29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

VĚDA: Lidští netopýři a jiné příběhy

Když vědci řeknou, že je mozek proměnlivý a tvárný, zní to jako banalita. Jenže se ukazuje, že není tvárný jen tak nějak obyčejně, ale překvapivě. Dokonce mnohem překvapivěji, než si ještě před pár lety dokázali experti představit.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Kanioková 15.12.2018 19:22

Úžasný článek, fantastický.

V. Loula 16.12.2018 12:29

Re: Úžasný článek, fantastický.

Vidíte, a někde jsem četl, že oko jako takové je v podstatě zmetek, jako optický přístroj má tolik optických vad, že by v dalekohledu, fotoaparátu a pod nemohl fungovat. Ten užasný jev jako vidění se dáno teprve spoluprací oka jako světločivného orgánu a mozku jako zpracovatele informací z oka.

F. Houžňák 16.12.2018 13:17

Hlavně má oko cévy nad sítnicí, takže světlo musí

nejprve přes ně. To takové chobotnice mají oko zkonstruované líp. Ale bylo jim to, jak vidno, prd platné, protože my se svýma nedokonalýma očima žereme chobotnice a ne naopak.

Š. Hašek 15.12.2018 16:44

Zajímavé, děkuji.

K. Janyška 15.12.2018 13:26

JSME JEN JAKO KOSTKY V ŠUPLÍKU.

To je nadělení, to je nadělení. To zase budou nevzdělaní, zejména rudočerní, zkomáravolisti, kraválisti a morálisti řvát. Také by mě to urazilo, kdybych nevěděl, že to tak ve skutečnosti příměrem je a musí být. Věc se má totiž takto.

Všechno ve vesmíru, tedy obsah mikrosmu i makrokosmu, podléhá společné tendenci. Tendenci věcí, tedy všeho, řadit se ve spontánní řády, tedy ve své samovolně vzniklé řídící struktury. Vždy za předpokladu, že jsou ve vzájemném dosahu a pravidla, jimiž je řízeno jejich chování, vykazují alespoň podobnou charakteristiku nebo reagují podobně na vnější podněty například chemického, fyzikálního nebo na Zemi i biologického charakteru. Interakce takových spontánních sil, do kterých na Zemi můžeme klidně zařadit i lidskou nekoordinovanou, ale i záměrnou a koordinovanou, aktivitu a realizované, a v případě obsahu lidských myslí dokonce i nerealizované, myšlenky, je nekonečně složitá a lidským rozumem nevysvětlitelná. Jen představitelná abstraktně podle principů, za nichž k ní dochází a důsledků z ní. Samotný obsah interakcí spontánních sil je však, a navždy zůstane, lidskému rozumu utajen. Lidský rozum je totiž jejich produktem, ne autorem.

Tak to obecně platí na každém šutru a místě vesmíru, tedy na Zemi také. Na Zemi dokonce daleko "hustěji", neboť entit, o kterých je řeč a které jsou ve vzájemním dosahu je tu daleko více a spontánní řády jejich interakcí a aktivitou vzniklé tedy jsou daleko uspořádanější a přesnější. Vykazují daleko silnější, a tedy i efektivnější, sebebepořádací, sebezáchovné a seberegulační vlastnosti. To, že to samo, si všiml už koncem 17. století Giambattista Vico. Jen to neuměl popsat.

K. Janyška 15.12.2018 13:26

Re: JSME JEN JAKO KOSTKY V ŠUPLÍKU.

Jak tuhle složitost připodobnit člověku, který se s takovým výkladem, a já vím, že velmi překvapivým a složitým, setká poprve ? Například takto.

Nasypeme na polovinu dna šuplíku, aby názorný příklad byl co možná nejjednodušší a vypovídající, úplně stejné dětské dřevěné kostky na hraní. Uchopíme ho rukami a nakloníme ho k jednomu z jeho rohů. Šuplíkem budeme třást tak dlouho, až se všechny kostky krásně seřadí jedna vedle druhé svými stranami k sobě právě v onom nejnižším místě tohoto kusu nábytku, aniž by se jich přímo dotkla lidská ruka a aniž by je seřadila ona.

Co se tedy stalo ? Strany kostek při účincích a aktivitě spontánních sil, které byly ve hře, tedy zemská přitažlivost, tření, tvar kostek a šuplíku, naše svalová činnost při třepání celým pokusem a dalších, vnutily kostkám jejich pravidla chování a zařadily je do spontánního řádu, který na dně šuplíku, vznikl a který je ve finální fázi řídí. A my to tam v podobě krásně seřazených kostek jasně vidíme. To samo. Můžeme si klidně odmyslet ruční práci a dosadit za ní třeba mořské vlny, kde by se takový šuplík mohl teoreticky nacházet a výsledek bude stejný. Co takový pokus prokazuje, prezentuje a dokládá ? Nic jiného, než, že věci se řadí v řád samy. Příroda je důkazem největším.

A jak je to s lidmi a jejich lidským světem ? Úplně stejně. Jednotlivci jsou vzdáleně a příměrem oněmi kostkami v šuplíku a jsou řízeni evolučně, vývojem lidského světa, vyvinutými pravidly chování, které tvoří jejich mysl a nemají jinou šanci, než se jim podřídit, pokud nejsou kriminogenní nebo psychicky narušení nebo nechtějí dobrovolně zemřít.

K. Janyška 15.12.2018 13:26

Re: JSME JEN JAKO KOSTKY V ŠUPLÍKU.

Spontání řád lidské interakce a lidského světa má tytéž základy jako řád kostek v šuplíku nebo nekonečný počet spontánních řádů vesmíru, které však v součtu tvoří jeden obří a ten umožňuje jeho existenci. Spontánní řád je jedinou možností existence lidstva a nelze ho zorganizovat, tedy v lidském světě zavést lidmi organizaci, tedy socialismus. Lidé jsou jeho produktem a nikdy nebudou jeho řediteli. Je třeba se s tím smířit a naopak, naučit se dobrodiní spontánního řádu využívat. Vždyť, jak už řečeno, to on má bohulibé sebepořádací, seberegulační a sebezáchovné vlastnosti, ne lidé.

Chce-li to tak, nebo dělá-li to tak Bůh, je pro mne možné. V poměru 50 na 50... Dzp.

V. Loula 16.12.2018 12:23

Re: JSME JEN JAKO KOSTKY V ŠUPLÍKU.

Ten příklad s kostkami není nic jiného než důsledek fyzikálního zákona, že každý systém se snaží zaujmout takový stav, ve kterém je jeho energie co nejnižší. V tomto případě se jedná o součet potenciálních energií všech kostek. Stačí trochu změnit podmínky pokusu, např, že kostky nebudou mít stejnou váhu, a vysledek bude vizuálně trochu jiný. Nebo kostky nebudou mít těžiště ve středu krychle. ale mimo geometrický střed. A výsledek třepání bude zase opticky trochu jiný. Ale ve všech případech se systém bude "snažit" dosáhnout stavu s nejnižší potenciální energií.

K. Janyška 16.12.2018 13:57

Re: JSME JEN JAKO KOSTKY V ŠUPLÍKU.

Mýlíte se. Je to příměr. Strany kostek vnutily kostce chování v interakci s ostatními stejnými. To co říkáte bude mít za následek jen spontánní řád jinak a méně přesně uspořádaný... Dzp.

V. Loula 16.12.2018 15:01

Re: JSME JEN JAKO KOSTKY V ŠUPLÍKU.

ale vůbec ne. Pokud se dvě kostky náhodně uspořádají tak, že budou interagovat strana jedné kostky a hrana kostky druhé, tak vznikne konfigurace, která má vyšší potenciální energii než konfigurace, kdy interaguje strana se stranou. Takže při třepání vzniknou konfigurace strana na hranu, ale tyto konfigurace jsou nestabilní a při delším třepání budou vznikat konfigurace stabilní, tedy s nejnižší energii, a to je strana na stranu. Důkaz není složitý, v podstatě Pythagorova věta a gravitační Newtonův zákon.

M. Pivoda 15.12.2018 12:45

Česko oplývá plasticitou mozku (nejen mlékem a strdím)

Netopýřího muže zde v Česku sice nemáme, ale plasticitou mozku oplývá významná část českého národa:

Z mnohých někdejších komunistů se stali kapitalisté a z někdejšího ekonoma Václava Klause se dokonce stal významný světový klimatolog.

R. Langer 15.12.2018 16:23

Re: Česko oplývá plasticitou mozku (nejen mlékem a strdím)

A navíc má ten Klaus pravdu a z toho zase dostala významná část českého národa osypky a vztekají se u toho jako malé děti, že, pane Pivodo? :-D

J. Kanioková 15.12.2018 19:19

Přesně !

Klausofobie některé jedince drží při životě.

M. Pivoda 15.12.2018 20:17

Pro Romana Langera

Vážený pane Langere, někdy v létě 2009, když jsem v Italii pracoval pro americkou Bernelli University, se mne ptal doktorandský student z Kanady, na prohlášení tehdejšího českého prezidenta, Václava Klause, ohledně klimatických změn.

