Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Já si myslím, že pro dobrou věc lze mít překalendářováno. V kuchyni mám na skříňce důležitý plánovací, tam si sklerotická stařenka píše důležité věci - kdy a kam se má dostavit.🤦‍♀️ Pak mám dva kalendáře jaksi dobročinné, nástěnné, jeden od Helppes a druhý z blízkého útulku. 🐶Ten Zrzavcový mám na psacím stole v ložnicopracovně, už loni jsem psala, že na něj pohlédnu hned, jak vstávám z postele, a ten je pro radost. ❤

Jitur, Tvůj dnešní příspěvek mě velmi potěšil, hlavně ty fotky. Za studií v Praze jsem se velmi ráda Královskou zahradou procházela, bylo to uklidňující. Tak jsem si po padesáti letech tu radost připomněla. Dokonce jsem jednou při návratu na Karlově mostu byla na fotce v nějakém tehdejším deníku. Chodila jsem z různých stran, podle toho, na které koleji jsem zrovna bydlela, z Voršilské zdola nahoru, z Petřin shora.

Kudy jste se v mých oblíbených Orlických procházeli?

Problém byl spíš v tom oblečku, že neodpovídal přesně délce zádíček. Lepší je vzít větší, mám kamarádku, která upraví.

U nás se vždycky peklo na neděli, kynutá klasika, perník nebo jiné mňamky dle sezóny, totéž u babičky. Když jsem se odstěhovala, zůstaly společné nedělní obědy a návštěvy u babičky, takže vždycky výslužka domů. Když se narodil synek a začal jíst běžnou stravu, pekla jsem i já. Kynuté teda na mě byly složité, ty tak jednou do roka, když byly švestky, ale měla jsem spoustu receptů a pekla jsem taky sezónně. K narozeninám jsem Jakubovi pekla dort, měla jsem od kamarádky skvělý recept na dvoupatrový. Později jsem dostala doporučení na skvělou pekařku dortů, tak jsem to v rodině využívala k narozeninám. Když se Jakub odstěhoval, postupem doby jsem zůstala u buchty "bleskovky". Myslím, že jsem sem dávala recept - všechny ingredience do mísy, zamíchat, vylít na pekáč, po vytažení trouby nalámat na vrch čokoládu na vaření, rozetřít. Moučník na celý týden. Teď už nepeču, máme tu skvělou pekárnu, tak si na neděli vždycky koupím oblíbené koláče. Musím si je vždycky zamluvit, protože jdou velmi na odbyt.

Když jsem měla jezevčíky, říkala jsem, že jezevčíkům se nedá povelovat, s těmi se musíte domluvit, což je asi u norníků dané, protože při norování musí spoléhat sami a sebe. S cvičákovými psy jsem samozřejmě jela podle pravidel, zpočátku svazarmovské, později jsem přešla podle novější odborné literatury na pozitivní metody. Když mi CD přidělila Betynku, musela jsem kynologické povely opustit. Bývalá panička byla na vozíku, měla ji pořád u sebe, povídala si s ní. Betynka tak z kynologického pohledu neuměla nic. Za dva roky jsme si osvojily nějakou vzájemnou komunikaci. Umí "pocem", "nelez tam", "dáme granulky". Na opuštění postele máme "šupajdi". Pořád nám ale nejde povel "ticho", když se na nějakého jí nesympatického psa rozeřve. Taky se pomalu učí, že se nemůže sápat na každého kolemjdoucího pro pomazlení, tady občas zafunguje povel "ne". Psí pohled taky moc nefunguje, protože jedno očičko má zakalené, nevím jak a zda vůbec na něj vidí.

Už jsem tady kdysi vzpomínala, když jsem vzala ovčajdu Kimču poprvé na přehradu Pastviny, najednou se rozběhla, skočila do vody a plavala pryč. Já jsem strachy úplně vytuhla, ale Kimča se asi po deseti metrech otočila připlavala zpět. Tak jsem ji pak občas brala. aby si zaplavala. Kora milovala spíš řeku, potoky a louže, ráda se brodila.

Gabru a Málinku nám četla vychovatelka o poledním klidu ve školní družině, ale pamatuju si jen ten titul, o čem to bylo už nevím.

Tak s žaluziemi to mám stejně. Po deseti letech jdou úplně vytáhnout jen na jednom okně ze čtyř. U tří jdou je sklopit nebo otevřít. Opravit to asi nepůjde a na nové budu muset uspořit z důchodu.