Kdybyste hledali nějaké místo ve vesmíru, kde neruší žádné planety potenciálně obyvatelné dotěrnými ufony, máte pravděpodobně smůlu. Planet je ve vesmíru víc než hvězd. Zrovna včera astronomové oznámili potvrzení existence dalších 1284 kousků.

Jde o data z kosmického teleskopu Kepler, který v letech 2009 až 2013 sledoval světlo stovky tisíc vybraných hvězd v souhvězdí Labutě s cílem odhalit přítomnost planet, které okolo nich případně obíhají. Princip, na jakém je objevování planet Keplerem založeno, jsme mohli na vlastní oči vyzkoušet v pondělí, 9. května 2016, kdy při pohledu ze Země přecházel před slunečním kotoučem Merkur. V případě exoplanet – planet obíhajících okolo vzdálených sluncí – astronomové nepozorují přímo siluetu planety před zářící hvězdou. Měří jasnost hvězdy, a pokud ta poněkud poklesne, máme naději, že příčinou byl právě přechod planety, kterou vlastně nevidíme a ve většině případů ani nikdy neuvidíme.

www.eso.org

Teleskop Kepler našel touto metodou téměř pět tisíc hvězd, které by mohly mít planety. Aby nastal přechod planety přes hvězdu pozorovatelný od nás, musí být dráha exoplanety orientovaná tak, že se na ni díváme prakticky přesně „zboku“. Ve skutečnosti je většinou rovina, v níž planeta okolo cizí hvězdy obíhá, skloněna tak, že k přechodu pozorovatelnému od nás nedochází. Když tedy spočítáme pravděpodobnost toho, že budeme „mít kliku“ a dráha planety bude orientovaná pro nás výhodně, pak těch několik tisíc kandidátů nalezených mezi stovkou tisíc hvězd říká, že téměř každá hvězda musí mít aspoň jednu planetu. Hvězdy bez planet jsou vzácností. Známe dokonce celé planetární soustavy – neboli planet je více než hvězd!

Konstatování, že planet je vlastně více než hvězd a jsou ve vesmíru běžnou záležitostí, zní možná prostě a za pár desítek let bude asi znít i banálně. Ale v tuto chvíli můžeme naplno pocítit, že jde o obrovský objev, jeden z nejpřevratnějších, jaké kdy astronomové učinili. Před 20 lety jsme znali jedinou exoplanetu obíhající okolo cizího slunce a astronomové opatrně zkoumali, zda se vůbec jedná o planetu. Před deseti lety jsme exoplanet znali pár desítek. Dnes máme tisíce potvrzených a další tisíce podezřelých. A víme, že pro samé planety není v našem vesmírném okolí málem kam šlápnout.

www.jpl.nasa.gov(Credits: NASA Ames/W. Stenzel)

Ten velký počet exoplanet potvrzených v jediném dni je výsledkem inventury, kterou astronomové provedli v katalogu kandidátů na exoplanety. Vždy, když získáme podezření, že se u nějaké hvězdy nachází planeta či celá planetární soustava, astronomové hvězdu a její planetární systém řadu let pečlivě sledují, aby se vyloučila možnost omylů nebo chyb měření. Když klesne pravděpodobnost omylu pod jedno procento, považujeme existenci planety za prokázanou. Při revizi katalogu kandidátů na exoplanety, již provedli 15. července loňského roku (2015), zjistili astronomové u 1284 případů více než 99% pravděpodobnost, že se skutečně jedná o planety, a zařadili je do seznamu potvrzených exoplanet. V dalších 1327 případech jde také pravděpodobně o planety, jen naše nejistota neklesla pod 1%. A ještě našli 707 případů, v nichž pokles jasnosti hvězdy pravděpodobně způsobil jiný fyzikální jev, nikoli planeta.

Současná statistika (jde o čísla, která uvádějí Američané, evropská statistika se mírně liší) říká, že dnes (přesněji 10. 5. 2016) známe 3264 exoplanet v celkem 2425 slunečních soustavách. (Ještě se sluší přidat 8 planet v naší Sluneční soustavě.) Z těch potvrzených exoplanet je 224 kamenných, podobných Zemi! Kromě toho je v zásobě ještě 2415 kandidátů. A na oběžné dráze okolo Slunce evropská družice Gaia, která proměřuje polohy, jasnosti a další parametry miliardy hvězd v našem okolí tak přesně, že očekáváme další desítky tisíc kandidátů na exoplanety. Těch 1284 nově přijatých členů klubu exoplanet je vlastně jen taková docela malá kapka v moři.