aneb Topocentrický pohled na vesmír v červnu 2013

Červen je měsíc letního slunovratu. Noci jsou extrémně krátké, snad ještě kratší než šortky slečen procházejících se letním městem – a ty končí proklatě vysoko. Až přejdou deště, odtečou povodně a vysvitne sluníčko, určitě se zase ten pozoruhodný jev týkající se dívčího odívání, který jsem pozorovatelsky zaznamenal už v květnu, zase vrátí. Tento blog je však astronomický, a tak pojďme dělat vědu z dění na obloze:

Počítáme-li noc od okamžiku západu Slunce do okamžiku jeho východu, trvá na 50. rovnoběžce severní šířky nejkratší noc jen 7 hodin a 38 minut. Letos se to týká noci na 21. červen, kdy v 7:04 nastane letní slunovrat, a navíc několika nocí okolo tohoto data. Slunce večer zapadá ve 21:13 a ráno vychází už ve 3:51. Na severu Čech bude nejkratší noc dlouhá jen kolem 7,5 hodiny. Tento rozpor se školní poučkou o tom, že v době letního slunovratu má den 16 hodin a noc jen 8 hodin, je způsoben nejen zaokrouhlováním. Astronomové uvedené okamžiky východu či západu Slunce vztahují k hornímu okraji slunečního kotouče. A než Slunce vystoupá nad obzor o celý svůj majestátní průměr, trvá to řadu minut.

Měsíc se Saturnem nad jižním obzorem 19. 6. www.stellarium.org

Kromě toho nás obklopuje atmosféra. Na první pohled docela užitečný vzdušný obal Země je pro astronomy nepřítelem číslo 1. Neustále se chvěje, takže obraz v dalekohledu nelze zaostřit, některé druhy světla k pozemským teleskopům vůbec nepropouští a způsobuje refrakci – ohyb světla, který je u obzoru tak výrazný, že když vidíme sluneční disk celý nad obzorem, můžeme si být jisti, že kdyby nás někdo zbavil toho obtížného vzduchu, byl by už (nebo ještě) celý schovaný pod horizontem. Také refrakce tedy přispívá ke zkrácení noci o další minuty. Když se nad tím vším hlouběji zamyslíme, vede to k nepříjemnému zjištění, že příroda nám nedovolí pozorovat nebeské objekty přímo – vidíme jen jakési obrazy vznášející se ve vzduchu, chcete-li fatu morganu.

Krátká noc také většině nebeských těles nedovolí se pořádně předvést. Výčet úkazů na obloze se pro letošní červen vejde na 11 řádků (a z toho 7 řádků zabírají fáze, přízemí a odzemí Měsíce a letní slunovrat), a proto jej předkládám ve formě strohé tabulky celý, tak, jak je uveden ve Hvězdářské ročence 2013 (časy jsou tady v SELČ):

8. 6. 18 h Měsíc v novu (17:57)
9. 6. 24 h Měsíc v odzemí (406 496 km)
12. 6. 19 h Merkur v největší východní elongaci (24° od Slunce)
16. 6. 19 h Měsíc v první čtvrti (19:24)
19. 6. 16 h Měsíc v konjunkci se Saturnem (Měsíc 4,1° jižně)
19. 6. 18 h Jupiter v konjunkci se Sluncem
21. 6. 5 h Merkur v konjunkci s Venuší (Merkur 2,02° jižně)
21. 6. 7 h letní slunovrat, začátek astronomického léta (7:04)
23. 6. 13 h Měsíc v přízemí (356 991 km)
23. 6. 14 h Měsíc v úplňku (13:32)
30. 6. 7 h Měsíc v poslední čtvrti (6:54)

Ještě horší je, že například položka "Jupiter v konjunkci se Sluncem" (19. 6.) informuje vlastně o tom, že Jupiter je zcela nepozorovatelný. Řádek "Merkur v největší východní elongaci" vypadá nadějně – znamená, že Merkur má největší úhlovou vzdálenost od Slunce a mohli bychom jej pozorovat na večerní obloze. To by tady ovšem nesměl být ten zpropadený vzduch! Kromě toho, že Slunce neklesá dost hluboko pod obzor, takže tzv. astronomická noc vůbec nenastává, jsou červánky tak přebujelé, že než se stihnou vydovádět na západě, už se dělají nové na východě. Noc u nás prostě v červnu skončí ještě dříve, než vůbec začne. Za dané situace se Merkur spolehlivě ztratí v červáncích a je bez dalekohledu prakticky nepozorovatelný. Bystrozrací pozorovatelé se mohou pokusit zahlédnout Merkur počátkem června nízko nad severozápadním obzorem, ale jas planety postupně slábne a spolu s ním i naděje na její spatření.

