Jakým hrozbám bude čelit nový prezident USA a jak jeho činy přijmou burzy?

V lednu bude americkým prezidentem inaugurován Joe Biden z Demokratické strany – ledaže by se stalo něco extrémně překvapivého. Bude Bidenova vláda příznivá pro akciový trh?

Historické statistiky hovoří ve prospěch demokratů před republikány. Má to ale háček. Podíváme-li se na posledních 35 let, mohli bychom z povrchního pohledu soudit, že nejlepším prezidentem z pohledu trhu byl Bill Clinton (výnos akciového indexu S&P 500 byl 68 % během prvního období, 101 % během druhého), zatímco jednoznačně nejhorším byl G. W. Bush (ztráta 21 %, respektive 15 % během prvního a druhého období).

Vzpomeňme však, jaká byla Clintonova éra. Žádná významná válka, žádná hluboká recese, žádné zásadní rozpory mezi spojenci. Sovětský svaz byl čerstvě poražen ve studené válce. Čína byla stále ještě velmi chudou zemí, schopnou konkurovat jen nízkou cenou.

Během Clintonovy éry došlo k řadě technických inovací: internet dospěl ke komerčnímu využití, nastoupily mobilní telefony, svět opustil osmibitové počítače ve prospěch mnohem výkonnějších strojů. Inflace klesala, úrokové sazby rovněž, americký federální dluh též klesal. Vznikla dokonce i seriózní výzkumná práce, která se zabývala možnostmi měnové politiky v situaci kompletně splaceného dluhu – ano, skutečně se čekalo, že federální dluh bude splacen a zanikne!

Bez důvodu k pesimismu

Za těchto okolností nebylo místa pro pesimismus. Akcie musely růst a také rostly. Málokoho zaujal bombový atentát na newyorské mrakodrapy World Trade Center v únoru 1993. Výbuch v podzemní garáži usmrtil „pouze“ sedm lidí. Hlavního cíle – porazit mrakodrap, aby při pádu srazil své dvojče – se nepodařilo dosáhnout. Prezident ani nenavštívil místo činu, atentát byl vyšetřován nikoli jako terorismus, ale pouhý kriminální akt.

Podobně vlažně se Clinton postavil k atentátům na americké ambasády v Keni a v Tanzanii (1998) a k úroku na americkou loď USS Cole (2000). Pokud prezident zrovna neřešil důsledky svých erotických výbojů, zajímal se hlavně o aktuální ekonomické ukazatele – které vyznívaly v jeho prospěch.

Mezitím v jiné části světa rostlo opovržení velmocí, jejíž první muž byl nucen řešit na veřejnosti potupné detaily ohledně svého spermatu na šatech stážistky; velmocí, jejíž prezident neměl dost odhodlání, aby podnikl odvetu za sérii smrtících útoků proti občanům své země. Zároveň rostlo sebevědomí Usámy bin Ládina a jeho mužů. Výsledkem bylo 11. září 2001 – čin, který nastal až během období jiného prezidenta a který velmi málokdy bývá dáván Clintonovi za vinu.

Tím se dostáváme ke dvěma obdobím prezidenta G. W. Bushe. Během prvního se dominujícím tématem stal hlavně útok na World Trade Center. Vynechme bohatá diskusní témata, jakými byly a jsou invaze do Iráku a Afghánistánu. Makroekonomické dopady všech těchto událostí byly nepříznivé pro všechny, od zaměstnanců s minimální mzdou až po miliardáře. Geopolitické riziko se spojilo se splasknutím internetové spekulativní bubliny – výsledkem byl nejdelší poválečný medvědí trh, trvající od března 2000 do přelomu let 2002–2003.

Nešťastný G. W. Bush nenesl za tento pokles žádnou odpovědnost, přinejmenším nikoli přímou. Nebyla to však poslední těžká zkouška během jeho úřadu. Všichni víme, co se stalo během let 2007–2008: Velká finanční krize. Natolik velká, že ji dnes píšeme s velkým „V“.

Ničivá krize

Hledání viníků po Velké finanční krizi nepřineslo jednoznačné výsledky. Tak trochu to vypadá, že viníků bylo více, žádný ale nebyl rozhodující. Jedním z nich ale velmi pravděpodobně byl opět Clinton. V rámci levicové agendy stranící sociálně slabším a menšinám prezident inicioval zákon (v roce 1999), který bankám zakazoval poskytovat úvěry a hypotéky, pokud nebudou náležitě obslouženi i klienti ze čtvrtí s nižšími příjmy. Zákon tak vlastně zakazoval provádět bankám účinný risk management.

Ještě dříve, v roce 1992, Clinton podepsal zákon zvaný The Housing and Community Development Act. Zákon přikazoval státním bankám Fannie Mae a Freddie Mac investovat nejprve 30 procent, později 50 a dokonce více procent do hypoték klientů, kteří by se dříve vůbec nekvalifikovali pro hypoteční úvěr vzhledem k nízkému příjmu a nedostatečnému kreditnímu scoringu. Důsledky? Krize způsobená neuváženým půjčováním klientům nevalné kreditní kvality byla ničivá: z ekonomického hlediska dokonce ještě více než 11. září, Afghánistán a Irák.

Když byl v lednu 2009 inaugurován Barack Obama, nejhorší černá práce na záchraně ekonomiky již byla vykonána Bushovou vládou a Federálním rezervním systémem. Za Obamy index S&P 500 rostl o 41 %, respektive o 49 % během jeho dvou období. Šťastná to doba; důsledky vzestupu moci Číny a Ruska během Obamova prezidentství jsme doposud, tedy do listopadu 2020, viděli jen částečně.

Nyní vzniká otázka, jakým hrozbám bude čelit prezident Biden a jak jeho činy přijmou burzy. Spoléhání na historické statistiky zde příliš nepomůže.

LN, 27.11.2020

Autor je ekonom, Algorithmic Investment Management, a. s.

Robot Investment Calculator