Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Jitur, díky za další zajímavý článek a tu spoustu fotek. Neuvěřitelné množství pracných a rozmanitých praporů, krojů, kapel... Moc se mi líbily fotky dětiček - děvčata v krojích, chlapci v "kutnách" (asi zorganizovaly mateřské školky, ne?) . Všimla jsem si i kolik žen pochodovalo v hornických kapelách. Organizátoři i všichni účastníci museli mit ohromnou radost, že jim sv.Petr poslal tak pěkné počasí a povedla se i velká zahraniční účast.

U odstavce o důlním neštěstí v dole Marie v r. 1865 jsem se zamyslela nad smrtí těch 319 horníků Nevím, jak velká už byla v té době Příbram, kolik zaměstnanců doly měly. Ale přijít o tolik horníků najednou musela být obrovská tragedie, určitě trvalo nějakou dobu, než je nahradili.

Co je "kachní rámen" jsem si musela vygooglit, čtu (a vidím fotky) poprvé

Jirko, ráda čtu, že všechny důležité zkoušky a testy zvládáš bez následků a přeji nadále pevné zdraví.

Také jsem podstoupila kontroly "horem dolem", tu dolem víckrát, vždy při narkóze (ale v těchto případech to není "plný" ale jen částečná), naštěstí bez jakýchkoliv následků. Že existuje jakási "PillCam" je mi zcela novinou. Ovšem už jen představa, že bych měla dobrovolně spolknout - ač titěrnou - kamerku, doufat, že se někde o něco nezarazí a neporušená ze mne vyjde....no už jen podle popisu bych asi dala přednost klasické "hadičce" která má na druhém konci lidské ovládání.

O filmu "Fantastická cesta" čtu poprvé, možná proto, že nejsem fanda Sci-fi. Tak jsem si o něm alespoň přečetla na netu, měl skvělé herecké obsazení, možná se někdy nechám zlákat ho shlédnout.

A ještě pro Radku. Když jsi se (u článku Zany) zmínila o filmu Plavecký mariáš, to mě naopak velmi zaujalo a dost jsem googlila, jestli ho najdu. Bohužel film nemá licenci pro internetové přehrávání, tak jsem se alespoň koukla na různé krátké ukázky. Film by se mi určitě líbil, bohužel tady si ho pustit nemohu, ale i ukázky stačily. Každopádně děkuji za into

Liko, díky tobě mám nový objev Italskou klobásu jsem si okamžitě vygooglila a vůůůbec jsem o ní nevěděla. Tady se prodává pod názvem saliaicia, jako syrové ochucené vepřové maso, buď jako klobásy (tedy syrové), nebo ve vaničce jako mleté maso. Úplně jsem se nadchla a určitě brzy koupím a budu s ním experimentovat. Já občas na karbanátky (nedělám sekanou) koupím čisté mleté vepřové a míchám půl a půl s hovězím. Použít tohle kořeněné by mohlo být také dobré. Díky, že ses zmínila

U nás bude hic a já za hodinu jedu "za štěňaty", naštěstí tam roztahují už 3 čtvercové plátěné "baldachýny" pro stín, bez nich by posezení bylo na pořádný úžeh.

Hezký zbytek neděle všem !

Zano, užila sis (tedy i Franta) aktivní červenec (tedy teď asi čtu jen o jeho půlce) a já si, hezky početla. No a fotky se ti zase moc povedly. Zaujala mě ta voru, jaksi jsem si neuvědomila, jaké to byly kolosy a jak je vůbec rejdaři dokázali usměrnit. Vždyť už samotné kormidlo je jak "tlustá, plochá kláda" a vůbec jím pohnout muselo vyžadovat pěknou sílu. A Maggie má moc hezkou vítací rohožku . Můj strejda měl chatku ve Stříbrné Skalici a do ní se také dalo dostat jen lodičkou.

