Minulý díl jsme zakončili startem Apolla 11 - první expedice s cílem dopravit člověka na povrch Měsíce. Dnes si připomeneme průběh celé této mise, který nebyl tak úplně hladký ale přesto vše dopadlo dobře a 20. července 1969 se Neil Armstrong a Edwin Aldrin prošli po Měsíci.

Start rakety Saturn 5 s kosmickou lodí Apollo 11 proběhl 16. července 1969 v 15:32 SELČ. Raketa se podle slov přihlížejících nejprve pomalu zvedala z rampy, jako by se chtěla předvést novinářům, postupně však nabrala rychlost a zmizela všem z očí. Ze Země se dalo ještě pozorovat odhození prvního vyhořelého stupně asi 2 minuty 42 sekund po startu. Jeho práci přebral druhý stupeň a hořel následujících 6 a půl minuty. Poté pracoval další 2 a půl minuty motor třetího stupně, který zrychlil Apollo na první kosmickou rychlost, kterou létalo okolo Země dvě a půl hodiny. Tato parkovací dráha ve výšce 191 km byla nutná k prověrce všech přístrojů, zda může let k Měsíci začít. Ten zahájil další zážeh třetího stupně Saturnu 5, který loď navedl na dráhu k Měsíci (zvýšil její rychlost na druhou kosmickou, nutnou k opuštění gravitačního pole Země). Po tomto manévru, asi 3 hodiny od startu, astronauti provedli "přestavbu" lodi. Lunární modul k přistání na Měsíci byl totiž kvůli aerodynamickým vlastnostem rakety při startu uložen ve třetím stupni nosné rakety pod velitelskou lodí s astronauty. Pilot velitelského modulu Collins odpojil mateřskou loď od vyhořelého stupně, otočil ji a "nabodl" špičkou velitelského modulu lunární modul. Poté se celá loď od posledního stupně Saturnu odpojila.

Zpočátku se Apollo 11 vzdalovalo od Země rychlostí 11,4 km/s, kterou dosáhli pomocí třetího stupně Saturnu při opouštění parkovací dráhy okolo Země. Zemská gravitace ale loď postupně zpomalovala a její rychlost klesla asi v půlce cesty na Měsíc pod jeden kilometr za sekundu. Cesta na Měsíc po této dráze zabrala něco přes 3 dny. Ty trávili astronauti především přípravami lunárního modulu, navigací, kontrolami a prověrkami přístrojů. Ale našli si čas i na televizní přenosy, při kterých ukazovali jak kabinu Apollo tak i zmenšující se Zemi za oknem. Čas trávili také pozorováním Měsíce. V den příletu k němu mluvil Armstrong k řídícímu středisku: "Pohled na Měsíc, který se před námi nedávno otevřel, je skutečně úchvatný. Měsíc nám zaplňuje tři čtvrtiny okénka v průlezu... Vidíme celou jeho polokouli, třebaže část je úplně ve tmě a pouze část je ozářena světlem, které vrhá Země. Jenom tenhle pohled stál za celou tu cestu!" Řídící středisko v Houstonu také astronautům pravidelně předčítalo z novin, posádka se tak například dozvěděla, že ruské noviny Pravda nazývají Armstronga "Carem" letu anebo že se mají astronauté po přistání na Měsíci porozhlédnout po krásné dívce, která podle starých bájí na Měsíci žije, protože ukradla svému manželovi pilulku nesmrtelnosti.

Nadešel čas přistát. 20. července v čase 100 hodin od startu se lunární modul Eagle (Orel) s Armstrongem a Aldrinem oddělil od velitelské lodi Columbia, ve které zůstal po celou dobu na oběžné dráze okolo Měsíce Collins. "Orel má křídla!", komentuje odpojení Armstrong. 30sekundový zážeh přistávacího motoru navedl lunární modul na sestupovou dráhu směrem k povrchu Měsíce s nejnižším bodem 15 km nad ním. Asi o hodinu později se přistávací motor Eagle znova zažehnul a spaloval palivo až do samotného přistání. Cílem byla relativně rovná oblast v Moři klidu. Sestup lunárního modulu byl sice několikrát "okořeněn" poplachem, vyvolaným přetíženým palubním počítačem, astronauté navíc poplachy tohoto typu nemají nacvičeny. Technici v Houstonu si ale ví rady, dávají astronautům instrukce ukončit činnost již nepotřebných navigačních programů. Dalším vzrušením v závěrečných chvílích sestupu je množství paliva v nádržích. Armstrong a Aldrin vyhodnocují místa pro přistání déle, než se čekalo, protože neví, co od lunárního povrchu čekat. Armstrong později poznamenal, že "čím více se k místu blížili, tím méně se jim zamlouvalo". Nervozita v řídícím středisku stoupá, vedoucí týmu Kranz buší do svého pultu pěstí. Nakonec Eagle přistál ve 22:17 SELČ asi 5 km od původně plánovaného místa, 30 sekund před vyčerpáním paliva. Z měsíčního povrchu se ozvalo: "Houstone, zde základna Tranquillity! Orel přistál!".

Po odpočinku, přesně 21 hodin a 36 minut po přistání modul Eagle zase odstartoval na oběžnou dráhu Měsíce, kde se spojil s mateřskou lodí Columbia. Po přenesení vzorků byl startovací stupeň lunárního modulu odhozen a naveden proti měsíčnímu povrchu. Mateřskou loď se třemi astronauty navedl dvouminutový zážeh hlavního motoru SPS (opět podle zákonů nebeské mechaniky za odvrácenou stranou Měsíce mimo rádiové spojení) na dráhu k Zemi. Do Tichého oceánu návratový modul dosedl 24. července v 18:49 SELČ, 195 hodin po startu. Astronauty ale na palubě letadlové lodi Hornet, jejíž vrtulníky vylovily posádku i kabinu, nečekají oslavy ale třítýdenní karanténa. V té době totiž panovaly obavy, zda první lidé z Měsíce nepřivezou neznámé baterie, které by mohly na Zemi způsobit třeba i další morovou ránu. Nic takového se naštěstí nestalo a všichni 3 členové posádky Apollo 11 jsou dodnes naživu. Po jejich misi na Měsíci přistálo dalších 5 expedic před předčasným ukončením programu Apollo.