Spojeným státům by prospělo, kdyby jeden z obou kandidátů vyhrál nezpochybnitelně

Násilnosti v ulicích, rabování, žhářství. Střety s policií, slzný plyn, střelba gumovými projektily. Vandalství, ničení soch. Vzájemné potyčky paramilitárních skupin radikální levice (Antifa, BLM) a radikální pravice („patriotické“ formace). Lidé nosí střelné zbraně na demonstrace a z nich do oponentů střílejí. Mrtvých už je nemálo.

Poslední otřesný případ z Los Angeles: chlápek, asi aktivista BLM, přistoupí k policejnímu autu, bez výstrahy vytáhne pistoli a začne střílet do policistky a policistů v něm sedících, pak rychle utíká pryč. Policisté jsou v nemocnici a naštěstí mimo ohrožení života.

Je to strašné? Je to zlé? Ano. Ale není to historicky bezprecedentní, ani v Evropě (Francie za Alžírské války, Itálie v 70. letech, Ulster a Británie čtvrtstoletí od roku cca 1970), ani v Americe (násilné rasové nepokoje a protiválečné demonstrace v 60. letech, házení zápalných bomb bílými rasisty do černošských kostelů, na druhé straně Černí panteři a „meteorologické podzemí“).

Co však je už skutečně nebezpečné a hrozivé, je to, že prominentní členové obou stran obviňují tu druhou, že se v listopadu pokusí ukrást volby, tj. dopustí se vlastizrady.

Pokud nezaútočíte, zemřete

Před volbami 2016 byl jedním z nejkontroverznějších článek „Let 93“. Michael Anton v něm přirovnal volby 2016 k letu 93 dne 11. září 2001; to bylo unesené letadlo, v němž se cestující vzbouřili a pokusili se dobýt do kokpitu; neúspěšně, letadlo havarovalo v polích Pensylvánie. Anton napsal: „2016 jsou volbami letu 93: zaútočte na kokpit, anebo zemřete. Možná stejně zemřete… Není žádná garance. Kromě jediné: pokud se nepokusíte, smrt je jistá… Prezidentstvím Hillary pojede celá progresivně levicová agenda na plný plyn, plus ještě pár věcí, jež si zatím představili jen nemnozí ve svých nejtemnějších chvílích.“

Mnozí Antona kritizovali, že přehání, jde jen o jedny volby z mnoha, a navíc je vrcholně nevkusné své spoluobčany jiného názory přirovnávat k teroristům z Al-Kaidy.

Zdá se, že letos Anton překonal sám sebe: publikuje články a knihu, v nichž tvrdí, že pokud Trump vyhraje, bude silný nátlak na jeho volitele, aby změnili názor a dali hlas Bidenovi; a státy na západním pobřeží USA budou vyhrožovat, že bude-li Trump prezidentem, odtrhnou se od USA – a pod tímto nátlakem bude Biden, který prohrál, prohlášen prezidentem.

Na druhé straně demokraté tvrdí, že Trump odmítne uznat porážku a bude se v Bílém domě držet zuby nehty, že ho z něj bude muset vyvést armáda. Biden to naznačil již třikrát. Pár důstojníků napsalo komentáře, že by to armádní velitelé měli nařídit. A Hillary Clintonová prohlásila, že Biden by neměl uznat porážku „za žádných okolností“.

Tyto řeči jsou nezodpovědné. Především, státy nemohou vyhrožovat separací, tuto otázku vyřešila válka Severu proti Jihu. A za druhé, na volitele může být nátlak, ale oni se stejně rozhodnou pro toho chlápka, za kterého byli zvoleni.

Z druhé strany: vojáci, byť ve výslužbě, nemají co vyzývat generály, aby vyvedli člověka z Bílého domu, o kterém jsou pochybnosti, zda je prezident. Bude-li zvolen prezidentem Biden a složí přísahu do rukou předsedy Nejvyššího soudu, on bude vrchním velitelem a on bude vydávat rozkazy. Z Hillary mluví její zapšklost a hloupost: vyhraje-li Trump, je správné, aby Biden uznal porážku. A vyhraje-li Biden, je správné, aby Trump porážku uznal a jeho strana na něj vyvinula nátlak, aby tak učinil.

Ani jeden z těchto scénářů se nestane, ale je povážlivé, že obě strany se obviňují z toho, že chystají vlastizradu.

Jejich poslední období

Co se ale může stát? Že v noci z 3. na 4. listopad bude vyhlášen vítězem Trump, republikáni začnou slavit, pak se dopočítají korespondenční hlasy, a ukáže se, že v klíčových státech těsně vyhrál Biden a stal se prezidentem – a Trump začne tvrdit, že ty korespondenční hlasy byly zmanipulované. Pak nastanou právní bitvy. Mimochodem, ve volební noci 2016 Trump vedl nad Hillary i na odevzdané hlasy, pak se dopočetly korespondenční hlasy, a Hillary nakonec získala o téměř tři a půl milionu hlasů více než Trump, ale převážně ve státech, v nichž by stejně vyhrála, takže Trump nad ní vyhrál poměrem na státy 30 : 20.

A druhá možnost je, že Trump vyhraje stejně jako posledně: vyhraje na státy, ale prohraje na počet odevzdaných hlasů. Levicoví aktivisté to psychicky neunesou a teprve pak se v ulicích rozpoutá peklo.

Tak či onak, pro zdraví Ameriky by bylo dobře, aby jeden z obou kandidátů vyhrál nezpochybnitelně. A aby Kongres zůstal rozdělen: v jedné komoře měla většinu jedna strana, v druhé druhá. To by je nutilo ke kompromisům. Prezident – ať jim bude Biden, či Trump – už až tak důležitý nebude, protože všichni budou vědět, že je to jeho poslední období, a i jeho strana se začne od něho odpoutávat a myslet na kongresové volby 2022 a prezidentské 2024.

LN, 16.9.2020

Autor je ředitel Občanského institutu