24.5.2019 | Svátek má Jana


UDÁLOSTI: Případ Böhmermann

20.4.2016

Kancléřka Merkelová se chová kapitulantsky

O případu německého televizního komika Böhmermanna referovala u nás ČTK a následně i řada českých médií zcela zavádějícím způsobem: nejde v něm o to, že dotyčný hrubě urážel tureckého prezidenta, a už vůbec ne o projev xenofobie či snad dokonce antiislamismu. Jde o problém daleko závažnější, který je především problémem SRN, ale vůbec, ani náhodou ne jen problém SRN: dotýká se celé EU, a tedy i nás.

Nejprve stručná rekapitulace toho, co se odehrálo:

17. března t.r. odvysílal satirický pořad stanice NDR satirický pořad, který byl věnován tureckému prezidentovi Recepu Erdoganovi. V klipu, provázeném písní Erdowie, Erdowo, Erdogan (parafráze populárního šlágru Irgendwie, irgwendwo, irgendwann), jsou kritizovány autoritářské manýry a porušování lidských práv ze strany tureckého prezidenta a taky ústupčivá kritika německé kancléřky vůči Turecku. Text neobsahuje žádné vulgarity. Turecká vláda si dvakrát předvolala velvyslance SRN v Ankaře, žádala tuto část pořadu stáhnout a píseň vymazat z archivu. Německá strana její žádosti ignorovala.

Nato 31. března na televizní stanici ZDF v pořadu „Neo Magazin Royale“ vystoupil komik Jan Böhmermann. Odvolal se na pořad NDR ze 17. března a prohlásil, též na adresu pana Erdogana: „To se tady smí.“ A pokračoval: to, co se tady naopak nesmí, je difamace, urážlivá, ostouzející kritika („Schmähkritik“). Mám tady k dispozici příklad, řekl, jmenuje se právě „Schmähkritik“. Tedy právě to, co se u nás nesmí. Následuje třístrofová báseň, která má stejné parametry jako například známý dopis záporožských kozáků tureckému sultánovi. (přesný záznam pořadu najdete v článku Pavla Šafra Kauza Kozomrd... link: http://svobodneforum.cz/kauza-kozomrd-jak-to-cele-bylo-a-proc-je-absurdni-podlezat-vyderacum-z-turecka/). Zdůrazňuji, že Jan Böhmermann neřekl: „to a to si já myslím o tureckém prezidentovi“, nýbrž: „to je příklad textu, jaký u nás není přípustný“. Jistě, je to „na hraně“, ale není to za hranou, a když jde o to, stanovit hranice mezi povoleným a nepovoleným, pokud jde o svobodu projevu, je podle mého názoru přípustný. Je to vážná věc, něco jiného a daleko vážnějšího než např. případ s karikaturami proroka Mohameda. Proto říkám „Ich bin Böhmermann“ (vlastně je to i jazykově tak trochu pravda) a mám v dnešní situaci skoro pocit, že je to spíš než obdoba známého „je suis Charlie“ něco jako „ich bin ein Berliner“ (nechci se přirovnávat k Johnu Kennedymu, jde mi jen o žánr).

Den nato, 1. dubna, stáhla ZDF pořad napřed z „mediatéky“ a vrátila ho tam pak zkrácený o choulostivou pasáž. 4. dubna vyjádřil intendant ZDF tureckému velvyslanci v SRN své politování nad tím, že příspěvek zranil city diváků. Právníci ministerstva zahraničí došli 3. dubna k závěru, že Böhmermannova báseň je možná trestný čin. Kancléřka Merkelová pak zavolala tureckému premiérovi s tím, že text je „vědomě zraňující“. Nato turecký prezident podal na Böhmermanna jednak žalobu v trestněprávní věci, jednak v občanskoprávním sporu.

Zde je třeba zmínit trestněprávní záležitost. Německý trestní zákoník obsahuje ve „Zvláštní části“, oddíl 3, „Trestné činy proti zahraničním státům“. Jde o čtyři paragrafy (102, 103, 104 a 104a). Jde o útoky na orgány a zástupce zahraničních států, urážky na jejich adresu a poškozování vlajek a výsostných znaků zahraničních států. Poslední z paragrafů pak stanoví, že trestní stíhání bude zahájeno jen v případě, že spolková vláda má s daným státem diplomatické styky, je zajištěna vzájemnost, existuje žádost zahraniční vlády o trestní stíhání a spolková vláda k němu udělí zmocnění. Je zjevné, že zejména §103 (urážky) vytváří prostor pro dost velkou libovůli, a §104a (podmínky, kdy může být trestní stíhání zahájeno) sice umožňuje jakousi korekci „zahraničních“ nároků, ale dává ji do rukou momentální exekutivy. Celá tato úprava byla prý do trestního zákoníku přejata z trestního zákoníku vilémovského Německa, moc by mne zajímalo, proč. V každém případě je úplně absurdní a po všech stránkách nemožná.

