Pluto může pod ledovým povrchem ukrývat oceán kapalné vody. Pravděpodobně i další tělesa v mrazivých oblastech naší Sluneční soustavy mohou rovněž ukrývat podpovrchové oceány, které by mohly poskytovat vhodné podmínky pro život.

Předpokládaná stavba trpasličí planety Pluto

Teplota na povrchu Pluta se udržuje kolem -230 °C, avšak astronomové již dlouhou dobu přemýšlejí o tom, zda tato trpasličí planeta může být zahřívána vnitřním teplem k vytvoření kapalného prostředí pod povrchovou ledovou kůrou.

Guillaume Robuchon a Francis Nimmo (University of California, Santa Cruz) prohlašují, že existuje určitá naděje. Podle jejich výpočtů závisí existence zdejšího oceánu na dvou parametrech: na množství radioaktivního draslíku v kamenném jádru Pluta a na vrstvě ledu, která oceán pokrývá.

Měření hustoty naznačují, že kamenné jádro představuje asi 40 % objemu trpasličí planety Pluto. Pokud jádro obsahuje radioaktivní draslík 40 alespoň v počtu 75 atomů z miliardy přítomných částic, jeho rozpad může produkovat dostatečné množství tepla k tání části vrstvy ledu, který je pravděpodobně tvořen směsí dusíku a vody.

"Jádro Pluta by mohlo obsahovat přinejmenším toto odhadované množství draslíku, a možná ještě větší," říká William McKinnom (Washington University, St Louis, Missouri). Poukazuje na to, že Země, která se pravděpodobně zformovala s menším množstvím těkavých látek v důsledku menší vzdálenosti od Slunce (a tedy za vyšší teploty), má minimálně 10krát vyšší koncentraci draslíku ve svém jádru.

Avšak pouhá přítomnost zdroje tepla není dostačující podmínkou k dlouhodobému udržení oceánů. Teplo přicházející z jádra je spouštěcím elementem konvekce (proudění) v okolním ledu, avšak pokud bude konvekce příliš rychlá, teplo zkrátka unikne do kosmického prostoru ještě předtím, než dojde k natavení ledu.

Viskozita ledu závisí na velikosti jednotlivých ledových částeček - čím menší ledová zrníčka, tím snadněji led teče. Tuto charakteristiku nelze měřit na dálku ze Země, avšak tvar Pluta by mohl odhalit důkazy přítomnosti oceánu. Rotace Pluta se zpomaluje v důsledku gravitačního působení jeho velkého měsíce Charona. Rychle rotující těleso má větší rovníkový průměr, avšak vše ještě závisí na struktuře nitra, na přítomnosti nebo nepřítomnosti vrstvy kapalné látky. Kosmická sonda NASA s názvem New Horizons by měla pořídit detailní snímky tvaru trpasličí planety Pluto při průletu v červenci 2015 a pomoci tak odhalit toto její tajemství.

Vzhled Pluta na snímcích pořízených pomocí HST

Další vzdálená ledová tělesa mohou rovněž vlastnit oceány, což by mohlo znamenat, že vnější oblast Sluneční soustavy je potenciálně zralá pro život. "Je velmi vzrušující pomyšlení, že tyto trpasličí planety mohou mít biologický potenciál," říká Alan Stern, vědecký vedoucí projektu New Horizons.

Zdroj: www.newscientist.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí

Další události komentovány na www.astro.cz
Publikováno s laskavým svolením České astronomické společnosti.