVEN a Mangalyaan, které se k Marsu vydaly ze Země v září roku 2013, aby využily letošního přiblížení planet, dorazí k Marsu až v září. Na naší pozemské obloze se bude viditelnost Marsu postupně posouvat do večerních hodin a v září už jej najdeme večer jen nízko nad západním obzorem.

Když spojíme předchozí dva odstavce dohromady, vidíme, že po většinu roku 2014 se nebeská dramata budou odehrávat mezi Venuší a Marsem. Zpočátku budou na obloze společně za ranního rozbřesku. Venuše na východě, Mars v tu dobu už nad jihem. Jejich vzájemné vztahy vyjadřuje následující graf (oranžově je vyznačena viditelnost Marsu, žlutě viditelnost Venuše). Pokud se v tom grafu hned na první pohled nevyznáte, pokochejte se aspoň tou nádherně abstraktní změtí čar a barevných ploch. Matematika ve spojení s astronomií tady mají blízko k výtvarnému umění:

Jen o dva měsíce později než Mars se do opozice dostane Saturn. V lednu jej najdeme ráno nízko nad jihovýchodním obzorem. Během následujících měsíců se bude Mars sbližovat se Saturnem a se Spikou, nejjasnější hvězdou ze souhvězdí Panny. Každý měsíc se k nim přidá Měsíc a vznikne moc pěkná skupinka. Poprvé v roce 2014 taková situace nastane mezi 23. a 26. lednem, tedy v období konjunkcí Měsíce s Marsem, okolo nějž Měsíc projde 4,2° jižně, a se Saturnem, k němuž se přiblíží 25. ledna dokonce jen na 1,3°. Následující obrázek ze Stellaria zachycuje situaci z 24. ledna:

Hvězdě Spice dají Mars se Saturnem za pár měsíců košem a začnou se přibližovat k jiné, nápadně rudé, hvězdě Antares ze souhvězdí Štíra. A protože jméno Antares vzniklo díky podobnosti hvězdy s Marsem (Řekové mu říkali Áres) podobnou konstrukcí jako Antarktida – Arktida, budeme se na konci léta moci na vlastní oči přesvědčit, jak jsou si Mars s Antarem podobní. V srpnu a září už ale bude skupinka planet s Měsícem vidět nikoli ráno, ale večer nad jihozápadním obzorem. Vrchol celého představení nastane právě v srpnu, kdy je Mars v konjunkci (nejbližším setkání) se Saturnem a kdy Měsíc o šest dní později Saturn dokonce na chvíli zakryje (a to nad naším obzorem).

Vraťme se ale do ledna. Zatímco Venuše na naší obloze doslova prosviští okolo Slunce, Jupiter se v lednu, konkrétně 5. 1. okolo 22. hodiny, při pohledu ze Země nachází v opozici. V té době nás od Jupiteru vždycky dělí také nejmenší vzdálenost. 4. ledna to bude necelých 630 miliónů kilometrů. Na to, abychom naskákali do kosmických lodí a vyrazili k Jupiteru na výlet, je to sice pořád ještě daleko, ale při pohledu dalekohledem máme šanci prohlédnout si detaily ve struktuře Jupiterovy oblačnosti o něco lépe, než v době, kdy je Jupiter při pohledu od nás za Sluncem. Rozdíl ve velikosti kotoučku planety v obou extrémech vzdáleností je 47:31 (v obloukových sekundách):

Porovnání velikosti kotoučku Jupiteru 4. ledna 2014 (vzdálenost od Země 630 Gm) a 26. července 2014 (vzdálenost od Země 940 Gm) – vytvořeno pomocí programu Stellarium.

V lednu je Jupiter vidět po celou noc, večer je na východě, o půlnoci vysoko nad jihem a ráno jej najdeme na západě. V dalších měsících se bude viditelnost Jupiteru posouvat do večerních hodin, v červenci zmizí za Sluncem. V srpnu se objeví na ranní obloze a potká se tam s Venuší, s níž je na začátku roku v opozici. Do konce roku pak bude Jupiter vidět zase spíš ráno.

Merkur se na konci ledna na pár dní vynoří z červánků nad jihozápadním obzorem. Nejlepší podmínky k jeho spatření ale budou až v květnu (na večerní obloze) a v listopadu (ráno).

A ještě bychom neměli zapomenout na planetu Zemi. Tentýž den, kdy je nejblíž k Jupiteru, je Země zároveň nejblíž ke Slunci – 4. ledna v poledne jsme od Slunce vzdáleni jen 147 miliónů kilometrů, a jsme tedy o 5 miliónů kilometrů blíž než v červenci. Tak si té blízkosti Sluníčka a prodlužujících se dnů v lednu pořádně užijme.