V životě to někdy není snadné. Jeden se snaží přiblížit k objektu své touhy… a najednou jej něco strhne zpět a cíl se vzdaluje a vzdaluje a vzdaluje…

Tak přesně tohle teď „prožívá“ Merkur, který na obloze stíhá Večernici. Princezna se ovšem tváří nepřístupně a nevšímavě se pomalu sune svou dráhou mezi hvězdami. Zato Merkur se chvatně žene oblohou, rozsvítil se, jak nejvíc umí, aby si jej kráska všimla, ale nic platno. Právě teď jej nějaká skrytá síla začíná strhávat stranou. Ještě dva dny, a začne vadnout, slábnout a klesat zpět k obzoru.

Mluvím o tomhle:

Tedy astronomové to nazývají kvazikonjunkce Merkuru s Venuší. Slova astronomové, Merkur a Venuše asi vysvětlení nepotřebují. Ale co to je ta kvazikonjunkce?

Začněme astrologií. Nechci tady obhajovat a radši ani propagovat nesmysly. Osobně více (to jest méně vůbec) důvěřuji věštbě z lógru, což je jistě způsobeno tím, že o kávové sedlině, na rozdíl od dění na obloze, vůbec nic nevím. O astrologii naopak vím, že s děním na obloze nemá nic společného.

Ale k věci. Ačkoli většině astronomů vyráží kopřivka v okamžiku, kdy je někdo tituluje astrology, bez uzardění používají astrologické značky pro planety i staré astrologické termíny. Konjunkce znamená spojení – v astrologii spojení sil planet. V astronomii to znamená situaci, kdy se dvě tělesa, nejčastěji planety, Měsíc a Slunce ocitnou na obloze těsně vedle sebe.

Všechny planety okolo Slunce obíhají přibližně ve stejné rovině jako Země. Tu když promítneme na oblohu, dostaneme zdánlivou dráhu Slunce mezi hvězdami – ekliptiku. Její název pochází od slova zatmění (například anglicky eclipse). Když se totiž Měsíc vyskytne na ekliptice ve stejném místě a současně se Sluncem, nastávají zatmění Slunce, na opačné straně zase zatmění Měsíce. Protože se všechny planety pohybují stále v blízkosti ekliptiky, je nejjednodušší počítat okamžik, kdy nastává konjunkce, podle tzv. ekliptikální délky – tomu se říká konjunkce v délce.

Na prvním obrázku (výše) je znázorněn pohyb Venuše a Merkuru nad jihozápadním obzorem od 1. do 24. ledna 2015. Zatímco Venuše se na obloze neustále poklidným tempem neustále vzdaluje od Slunce, Merkur doslova vyskočí nad obzor a za pár týdnů se zase vrací a slábne. Ekliptika není na obrázku namalovaná, procházela by šikmo zleva nahoře doprava dolů. Nekopíruje, jak by se mohlo na první pohled zdát, společný úsek pohybu planet. Jde o záznam poloh Merkuru a Venuše vůči obzoru v České republice (na 50. rovnoběžce a 15. poledníku) vždy v 17 hodin středoevropského času. Do pohybu planet se ještě promítá otáčení Země a obíhání Země okolo Slunce, takže výsledný pohyb je dost obtížné si představit. Nebudu se pokoušet to popsat. Ale pokusím se ještě vysvětlit, vlastně přiznat, že ten obrázek je matoucí ještě z jednoho důvodu. Merkur a Venuše jsou na něm v řadě míst těsně vedle sebe, ale ve skutečnosti k sobě bezprostředně sousedící obrazy planet většinou nepatří. Vidět to je na obrázku s doplněnými spojnicemi pozic ze stejných okamžiků (ke genezi obou obrázků mi pomohl program Stellarium):

Na večerní obloze tedy právě nyní můžeme pozorovat, jak se Merkur mílovými skoky přibližuje k Venuši. Jelikož se ekliptikální délka planet nevyrovná – Merkur Venuši zkrátka nedohoní, nedojde ke konjunkci v délce. Protože ale na obloze dojde k opravdu nevídaně těsnému přiblížení obou planet, mluví astronomové alespoň o kvazikonjunkci. Lepší však bude zapomenout na to nepěkné jméno a vychutnat si ten nádherný úkaz na obloze. Tedy dá-li matka příroda pěkné počasí. Nejblíže se Merkur k Venuši dostane mezi 10. a 12. lednem. Úhlová vzdálenost bude asi tak 0,7°, což je jen o málo víc než zdánlivý průměr měsíčního disku. Merkur se však zmůže jen na ten letmý „polibek“ a pak jej jeho dráha (vlastně gravitace Slunce) strhne zase zpátky. V životě (planet) to nikdy není snadné.

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové