aneb Sociální dávky ve Spojených státech

Kolega Roman Šebl uveřejnil svůj blog s názvem 47,6 miliónů Američanů pobírá potravinové lístky, který mě svým tématem zaujal. Přiznám se, že mě ale nemile překvapily základní neznalosti autora k tématu, o kterém s takovým zápalem píše. Vzhledem k tomu, že jsem v českém tisku zaznamenala nejeden článek či blog na téma "Food Stamps" a prakticky vždy se jednalo o velmi zjednodušené a jednostranné informace, ráda bych českým čtenářům přiblížila, co to jsou potravinové lístky, k čemu slouží, kdo je od státu dostává a jak jsou zneužívány.

Potravinové lístky se v USA začaly ve větším měřítku prodávat na začátku 60. let. Prvotním impulsem byla snaha zbavit se přebytků zemědělské výroby a zároveň zpřístupnit více potravin chudším domácnostem. V praxi to fungovalo tak, že si občané mohli nakoupit potravinové lístky za poloviční cenu jejich hodnoty a utratit je za lokální potraviny. Vzhledem k tomu, že federální ministerstvo zemědělství jednotlivým státům ušlé finance proplácelo, lístky byly přísně omezeny na potraviny.

V roce 1977 se na společný návrh republikánů a demokratů celý program změnil. Aby se k potravinovým lístkům, tedy sociálním dávkám, dostaly ty nejpotřebnější skupiny obyvatel, lístky se přestaly prodávat a naopak se začaly přidělovat občanům podle příjmu a počtu lidí v domácnosti. Základním měřítkem pro to, kdo má na lístky nárok, je tedy příjem domácnosti, počet členů v domácnosti a pak samozřejmě určené kvóty příjmu.

V dnešní době se již dávno nejedná o žádné tištěné papírové lístky, ale o normální plastikové karty podobné bankovním, na které občanovi přistane v určitý den v měsíci jemu určená částka, za kterou si může nakoupit potraviny pro svou potřebu. Vyjmuta jsou ale například jídla v restauracích a alkohol, na druhou stranu při nákupu s touto kartou se neplatí prodejní daň (obdoba DPH).

Jak již bylo řečeno, nárok na tuto dávku je dán výší příjmu, aby byla zachována idea pomoci potřebným. Dle letošních tabulek je horní hranice hrubého příjmu pro domácnost s jedním členem 1245 dolarů, pro dvě osoby 1681 dolarů, pro tři 2116 dolarů, pro čtyři 2552 dolarů a pro domácnost o pěti osobách je maximální příjem 2987 dolarů měsíčně. V praxi to tedy znamená, že každá domácnost v USA, která tohoto příjmu z nějakého důvodu nedosáhne, má nárok na tzv. potravinové lístky. Jedinou výjimkou jsou lidé v minulosti trestaní za prodej a distribuci drog, ale i ti jen do té doby, než se jim trest vymaže.

A kolik činí výplata dávek v dolarech? Dávky se vypočítávají dle nákladů každé domácnosti a nejsou jednotné, maximální částka pro jednu osobu a měsíc je momentálně 189 dolarů, pro dvě osoby 347 dolarů, pro tři pak 497 dolarů, pro rodinu o čtyřech členech 632 dolarů a pětičlenná rodina má nárok maximálně na 750 dolarů. S každým dalším členem rodiny se zároveň samozřejmě zvyšuje horní hranice příjmu i vyplácené dávky.

Nemělo by smysl dávat informace o příjmech či výši dávek, pokud k nim nedodám alespoň základní údaje o výdajích. V Kansas City, kde momentálně bydlím, se nájem průměrného třípokojového bytu pohybuje mezi 400 - 800 dolary, splátka hypotéky za menší domek stejné velikosti do 1000 dolarů měsíčně, pořizovací cena kolem 100 000 dolarů. Benzín je zde podstatně levnější, ceny potravin srovnatelné nebo dražší, zejména pak mléčné výrobky a organické potraviny. Pro srovnání – 1 galon mléka stojí 2,80 - 4,65 dolarů, dle obchodu, klasický bochník českého chleba 6,80 dolarů, toastový chléb kolem jednoho dolaru, balíček italských špaget 1,50 dolaru a balení Veselé krávy 2,90 dolarů, 450g másla nesoleného 1,98 dolaru a kuřecí prsa 3,98 dolarů za kg, atd. Za zmínku jistě stojí fakt, že několik nezávislých studií prokázalo, že "Food Stamps" mají přímý vliv na epidemii obezity v USA.

A nyní přejděme k tomu, komu všemu jsou sociální dávky zvané "Food Stamps" vypláceny. Vzhledem k tomu, že jsem až do minulého roku pracovala na Sociálním úřadu státu Missouri a kontrola výplaty "Food Stamps" (a šetření stížností a podvodů) byla jedna z mých hlavních náplní práce, domnívám se, že jsem dostatečně obeznámena jak s programem, tak s jeho fungováním, abych mohla na tuto otázku odpovědět.

