Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Děkuji za milá slova. Jsme společně šťastní, občas se musím zastavit a připomenout si to. Není to samozřejmost.

A teď Kessinu, koncem měsíce, čeká trimování a zas bude vypadat jak holovousek... no pošlu foto.

Tak jo.

Všichni jsou blázni, jen Vy jste letadlo. Sbohem.

Páni taková kalorische bombische - to musí být dobrota!

Za mládí jsme - plni nadšení z takového světového vynálezu, kterým byl friťák - smažili takovéhle šišky z bramborového těsta, taky plněné párkem. Těsto bylo pěkně z pytlíku, párky svlíkací = bylo to levné a bylo toho hodně, neb děti tehdy žraly jak ruskej zájezd... Dělali jsme to na srazech, akcích, kde bylo dětí jak smetí a rozdělily jsme se, která přiveze friťák a která jiné vybavení. A nikdy nic nezbylo, mňam.

Opravdu jste v noci, v ložnici, po tmě, nebrnknul o nohu postele?

Pokud ne, máte o životní zážitek míň...

Propánajána - a bude hrát a zpívat? Poskakovat po tribunách?

A je to ten samej, co v pohotovostním pluku tloukl mládež na Národní, jo?

Od KB jsem UTEKL před 15 lety. Úplně mě dožrali. Hleďte:

Dva roky po úmrtí matky, dávno po dědickém řízení, jsem objevil ještě nějaké matčiny cenné papíry u KB. V souladu s tím, že jsem jedináček, to bylo mé dědictví. Přinesl jsem originál rozhodnutí o dědictví (všechno pro mne) a banka, která věděla, že jejich klientka = moje matka již nežije, chtěla úmrtní list.

Na co? Na co? povídám. Co je vám do toho, na co konkrétně umřela?

To je totiž jediná informace NAVÍC, kterou nemáte v rozhodnutí o dědictví.

Povídám: Pochybujete, že paní zemřela a já jsem dědic?

Oni: Ne, ale máme takový vnitřní předpis, že musíme chtít úmrtní list.

To mne dožralo. Odešel jsem a stěžoval si písemně na ústředí.

Obdržel jsem omluvný dopis, velmi omluvní, že prý všechny předložené doklady dostačují a nejsou pochybnosti.

Vrátil jsem se na pobočku. Ujala se mne p. vedoucí. Nejdřív chtěla úmrtní list. Podstrčil jsem jí dopis z ústředí. Aha, pravila, odešla telefonovat a vše pak vyřídila, cenné papíry přepsala na mé jméno.

Povídám: Už nebudete po lidech chtít úmrtní list a pátrat po věcech, které znát nepotřebujete?

Odpověděla: No u vás ne, když jste si stěžoval!! Tak jsem IHNED zrušil všechny účty u KB.

Kupodivu s tímhle lze souhlasit, na p. autorku výborné.

Číšník se táže přicházející společnosti: "Dobrý večer, pánové. Máte rezervaci? "

A hlavní host: "No dovolte - jsme snad Indiáni?"

U nás jedině DROBENKOVÝ, minimum těsta a kopec ovoce. Dole sušenka, (drobenka + vejce + PRDOP), nahoře drobenka klasik. A mezi tím Tichý oceán ovoce.

Jo a víte, kdo by zasloužil Nobelovu cenu v kuchyni? Vynálezce PEČPAPÍRU. Co myslíte?