A tak zbyly v přehledu jen dva úkazy. 19. června se Měsíc setká se Saturnem. Ke konjunkci dojde v 16 hodin, tedy ještě ve dne, ale hned jak se začne aspoň trochu stmívat, uvidíme Saturn jako nápadnou hvězdičku přibližně 4° od Měsíce, který se bude blížit do úplňku. O dva dny později, 21. června, se blízko sebe sejdou planety Merkur a Venuše. Merkur se v té době, jak už víme, ztrácí v červáncích, ale Venuše svítí jako Večernice nízko nad severozápadním obzorem. Merkur by v její blízkosti mohl být dohledatelný triedrem nebo malým astronomickým dalekohledem.

Měsíc se Saturnem nad jižním obzorem 19. června 2013:

Venuše a Merkur nízko na jihozápadě v Blížencích 21. června 2013 (Merkur a hvězdy nepozorovatelné prostým okem):

A to je vlastně z dění na červnové obloze vše. Téměř vše. Abych potvrdil, že všechno zlé je pro něco dobré, přidám k vesmírným objektům přirozeného původu ještě umělé družice Země. Těch obíhají okolo Země stovky, započítáme-li i ty nečinné, pak možná tisíce, malých úlomků je nepočítaně (mimochodem, podle toho se pozná homo sapiens: všude po sobě zanechává neuvěřitelný bordel). Velké družice jsou vidět i očima. Nevydávají vlastní světlo, jen se od nich odráží světlo sluneční, a jsou tedy pozorovatelné vlastně jen za soumraků, kdy je na povrchu Země už dostatečná tma, ale ve výšce několika set kilometrů, kde se družice většinou pohybují, ještě Slunce svítí. A protože teď v červnu trvá soumrak po celou noc, vypadá to na obloze, jako kdyby se s družicemi roztrhl pytel. Ta největší a nejjasnější ze všech, která dokáže občas nakrátko svým jasem překonat i planetu Venuši, se jmenuje Mezinárodní kosmická stanice. Její tvar lze rozpoznat i v malém astronomickém dalekohledu, pokud jím stanici dokážeme sledovat. Je teď viditelná téměř pravidelně třikrát za noc. Předpovědi přeletů kosmické stanice a dalších významných družic lze najít na webu Heavens Above.

Na závěr ještě jedno přiznání. Ve hvězdářské ročence je v přehledu úkazů používán "normální" čas SEČ, ale hlavně u položky "23. 6. 2013 13 h Měsíc v úplňku (12:32)" je ještě dovětek: "současně v nejtěsnějším přízemí roku, velmi jasný úplněk." Protože jsem skromný, ale nejlepší, jinými slovy naprosto dokonalý popularizátor dění na obloze, nemůže se mi nikdy stát, že bych neudělal chybu. K autorství té blbosti se statečně přiznávám a hned varuji: Nečekejte, že na obloze bude zářivý Měsíc bít do očí tak, že vlci budou výt jako pominutí, a náměsíčníci šplhat po anténách a procházet se po římsách nad propastí mezi paneláky. Je sice pravda, že Měsíc bude v úplňku a současně nejblíž Zemi (mimochodem, v tabulce uvedená hodnota a okamžik dosažení nejmenší vzdálenosti mezi Měsícem a Zemí platí pro geometrické středy obou těles; k nám, České republice, která se nachází na zemském povrchu v okolí průsečíku 50. severní rovnoběžky a 15. východního poledníku, bude o následující půlnoci Měsíc o dva tisíce kilometrů blíž), ALE, PROTOŽE bude zároveň téměř nejníž nad obzorem, jak může úplněk být (a atmosféra jeho světlo zeslabí), PROTOŽE Země se v tu dobu blíží do nejvzdálenějšího bodu své eliptické dráhy okolo Slunce (a úplněk bude odrážet méně světla než v době přísluní), PROTOŽE úplněk a největší přiblížení nastává v poledne (v noci už bude půl dne po úplňku) a PROTOŽE celá obloha je kvůli těm nekonečným červánkům značně přesvětlená, Měsíc 23. června sotva někoho oslní.

Když neoslní Měsíc, snad oslní aspoň lyrika:

Když noc končí dříve, než začíná,
úplněk tváře své zrcadlí v řece,
zářivé světlušky křižují oblohou,
červánky tváří se, že za nic nemohou.
Na tvářích červánky, nakonec přece
dříve než světlo hvězd má milá usíná.
(Jas Vyleen, přeložil já :-))

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové