Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ale néé! Už se to blíží a zasněžených romantik už mám za sebou hodně. Ale jo, celoroční léto taky nic moc. Ale takhle začínající podzim, ten by špatný nebyl! Slunné dny, pršivé dny, klidné dny, myslím si, že to je ono!

Sem se dostala jinam. Fotky máš jako vždy hezké, ale takové zasněžené a vandr je vandr. K němu patří všechna roční období, což ty bohatě využíváš.

Past na vosy? No, já jsem takový pacifista amatér a věřím na dohodu. I když, ne vždycky to funguje. Sem trhala rybíz na koláč a asi jsem jim nevědouc šlápla do obýváku. Dopálily se a vyslaly předvoj, se kterým jsem se snažila domluvit. Chvilku. Pak jsem urychleně opouštěla místo s asi dvaceti žihadly všude. Alergická nejsem, žihadla nemají háčky jako u včel, takže jen trochu bolesti a posléze hodně svědění. Ale nezabila jsem ani jednu, vina byla na mé straně, ne?

Pocit marnosti mívám já, JanaBa. Radko, byla to nadsázka a umocnění obdivu k oběma děvčatům.

Jo, měří 112,5 cm!

Co ty kuřecí kostičky? Psům se nemají dávat a vy je chroupáte?

Ale no tak! Trochu nadhledu, ne?

Líbí se mi fotka s pařezem a rybník. Je krásný i když zaplevelený. My také nejsme vždycky v plné kráse!

Uff, tvé poslední vandry jsou takové trochu chmurné, tak upřímně doufám, že bude brzy líp a budeš zase svoje já. Ať neduhy pominou, slunce se ti na cestu rozsvítí a z vandrování si odneseš jen čistou radost!

Nádhera! Ale někdy vypadá i přemýšlivě, Lentilka.

Pokračuji... Ale ne, nemá bavoráckou masku. Při té příležitosti jsem si vzpomněla, jak mě muž kvůli lakování skoro prodal lakýrníkovi. Říkám mu 'hele, von mě bere za ruku a taak'. Příkaz byl 'vydrž než to dodělá!' No dodělal to, tedy ve vší počestnosti.

Ještě ji mám schovanou! Tedy je, všechny díly. Současně s Kájou Maříkem.

Ulítlo mi to. ... absolvovala v norštině. Takže čeština a norština, s tím se do světa nedostanu. Ale jakž takž jsem to dohnala.

Oj!, tak to byl trochu pech s touhle trasou. Ale udělali jste správná rozhodnutí. Příště bude líp!

Bohužel, někteří neurvalci jak vidí něco zeleného, pryč s tím! Před nějakým časem se někam nad nás někdo nový přistěhoval a posléze přišel s tím, že nevidí na moře, tak jestli bysme neseřezali naše lípy. Slušně jsem ho odmítla, on se stále snažil a odešel, až když jsem ho upozornila, že vidět na moře není lidské právo. Naštěstí jsou Norové k přírodě citliví, až na vyjímky, samozřejmě.

Dole píše Lika, že na brýlích jsou nejdražší skla. Tady je to asi obráceně, na mém účtu byly skla za ca 2000, obroučky 7000. Taky se tady ošívají, když by jeden chtěl skla do těch starých. Výdělek je prý v obroučkách. Že bych si norská skla nechala zasadit v Česku? Hehe, to by nebyl špatný kup!