29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

PSI: Opičit se po druhých je vlastní všem (2)

A teď již k těm mým vzpomínkám na chlupaté kamarády, kteří mě nějak provázeli dětstvím a dále i dospělostí

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
A. Lex 21.6.2021 18:54

Evo moc hezké vzpomínky, tak jako vždy, jsou hezké, když jde o zvířata. Dávají nám sílu a energii. Ten povzdech, že se dříve chodilo s velkými partami lidí a pejsky na výlety, tak ten chápu. Bohužel, dnešní generace mladších lidí si většinou na partičky nehrají. Na cvičák a potom fofr domů. Když dojde na výletění, tak nikdo nemá čas :-(.

Z. Iva 21.6.2021 21:34

Alex, ty neznáš ten kontex. Eva vzpomíná na procházky s choďáky, to se sešla/sejde parta lidí, psů bývá zpravidla víc než lidí. Pojme se to buď jako procházka nebo delší výlet. S knírači asi nechodí.

E. Zvolánková 22.6.2021 7:10

Ivi přesně tak. Na choďácké výlety vzpomínám strašně ráda. Byla fajn atmosféra, lidi v pohodě, psi v pohodě, velmi málokdy se někdo serval a pokud jo, bylo to spíš nedorozumění. Choďani si většinou jdou z cesty ti, co se navzájem nemusí. I když taky jsem znala pár výjimek. A Akí měl taky jednoho "nekámoše", že jsme si vždy musely s jeho paničkou hlídat, abychom nešly blízko sebe, protože jinak by se ti dva do sebe pustili (většinou v tom byla čuba;-D;-D).A máš naprostou pravdu, že s knírači takto nikdo nechodí. Tam by se to totiž servalo všechno;-€. Je zajímavé, že na těch výstavách se vesměs všichni chovají vzorně, jiných si nevšímají, ale vypusť je na jednu louku a bude z toho rázem zamotaný chumel.;-D;-D Kňouři jsou úžasní, ale jsou často tzv. "samonasí*ací", takže zatímco choďák je kámoš s většinou anebo aspoň toleruje, knír si velmi dobře vybírá, s kým kámoš být chce a s kým nechce, tomu to dá důrazně najevo. Pokud ten druhý nechápe, je z toho rvačka....Mně nevadí, že mám vybíravého psa, jen je prostě potřeba být ve střehu. A mám radost z každého "v pohodě očuchaného psa", kterého potkáme či mineme bez povšimnutí. Ta telecí léta už má Eda za sebou, hodně se zklidnil.

E. Zvolánková 22.6.2021 7:20

Ale teda, abych knírům nekřivdila....Spíš je to tak, že u tohoto plemene je nejvíc vidět, jak moc je to všechno o lidech. U kníra je obzvlášť důležité mít s ním opravdu dobře navázaný vztah vzájemné důvěry. Knír řeší rád věci sám a pokud je má řešit tak, jak chceme my, musíme ho přesvědčit a pozitivka je v jejich případě jediným přijatelným řešením, protože "cukr a bič" příliš nefunguje a "bič" už vůbec ne...

M. Crossette 21.6.2021 18:37

Evo, moc hezký článek a vzpomínkové povídání na tvoje pejsky. A fotky jsou také krásné

Trixie bohužel byla "jedináček", takže neměla koho kopírovat (nebo někdo od ní). Sice žila rok na vedlejší zahradě s fenkou Sadie, ale ani tam jsem si nevšimla, že se jedna po druhé v něčem opičila :-)

Ale když jsme měli kočičky Dixie a Smoky, tak tam se Smoky naučila od Dixie otvírat dveře. Tedy ne do nich strčit a rozrazit, ale naopak je packou odsunout směren k sobě. Tenkrát často obě za mnou chodily do koupelny, kde se dvěře otevírají směrem dovnitř, takže vejít nebyl problem. Ale já za nimi někdy dveře přivřela, když tam bylo v zimě tepleji, než na chodbě. Když Dixie chtěla ven, musel mezerou prostrčit packu a táhnout směrem k sobě. To Smoky ze začátku neuměla, ta naopak ještě víc dveře přibouchla. Ale dost brzy se ten správný pohyb od Dixie také naučila. Teď za mnou do koupelny chodí vlastně jen Woody a tu se tohle "táhnutí" marně snažím naučit a tak raději nechávám dveře víc pootevřené. Smoky byla také jediná kočka, kterou jsem naučila dávat pac. Milovala dětskou masovou kašičku (milují všechny kočky) Tak jsem jí naučila na "sedni a dej pac", než jsem jí dala líznout namočený prst v kašičce (ale pak dostala i do misky):-) Mám to i někde natočené :-).

T. Zana 21.6.2021 19:05

Maričko, tohle video pokud někde najdeš, tak to bych fakt ráda viděla :-).

M. Crossette 21.6.2021 19:50

Zano, ono je to už přeci jen dávno, ale tenkrát jsem o tom napsala článek do bývalé Dumky, kde jsou alespoň fotky. Kdybych jen věděla, kde fotky k článku jsou, asi by u nich bylo i to video (točil a fotil manžel). Jenže to bych musela dlouho a možná marně štrachat. Tak si představ ty 4 fotky v článku v plynulém pohybu :-)

http://web.quick.cz/dumka04/0429dum.htm

T. Zana 21.6.2021 21:35

Páni ;-DR^. Kouzelné fotky. I ty s globusem, to se hned tak nevidí. Děkuju, Maričko :-).

E. Zvolánková 22.6.2021 7:23

Já taky děkuji. Nádhera. Smoky byla moc šikovná. Kdesi na netu jsem viděla, jak někdo s kočičkou skáče agility. Kočky taky umí, když chtějíR^ A když fakt chtějí, tak to je pak radost koukatV

A. Bytová 21.6.2021 17:31

Z povídání o psech se vždycky dojmu, pár jsem jich za život taky už měla a už mít nebudu. Ale zůstávají s námi pořád. V

Z. Jenny 21.6.2021 17:13

Krásné a dojemné psaní o soužití se psy, celoživotní. Tak to mám ráda a moc jsem se bavila,páč mi myšlénky lítaly na ty mé, co už nejsou a na ty ,co jsou teď.R^ Je to zábava i starost, porozumnění i někdy bolest,takový je život se zvířaty a já jim za to děkuji a Tobě taky.VR^

Z. Lika 21.6.2021 13:34

OT slimáci: Koukla jsem na dětský "vědecký" pořad a mluvili o pasti na slimáky: do misky trochu vody a rozmíchat práškové droždí. Prý lepší než pivo. Slimejši pádí i z několika metrů!

E. Zvolánková 21.6.2021 14:05

Tak to je potěšující zpráva. Mužský mi totiž včera sdělil, že se o své oblíbené pivo se slimákama dělit nebude;-D;-D Tak jim nasypu "drožďový koktejl a třeba se chytí. Už mi sežrali několik afrikánů, slizouni hnusní.

A. Bytová 21.6.2021 14:41

Pokud si někdo mermomocí chce nasadit na zahradu slimoše, nejúčinější způsob jak je nalákat, je na afrikány. Jest to jejich největší a nejvoňavější libůstka. Jsem si jista, že pro ně přeplavou i tu droždí lázeň. ;-D

Z. Matylda 21.6.2021 15:14

Afrikány nežerou, ale sežrali všechnu rukolu vedle nich.

Z. Jenny 21.6.2021 17:02

Abyt má prostě fajnšmekry! ;-D;-D

A. Bytová 21.6.2021 17:13

Jj, kupujeme pro ně basu piva navíc. Naštěstí nevyžadují určitou značku. ;-D

A. Bytová 21.6.2021 17:09

Nojo, křehká a výživná zeleninka! :-) Mně sežrali i se stonkama afrikány dva roky po sobě úplně do mrtě. Ale vlastně, jediné co je nezajímá, je levandule a šalvěj.

M. Skálová 21.6.2021 22:45

já už afrikány ani nesázím, sežerou je docela docela.

E. Zvolánková 22.6.2021 14:50

Fajn, takže kašlu na droždí, páč afrikány tam už mám, každoročně je dávám jako ochranu rajčat před chorobami, někde jsem to vyčetla, že to funguje a je fakt, že plíseň mi nechytají. Ovšem vždycky mi nějaké afrikány slimejši sežerou.

T. Zana 21.6.2021 11:37

Je parádní, že Eda má nerozbitného kamaráda (a ještě si ho může vychovat ;-)). Zvlášť v dnešní době, kdy socializace - psí i lidská) není jen tak.

Máš moc pěkné fotky!

E. Zvolánková 21.6.2021 12:03

Nerozbitný kámoš je v případě Edy nutnost. On když si opravdu hraje, tak si hraje naplno. Málokterý psék ale tu jeho drsnou hru vydrží. Krom Barbouše to je ještě jedna pitbulice a možná by to šlo i se sousedovic labíkem, ale s tím si Eda hrát pro změnu nechce. Nevadí mu, ale prostě na jeho hravé výzvy reaguje tím, že jde pryč8-o. Jinak když potkáváme pejsky a fenky, s nimiž by Eda měl zájem si hrát, tak oni se obvykle té jeho drsné hry zaleknou a to pak on sám s tím přestane, komunikovat umí dobře, takže pak druhému dá po psím najevo "ok, chápu, tak čau" a jde dál. Prostě nechceš si hrát pořádně? Tak si nehraju vůbec...;-D

E. Žampachová 21.6.2021 8:26

Ono to není tak, že se psi přizpůsobí sami od sebe. Nebo jen do určité míry. Aniž si to uvědomujeme, vysíláme díspoustu neverbálních signálů. Postoj, směr, ktrým se otáčíme. Při výcviku někdy jasně vidíme, jak lidi psovi dávají verbálně jeden povela polohou těla jiný, Pes je zmaten a dělá chyby. Totéž to zastavení na přechodu. Když se zastavíš, pes u nohy se obvykle zastaví také. Když se nasměruješ celým tělem do prava, pes jde do prava. Umění psovoda je v tom, aby měl stjné neverbální i verbální povely. Ty verbální jsou spíš pro lidi. Psi poslouchají lépe nevernbální. Myslím tím psy navázané na své lidi. Ti toulaví dělají něco podle lidí jen když se jim to hodí. A u tuláků jde o výběrový jev. Ti, kteří se včas nenaučili pohybovat ve svém prostoru už nejsou... Stejně tak není každý útukový pes vděčný. To je pověra. Když máte štěstí seženete báječného psa, ale můžete mít i problémového, kterého "odložili" protože si s ním nevěděli rady. A by to můžete zkusit napravit...

