Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ano, jde o to ,co je českým národním zájmem (asi nejde jen o jeden, spíše tedy co jsou české národní zájmy). S autorem dost souhlasím, ale domnívám se, že český národní zájem by neměl být spatřován jen v zahraničně politických otázkách, protože jde o komplex mnoha dalších dílčích zájmů, především v oblasti ekonomické, ale třeba i národnostní či sociální. Je-li český bezpečnostní zájem víceméně shodný se zájmy "Západu", pak tomu nemusí být stejně silně i se zájmy jinými a nelze vyloučit, že se v některých z nich mohou naše zájmy, jsou-li skutečně národními, i výrazně od zájmů spojenců lišit, neboť i oni mají své vlastní národní zájmy. A zahraniční politika by měla být konstruována teprve na základě konsensu ohledně všech dílčích národních zájmů jako jejich průnik (jistě s mnoha kompromisy). I proto musí být jejím tvůrcem (i zahraniční) politiky vláda s důvěrou parlamentu, odpovídající jako hospodář za politiku pokud možno vyváženě zahrnující všechny národní zájmy, a nikoliv prezident.

To, co autorka popisuje, se s největší pravděpodobností událo v Německu, což autorka ze skromnosti opomněla uvést. V Německu se dějí věci různé.

"Policisté vědomě zasáhli v romské čtvrti proti Romovi". Podle čl. 11 naší Ústavy ale "Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem." Normálně uvažující člověk si citované pozoruhodné shrnutí skutkového stavu ESLP přeloží (a doplní o zamlčované chování dotčeného Roma) tak, že policisté v souladu se svými služebními povinnostmi na svrchovaném území ČR zasáhli proti jednomu z českých občanů, který pod silným vlivem omamných a psychotropních látek hrubě narušoval veřejný pořádek a poškozoval majetek jiných osob. Ovšem od toho snad tu policii máme, ne? Nebo snad tím, že v daném místě většinově žijí etničtí Romové, je toto místo jaksi vyňato z jurisdikce ČR nebo sice není, ale neplatí na něm vůbec (či platí jen zčásti) naše Ústava včetně Listiny základních práv a svobod a práva jiných osob než Romů chráněna nejsou? A k tomu, abychom to akceptovali, nás nyní nutí ESLP, obsazený převážně občany jiných zemí?

Progresivismus atd. také nemám rád, nemile mne překvapil třeba v poslední knize Kena Folletta Kruh dní. Odysseu ale neodsuzuji, beru ji prostě jako epickou velkolepou podívanou staršího střihu a jsem za ni rád.

Čl. 3 Listiny základních práv a svobod stanoví, že "(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod. ". Čl. 10 Listiny dále stanoví, že "(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života. (3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. " Takže máte pravdu, autore, moje svoboda (např. projevu) je omezena mojí povinností nepůsobit jinému újmu na na právech (třeba na osobní čest) proto, že tento jiný člověka využil své vlastní svobody (třeba svobody projevu). Svoboda sama jistě povinností není, ale platí (resp. v civilizované společnosti by platit mělo), že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného.

Než jste něco takového vypustil do světa, pane Fridrichu, měl jste si přečíst § 36 a 37 zákona o Ústavním soudu. Takto jen upíráte účastníku řízení před soudem jeho právo zaručené zákonem, což respekt k Vašemu názoru zrovna nepřidává.

Domnívám se, že prezident spolutvůrcem zahraniční politiky v tom smyslu, který uvádíte, není. Je tomu tak už proto, že zahraniční politiku nelze utvářet samostatně bez jejího zasazení do kontextu ostatních segmentů politiky státu jako je politika hospodářská, sociální, kulturní, bezpečnostní atd.; nastavit obecně přijatelný mix (jistě, i včetně mnohým vadících kompromisů) je výlučným oprávněním vlády a není možné, aby prezident svým vlastním pojetím zahraniční politiky, neberoucí v úvahu zmíněný mix, de facto měnil i nastavení ostatních segmentů politiky vlády. Tím netvrdím, že postavení prezidenta je bezvýznamné. Ústava předpokládá, že prezidentem bude zvolena osoba obecně respektovaná, která bude mít značný neformální vliv a úctu. Prostor k určitému ovlivnění politiky vlády (i parlamentu) již v době jejich utváření dává především čl. 64 Ústavy. Prezidentovy názory či návrhy, pokud jsou relevantní, pak mohou být promítnuty již do formulace přijatých, politických, právních či věcných rozhodnutí. Pokud ale prezident vládu (sněmovnu) nepřesvědčil či dokonce se o to ani nepokusil, neměl by už s nimi bojovat a na sílu, účelově konstruovanou z jeho formálního postavení hlavy státu, své vlastní názory prosazovat proti rozhodnutí zejména vlády jako vrcholného článku moci výkonné.