Doufám, že výstava Vave a Dalmi měla úspěch, jsou to neuvěřitelně krásné kousky a ty panenky jsou nádherná umělecká díla

O Kessince je vždy radost číst.

Občas některá z našich koček také cítí nebo vidí "něco". Nastražené uši, strnulý pohled a já nevidím, neslyším nic. Před pár dny takhle venku seděla a koukala Bobinka pod větší kámen. Až jsem se lekla, jestli se tam neukrývá had. Tak jsem se opatrně přiblížila, klekla si (kočka stále ztuhlá) a opatrně sklonila hlavu ke kameni. Nic, jen jemná hlína kolem a Bobina stále ve střehu. Vzala jsem nejbližší klacík a zašťourala pod kámen a...na moment vykoukl tenký kousek žížaly, než zajela zpět. Tím jsem ale Bobince zklazila zábavu a odešla. No a dneska ráno, když jsem pouštěla kočky na zahradu, Rusty jako první se u kus odsunutých dveří zastavila a vééélmi pečlivě a dost dlouho očichávala rám dveří asi půl metru nahoru a dolu. Ostatní za ní čekaly v zástupu aby pak místo očichaly přesně jako ona. Musel to být silný pach, když zaujal všechny a nikdy předtím jsem tohle u nich neviděla. Jaké noční zvíře či co se o rám otřelo netuším. Kratší dobu k nám chodila vačice, ale kočky na její pach nikdy nereagovaly. Vačice pak ze dne na den přestala chodit, nabízené ovoce zůstávalo netknuté.

Při prvním komentáři jsem zapomněla komentovat tuhle dobrou zprávu, že Zhouky už je doma, což je pro jeho rychlé zotavení to nejlepší místo !

Nejprve se raduji, že kocourek Zhouky nemusí na operaci a další léčba vypadá velmi nadějně - sláva!

V moři jsem se nekoupala už několik let, ač ho máme jen 2 hod. jízdy z domu. Prvních pár let zde jsme tam jezdívali téměř každou sobotu nebo neděli, ale po letech už jsme zlenivěli, moře už neláká tak jako dříve a manžel už také není z těch 4 hod jízdy tam a zpět extra nadšený (já delší trasy neřídím - tedy když nemusím).

Videjka zase krásná. Na živo jsem koně plavat (ani "plavit") neviděla, musí to být nádherná podívaná, znám to jen z filmů a videí. Vždy žasnu, jak se takový kolos jako kůň (ale plavou i sloni) dokáže udržet nad vodou. Navíc jeho plavání vypadá elegantně přestože plave "čubičku"(jak jsme tomu štrachání ve vodě říkali). Lidé když plavou "prsa", roztahují končetiny jak žába a i při jiných stylech mají nohy i ruce nahoře "na ležato", nevisí jim dolu jako zvířatům nohy. Připomnělo mi to oblíbenou angl. radu proti stresu "Be like a duck.- calm on the surface, but underneath paddle like crazy". Přesně tam vypadá plavání (nejen) velkých zvířat

Evo !!! To je tedy nečekaná zpráva.Chudák Zhouky musel mít velkou smůlu, když dopadl na tvrdý beton tak nešikovně, až si zlomil čelist. Tak kocourkovi přeji co nejrychlejší uzdravení, s minimem bolesti a hlavně bez trvalých následků. Prosím, napiš zprávu jak dopadla operace.

Jitur, díky za další zajímavý článek. Tedy fotku takhle zbarveného "čs.vlčáka" snad vidím poprvé - vypadá spíše jako divoký šedý vlk, než "domácí vlčák"

Poctivě jsem si přečetla i výčet rostlin a ptáků v NPP, u většiny rostlin ani nevím jak vypadají, budu si je muset postupně vygooglit

"Evropského sysla" jsem živě asi nikdy neviděla. Velikostí mi trochu připomínají pouští "prairie dogs" (česky je překládají jako "psouny"). Ty jsme kdysi dávnou cestou na am.Západ dost běžně vídali ve velkých skupinách posedávat u svých nor do který bleskově (a hlasitým pištěním) zmizeli, jakmile vycítili nebezpečí.