E. Žampachová 21.6.2021 8:28

Omlouvám se za hromady překlepů, od vysíláme jim spoustu neverbálních... až po vy to můžete zkusit napravit. Musím si pořídit brýle na počíteč...

E. Zvolánková 21.6.2021 8:57

Evi, máš naprostou pravdu, s těmi neverbálními signály s tím se pořád potýkám...furt se na to snažím myslet a často mi to dochází až zpětně, co jsem kde udělala já jinak, než jsem řekla...Eda obvykle na tyhle nesoulady reaguje tak, že si "to" udělá po svém a nenechá se mnou rozhodit;-D. Pro něj je to ovšem výhodná vlastnost...není znervený z paničky, která si občas "protiřečí", ovšem pro člověka je to mít furt oči na stopkách a furt myslet tzv. "za roh";-D S takovým psem se člověk fakt nenudí.. Jinak s Griffčou jsme fakt měli štěstí na mega vděčného psa. Do útulku se dostal tak, že ho tam odvedl někdo, kdo ho 3 dny po sobě viděl uvázaného u obchoďáku bez vody, jídla, zanedbaného, vyčerpaného. V útulku ho ještě ani nestihli dát do kupy, když mi o něm řekla kamarádka. Dali nám ho tenkrát "na dobré slovo", protože si s ním nevěděli rady. Na všechny útočil ze strachu. Ke mně se ale okamžitě vrhnul a chtěl mazlit. Prostě si nás vybral a miloval nás až za hrob a my jeho. Když to píšu, tečou mi slzy, byl to pes s obrovským srdcem. Jsem šťastná, že jsme mu mohli dát šanci na aspoň druhou půlku života hezkou, když tu první mu někdo trestuhodným způsobem zničil.

E. Žampachová 21.6.2021 10:59

Je to nádhera, když se to takhle povede. Jen si lidi dělají iluze, že jim útulkový pes bude "vděčný". Není to samozřejmé. Ale takovéhle případy jsou naprosto úžasné.

E. Zvolánková 21.6.2021 11:54

Měli jsme kliku. Doma jsem tehdy dostala vynadáno, že jsem si na sebe ušila bič se zablešeným nemocným asociálem, ale považovala bych to za hroznou zradu té nevinné psí duše, když ke mně okamžitě cítil důvěru. Už v tom útulku jsem ho zbavila spousty mrtvé a zapařené srsti...Pracovník útulku tehdy řekl, že jsem odvážná, že jeho málem pokousal, když se snažil na něj jen šáhnout. Prostě někdy si dvě duše sednou hned napoprvé a nechat ho tam prostě nešlo. Byl zlatíčko. Dnes bych si psa z útulku vzala klidně znovu, ale vybírala bych úplně stejně jako tenkrát. Ten pes by ke mně prostě musel cítit nějaké sympatie, protože jinak bych věděla, že asi čeká na někoho jiného.

Z. Jenny 21.6.2021 17:05

R^V

Z. Lika 21.6.2021 7:56

Moc pěkně se na to kouká :-) Statečný Eda jak se prsí, aby dosáhl Barbuchovi aspoň po bradu - to je sportovec!

Starší fotky s Griffinem jsou dojemné. Taky jsem se setkala s tím, jak nedomazlení jsou psi z útulku, potřebují prostě dobít mazlicí baterky.

S napodobováním jsem se setkala u koček - kouká, jak třeba otvíráte tu skříňku, a pak už se zařídí. ;-D

A pokud jde o psy - všimla jsem si, že páníci a paničky vypadají po letech soužití se psem hodně jako ten pejsek :-) Teda ne vždy, ale statisticky významně, řekla bych.

Přeji pěkný den!

E. Zvolánková 21.6.2021 8:48

Hehe, to já teda doufám, že mi nenarostou fousy ;-D;-D;-D Ale ty Edovy svaly a atletická postava by se mi líbilaV;-D

Jasně, dělám si srandu, chápu, jak to myslíš....Někdy je to ale opravdu až zarážející, jak podobné si ty dvojice jsou...Třeba stylem chůze. Znám starou paní, jejíž fena pajdá na stejnou nohu jako panička a tak nějak si podobné jsou i v tom výrazu očí...."už jsem všechno viděla a zažila, už mě nic nepřekvapí"...