Vláda nakonec rozhodla o trestním stíhání Jana Böhmermanna nejtěsnější možnou většinou: sociální demokracie byla proti, ve vládě vznikla parita, a v takové situaci rozhoduje hlas spolkové kancléřky (ministr spravedlnosti a ministr zahraničí byli proti). Souhlas má tedy vlastně na triku kancléřka Merkelová. Prohlásila, že vláda bude usilovat o zrušení §103: to je dobré: když trochu přeženu, tak „napřed ho zavřeme, aby se pan Erdogan nezlobil, a pak ten paragraf zrušíme, abychom zůstali demokraty“.

Většina německé veřejnosti a většina novinářů se stíháním nesouhlasí a to je přece jen dobré znamení. Tady totiž nejde jen o jeden satirický pořad (otázka jeho kvalit je podružná věc), ale o dvě naprosto zásadní věci, které mají zásadní politický význam:

Za prvé: politika Německa (a celé EU, Německo tuto politiku výrazně předznačuje) stojí na tom, že uprostřed nynější uprchlické vlny je naší hlavní povinností pomáhat uprchlíkům - vyhnaným, trpícím, ohroženým. Pomoc bližním v nouzi je jedna ze zásad, na nichž stojí naše duchovní i politické uspořádání. Jistě, je to tak. V této konkrétní situaci ovšem nastává vážný konflikt: abychom byli této pomoci schopni, potřebujeme zrovna teď pomoc Turecka (tedy to je zrovna politické přesvědčení kancléřky Merkelové, které potichu prosadila v EU). Abychom ji neztratili, musíme stejně potichu a dejme tomu na čas (ovšem, všechno je dočasné) opustit jednu z dalších zásad, na nichž stojí naše svoboda a demokracie, totiž svobodu projevu a veřejné kritiky. Považuji takové uvažování za nesmyslné a nemravné. Pokud budeme ve snaze pomáhat těm, kteří jsou na tom hůře než my, bezděky demontovat svou svobodu a demokracii, směřujeme mílovými kroky k tomu, abychom brzy už vůbec nikomu pomoci nedokázali.

A za druhé, což je vlastně rub téže věci: Evropa, EU i Německo si s dnešní migrační vlnou vůbec nevědí rady. Pokud svěří v této situaci svůj osud bezelstně do rukou takové země, jako je Erdoganovo Turecko (v o něco omezenější míře to ovšem platí i o Řecku), nabízejí se samy vydírání. A takovému pokušení by možná obtížně odolávaly i režimy o hodně ctnostnější, než je ten nynější turecký.

I v takovéhle situaci napřed platí zároveň dvojí: člověče, pomož si sám, a Pán Bůh Ti pomůže. A opustíš-li se sám, nepomůže Ti už nikdo, protože Ti není pomoci.

V této svízelné situaci musíme dělat zároveň dvě věci: pomáhat potřebným i hájit naši svobodu a demokracii. Politika kancléřky Merkelové je politika kapitulantská. Nakonec nedělá pořádně ani jedno, ani druhé.

18. dubna 2016; psáno pro Svobodné fórum

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.



České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší
České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší

V Česku máme jednu z nejdelších rodičovských vůbec. Matky dvou dětí stráví doma průměrně 6–8 let, přestože by se mnohdy chtěly vrátit do práce dříve. Jaké jsou u nás rozdíly v rodičovské oproti ostatním evropským zemím?

Diskuse


J. Jurax
23:07
20.4.2016

J. Václavíková
16:31
20.4.2016

J. Václavíková
23:08
20.4.2016

A. Alda
13:50
20.4.2016

J. Mrázek
13:15
20.4.2016

F. Houžňák
12:44
20.4.2016

Z. Švrček
10:38
20.4.2016

P. Maleček
9:44
20.4.2016

R. Langer
10:11
20.4.2016

P. Pětník
7:52
20.4.2016

T. Kohout
7:28
20.4.2016

počet příspěvků: 14, poslední 20.4.2016 11:10









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.