A moc pěkné fotky !

Ano Jajko, vídala jsem občas průvodčí balit si ruličky z mincí už v tramvaji na kolenou, když zrovna byla prázdná a oni si mohli v klidu sednout. A kleštičky byly zavěšené na řetízku u brašny.

Sice jsem netušila, že dnes je den koláčů, přesto jsem se trefila Měli jsme k snídani borůvkový koláč, dokonce ten podle nedávném receptu od Jajky. Totiž včera jsme se zase od rána jezdili celý den postarat o fenku a při raním příjezdu mi Kris nechala zprávu, ať si vezmu z lednice zbytek borůvek. Byly jich asi 2 hrnky, byl parný den, tak jsem je nejprve chtěla rozmixovat se zmrzlinou a mlékem na "milkshake". Ale vzpomněla jsem si na Jajčin recept na koláč upekla ho. Polovinu jsem dovezla ke Kris, druhou dala do lednice a dnes jsme ji snědli k snídani. Koláče se v lednici pěkně zpevnil a byl moc dobrý.

Hezký obrázek tryskající vody mi připomněl náš zážitek u ohromného gejzíru Old Faithful, při návštěvě Yellowstonského parku (Wyoming). Je to už víc jak 40 let, co jsme tam byli a měli jsme štěstí, že se gejzír zrovna chystal znovu "bouchnout". Tenkrát se k němu mohlo dojít podstatně blíže než dnes a byl to úžasný zážitek.

Kessinka má neodolatelné kukuč, stejně jako Arinka a pohled psích očí je velmi výmluvný. A když k tomu pejsek jen tak maličko "zalomí" hlavičku na stranu, lidské srdce láskou bobtná.

Naše Trixie se k mé radosti velmi rychle naučila povel "take a pee" (vyčůrej se) a poctivě se mi snažila vyhovět. A jako Kess, když zrovna měla měchýř prázdný, ale věděla že na povelu trvám, jen na moment přisedla, abych byla spokojená a pelášila do domu. Uměla si sednout, lehnout a dát "pac" (na povel "the other one" - vyměnila za druhou).

Naše kočky samozřejmě žádné povely neumí, ani by se k nim nesnížily. Ale jejich pohledy dokáží být stejně výmluvné, zdůrazněné mňouknutí ani není třeba, aby naši miláčci rychle docílily svého.

Zano, zase moc krásné fotky. Zdejší krajina má také svoje kouzlo, my tu žijeme rádi, ALE do evropské, natož české má opravdu hódně daleko a já se vždy ráda na tvoje fotky dívám.

Franty je mi líto, musí si říkat, že tebou popsaný pád mohl skončit mnohem hůře, a snad už boles kotníku polevila.

Jako školní třída jsme nikdy v žádné plovárně nebyli, plavání se nebylo součástí školní docházky-výuky. Plavat jsem se naučila sama v raném dětství v Berounce ( asi jsem už psala proč - nejprve jsem "plavala" tak, že jsem dělala tempa, ale jednou nohou odrážela po dně. Pak jakési dítě můj podvod prokouklo a prohlásilo "hele, vona myslí, že plave". Dotklo se mě to tak, že jsem ještě ten den "nohu zvedla" a opravdu se naučila plavat. Pak mě 2x kamarádka přemluvila jí s ní do Axy. Jenže po druhé návštěvě, když jsem vylezla z vody a rozběhla se do šatny, podklouzly mi nohy a já padla na zad. "Česká dubová hlava" mě zachránila, nebo pomohlo i to, že jsem měla povinnou koupací čepici, která "udržela lebku pohromadě". Bolela mě hlava od nárazu, víc nic, ale odradilo mě to jít tam znovu.

Na letních venkovních plovárnách jsem ale byla dostkrát, nejen v Čechách.