Vysoké procento příjemců tvoří například matky samoživitelky a jejich děti, utečenci a jiní emigranti ze zemí celého světa, propuštění vězni, děti ilegálních Mexičanů, studenti VŠ (musí ale pracovat na částečný úvazek), dočasně nezaměstnaní, invalidní důchodci a občas i běžní důchodci, kteří si například neodpracovali určený počet let (deset) a dostávají minimální důchod, bezdomovci, lidé v léčebnách a ústavech a pak samozřejmě každý, kdo se nějakým způsobem třeba dostal do finanční tísně. Mohu čtenáře ubezpečit, že příjemci jsou všech věkových kategorií, ras i národností, přes domácí Indiány, bělochy a černochy až po Ukrajince, Vietnamce či Číňany. Jeden příklad za všechny – imigranti z Asie si většinou s sebou přivezou i své staré rodiče, kteým tu samozřejmě nevznikl nárok na starobní důchod a žijí pouze ze sociálních podpor, přičemž "Food Stamps" jsou jen jednou z nich.

Největší skupina příjemců jsou ale bez debaty domácnosti s dětmi, kde jim jejich příjem nestačí na pokrytí všech potřeb, zvláště pak rodiny s malými dětmi, kde je buď matka samoživitelka, nebo kde pracuje jen otec a matka je v domácnosti. Jedná se většinou o rodiče s nižším vzděláním, kteří často pracují na částečný úvazek. Občas se mezi příjemci najde i začínající podnikatel, který zatím vykazuje nízký zisk. Ve velkém počtu tu jsou ale zastoupeny menšiny a samozřejmě imigranti, a to z celého světa. Nemalým problémem jsou pak podvody a zneužívání dávek, které se v posledních letech rozmohlo nevídanou měrou, ať již díky příchodu nových imigrantů hlavně ze zemí Blízkého východu nebo díky sociálním sítím, na kterých se dnes "Food Stamps" dají lehce prodat či koupit za poloviční cenu. Všichni si ještě pamatujeme na teroristy z Bostonu, kteří byli také příjemci dávek. Nebo jeden příklad za všechny – v Baltimoru byli minulý měsíc obžalováni Abdulmalik Abdulla a Ahmed Mohssen za podvod s lístky za víc než 1,5 miliónu dolarů. V roce 2012 bylo obviněno přes 300 podnikavců, kteří způsobili škodu za víc než 57,5 miliónů dolarů, celková škoda se odhaduje na 750 milionů dolarů ročně.

Často mívám pocit, že USA jsou evropskou levicí prezentovány jako asociální země, což je samozřejmě nesmysl. Je zde vice sociálních programů a organizací, než si kdo dokáže představit. Jejich systém je ale jinak založený a jinak funguje, než jak je zvyklý Evropan, a tak se v něm mnohý člověk z jiné země nevyzná a z toho vznikají různé nepřesnosti až spekulace. Proto jen v krátkosti dodám, že kromě lístků na jídlo zde existuje program výživy zdarma pro děti ve školách (snídaně a obědy), jiné organizace platí lidem v nouzi nájem, další pak účty na elektřinu, další jim kupují a dávají k dispozici mobilní telefony, veřejné kliniky provádějí bezplatně lékařskou péči a navíc každá nemocnice musí ošetřit a léčit občany bez ohledu na to, jaké má nebo nemá zdravotní pojištění, nemluvě o programu Medicaid pro chudé. To byl také ten primární důvod k povinnému zdravotnímu pojištění, které zavedl prezident Obama, neboť dluh za zdravotní péči obyvatelstva je prakticky nevymahatelný, již proto, že zde neexistují exekutoři.

Ale zpět k blogu pana Šebla, který se domnívá, že zneužívání těchto dávek je jen zanedbatelný problém. Dovoluji si mu oponovat a tvrdit, že je to problém značný. Nezaměstnanost v poslední době opravdu klesla a občanů bez práce je stále méně. V sobotu jsme šli s manželem do naší oblíbené restaurace a na volný stůl jsme čekali přes hodinu, což se nám již dlouho nestalo. Lidé mají víc peněz a vice utrácejí, i když možná ještě není, co se týče krize, úplně vyhráno. Na druhou stranu stoupají výplaty sociálních dávek a množí se známé případy jejich zneužívání. Po zkušenostech se zahraničními investory na Floridě a po zkušenostech s prací na sociálce jsem si jista, že to je sociální systém USA, který se stal tentokrát terčem podvodníků a jiných dobráků, kteří tu prostě a bez zábran tunelují. Je to ale mnohem horší v tom, že dnes okrádají ty nejchudší a nejzranitelnější, jako jsou děti, invalidé či důchodci.

Na závěr bych si dovolila malou poznámku:

Opravdu si pan Šebl a ostatní myslí, že je EU chráněna lépe a že se to u nich neděje?