Ten zmíněný kanadský manažer, doktorandský student Bernelli University, si totiž myslel, že pokud prezident demokratické země ČR něco takového veřejně prohlásí, musí to asi mít něčím skutečně pádným podloženo. Ten student si nechtěl připustit, že by snad prezident demokratické země (jakou byla a zůstává Česká republika) mohl taková svá silná stanoviska (mimo svůj profesní obor ekonoma) mít podložena jen svým extrémně silným egem. Toto by se v Kanadě stát nemohlo.

A pokud jde o mne? Vážený pane Langere, já se dnes již ničím nevztekám. Já jsem dnes CSd., tj. celkem spokojený důchodce.

F. Houžňák 16.12.2018 10:30

No, to ten "doktorandský student z Kanady",

kterého jste si nejspíš vymyslel i s tou vaší prací pro Bernelli University, která, jak se lze přesvědčit na intěrnetu, nemá právo udělovat tituly ani v US ani v Itálii a tudíž to bude nějaký podvodný spolek, musel být pěkné pako, když ani nepochopil, že ekonom Klaus nehovoří o klimatu a klimatologii, ale o ekonomickém podvodu tisíciletí, jeho provedení a dopadech. Ostatně, kdo jiný než pako by chtěl dělat doktorát na Bernelli University, že ano, a kdo jiný než pako jako jste vy by se konverzací s takovýmhle studentem chtěl vychloubat. A v Kanadě se můžou stát věci, o kterých vy nemáte ani ponětí.

M. Pivoda 16.12.2018 12:07

Sdělení pro občany akreditované české montovny!

Podnikatelsky orientovaná americká Bernelli University byla v procesu americké akreditace, ale protože v září 2010 byla prezidentka té univerzity zavražděna v Indii, Bernelli University ukončila svou činnost v roce 2011. Prezidentka univerzity (jejíž rodiče pocházeli ze severní Italie) byla totiž hlavním tahounem všech činností. Americký bankéř, který se po ní ujal vedoucí funkce v Bernelli University již nebyl schopen patřičného podnikatelského výkonu, tj. na 120%.

Toto je mé sdělení pro české občany akreditované české montovny.

F. Houžňák 16.12.2018 13:15

A že jste to po té v Indii zavražděné prezidentistce

nevzal vy? Máte přece tyhlety podnikatelské předpoklady pracovat na 150%, znáte se s kdekým, všechno víte a všude jste byl třikrát, to dneska mohla být Bernelli University lepší než tenhleten Caltech.

M. Pivoda 16.12.2018 14:35

Konec diskuze

Podle všech vyjádření výše je zřejmé, že F. Houžňák není seriózní diskutující. Netuší, o co v tom složitém případu tehdy šlo, ale přesto je silně předpojatý a agresivní.

Nemám tedy ani morální povinnost s ním zde dále diskutovat.

P. Princ 15.12.2018 12:16

Myslím, že nejen popisované případy,

ale do jisté míry my všichni jsme podrobeni přeprogramování našich mozků, a to během posledních cca 150 let (pouhých šest, sedm generací !). Na rozdíl od našich prehistorických a středověkých předků už nemusíme nosit oštěp či meč, a naše ženy nemusejí rodit jedno dítě za druhým v naději, že alespoň každé druhé přežije. Máme penicilin, elektroniku, nanočástice a lékaře schopné transplantovat srdce. Rychlostí blesku přepočítáváme MWh na koruny, atd...

V. Kolman 15.12.2018 18:16

Re: Myslím, že nejen popisované případy,

Je ale otázkou pane Princi, jestli je to dobře, nebo špatně. Záleží velmi na úhlu pohledu.

F. Houžňák 16.12.2018 13:20

Nepochybuju o tom, že byste se rád vrátil

třeba do roku 1800. Nakonec, co vám fakticky brání? Šup někam do lesa nebo do pouště, nebo jeďte na Andamany.

F. Krejčí 15.12.2018 8:22

Možnosti člověka jsou neomezené (myšleno v nadsázce)

Děkuji za velmi podnětný článek. Kdyby vás to zajímalo, napíšu vám svůj příběh, jak jsem utekl chirurgovi z operačního stolu (obrazně myšleno), když si mě chystal na totální náhradu pravého artrotického kolena. Po skoro čtyxřech letech mám koleno prakticky v pořádku. Co na to říkáte? Já vím, je to prkotina, to se podařilo už více lidem.

F. Houžňák 15.12.2018 9:57

A jak jste to udělal? Třeba by se mi to za pár let

hodilo.

Š. Hašek 15.12.2018 16:45

Re: A jak jste to udělal? Třeba by se mi to za pár let

Když se chce, tak to jde. Ale asi ne všechno.

O. Uživatel 18.12.2018 7:40

Uživatel požádal o vymazání
L. Novák 15.12.2018 8:13

Zajímavý článek.

Díky!