KOČKY: A je to tady! Máme doma ženskou aneb Bílá tlapka

Mňauky píííííísk vrouuuu vrrrnk pchrchr kňouk…

V plné kráse

Naše bílá tlapička má roztodivné výrazové prostředky.

Miláček domácnosti, hebká bílá kočička už je ženská, je po kastraci a nezdá se, že by ji to nějak zklidnilo. Stala se více mazlivou, to ano, ale… auuuuuu!

Achooooooj fšickni, tady Bibíííííííííssssss... dej sem tu myš, Meldo! Ríšo, nech mi ocáááásek!

A ty mě budeš pomloufat, jooooo? To nebudeš, jásito naškrabkám sama!

Ublížila jsi mi, víš to? No bolelo to, já ti věřila, že mi neublížíš, a bolelo to, jsi zrádce a kožíšek sem měla pěknej a co mi z něj zbylo?

Ale nějak se cejtim líp, tak ti to asi odpustim.

Hele Bělinko, já bych to možná dopsala sama, ano?

Ríša pečující

Bělinka – naše sladká bílá kočička se změnila v mrouskací živel. Prostě už to nešlo vydržet. Kluci nechápali, co se děje s tím roztomilým koťátkem, které si hrálo a hrálo a najednou se její hry změnily v nastavování prdelky a žádostivost, které nebyli schopni vyhovět. Tak se jí raději stranili, Bělinka se dožadovala stále větší a větší pozornosti, prostě už to nějak nešlo dál, mrouskala co 14 dnů a bylo to k nepřežití. Když jsem potřebovala spát, tak Bělinka vřískala a snažila se kluky upoutat, přes den počůraná postel…

Kluci chodili za mnou, oči jak tenisáky plné otázek „co jako my s tím?“ Tak jsme to prostě řešili.

Měla jsem dohodnutou kastraci, ale vyskytly se problémy, takže bylo odloženo na jiný termín, zase nevyšel… Nakonec jsem byla ráda, že jsem dojela k našemu původnímu panu MVDr., který si zařídil svojí vlastní kliniku. Byla jsem maximálně spokojená. Cena za kastraci mnohem nižší, žádná plátěná neprůchodná košile, v těch vedrech dostala jen prubanovou, vrátili mi kočičku probuzenou, v pohodě, doma žádné problémy, ze kterých jsem měla obavy, prostě jsem to prožila v klidu hlavně já. Starala jsem se o ni, vzala si 2 dny volno, Bedulka vypomohla s jedním dnem a Bělinka se zotavila velmi brzy a dobře.

Nudlička v prubanu

Vzorně si nechala prubanovou košilku, ale protože je neskutečně čistotná a pořád si ten svůj kožoušek čistila a olizovala a pečovala o něj i před kastrací, tak zkrátka to pojala tak, že musí čistit i nadále každý chloupek. Ta košilka jí připadala navíc a jako „špína“ na kožíšku, tak si tahala tu dlouhou srst skrz pruban, pak to zcuchala do dredů a dopadlo to tak, že po odstranění košilky měla dredy úplně všude. 

Tak jsme je ostříhali, některé bylo nutno odstranit i strojkem. Výsledkem byla příšerka – holá zádíčka, vyholené bříško, fleky bez srsti, prostě chudinka. Hubená, vykulená chudinka. Bylo mi jí fakt líto, stalo se z ní takové hůdě vychrtlé bez srsti, která ji tak zdobila.

Ale jinak bystrá, čilá, zdravá kočička… auuuuuuu

Jo sem zdravaaaa a rychlaaaa dejsemtumyš…….. cožeeeesemshodila?

Tak si to vyber zpod počítače, tu rtěnku, Cojetoooo rtěnkaaaa? Joooooo ten váleček, co si snim hraju aháááááá vrrrrrrk mňouuuk tááám je míček zanííííííím...

Bože, to potrhdílo je všudypřítomná kočka, je to živel bílý se šedou mašličkou.

Stále je kotěcí, stále je akční, miloučká, mazlivá – jen když chce ona sama! Vyskočí do náručí, do klína, ale musí chtít ona sama. Odlapím Ríšu, nacpu si ho do náručí a drží. Zrzínek také, Melíšek se už nenechá, ale když dojde na mazlení, tak si dá říci. Kdepak naše Bibíííís. Ani náhodou. Kromě toho je rozený komik. 

Právě tančí na zadních tlapkách, v ručičkách svírá myšku a tahá za sebou tu tyčku, na které je myška připevněná. Směje se u toho na plnou tlamku.

Hraje si pořád a naprosto se vším, co najde. Vytahá hračky z košíčku, nosí je klukům, a když je chce vyprovokovat ke hře, posadí se před ně s myškou v tlamce a pak ji položí k jejich veličenstvům. Když nereagují, flákne jim jednu tlapkou a už se tu honí a packují.

Ríša a Zrzínek jako spojenci

Ríša se svou hmotností kotě hravě převálcuje, ale nikdy neslyším poplašné kvičení, vždy je to v normě, aby se malé neublížilo. Vidět Zrzínka, jak skotačí s kotětem, je zážitek za všechny peníze.

Auuuu Bibíííís...

Jájájájá šááááamaaa...

Musim si taky pokňourat, furt mi šlape na ocásek, na můj luxusní nádherný ocásek, co si ho furt pucuju a nosim si ho jako svátost, to se nedělá, fuj fuj fuj!

No, protože se uvelebíš na tom nejnemožnějším místě a ocásek si elegantně rozprostřeš a já ho na tom šedém koberci prostě nevidím. Tak promiň Bělinko, já už dám pozor.

Joooo to znám, dáš pozor. Nedáš pozor a zase tlápneš, si nešika a nemáš hebké tlapičky, tak to dost bolí, víš a tuhle si nakopla Melíška, já to prásknu a taky nebyl rád.

Melíšek a Bělinka

Bělinko, nenakopla jsem ho, ale jak jsem šla domů v noci a ve tmě, tak na tmavém koberci nebyl vidět a trochu jsem ho posunula, však víš, jak šoupu nohama, když jdu domů potmě, protože nám nesvítí světlo v předsíňce, právě proto se šourám jako stařena. A světlo sama neopravím.

Já vim, si nešikovná, ani světlo opravit neumiš, tak pak šlapeš, kam nemáš.

Nebudu s tebou polemizovat o své šikovnosti, ale světlo, které je rozbité UVNITŘ, neopravím, to se musí odmontovat a vyhodit a namontovat nové. Tady jen výměna žárovky nestačí.

No a ty dvířka ve sprcháči si taky neopravila a cákáš, když se meješ, a mysme mokrýýýý, to nemám ráda.

Dvířka od sprchového koutu vypadla z kolejniček, milá Bělinko. Kdoví, kdo jim k tomu šťouravými tlapičkami dopomohl. Co ale vím, je, že když jsem je chtěla opravit, tak je nějaká rychlá bílá střela shodila ze stěny, o kterou byly opřené, a rozbilo se o ostrý kraj sprchového koutu plexisklo. Takže dvířka byla k nepotřebě a tudíž jsem je vyhodila.

Hele, kocour v dolním bydlíku

Jestli si myslíš, že je mi příjemné, když na mě všichni čtyři upřeně zíráte, když se myju, a pak nemám kam šlápnout, protože na předložce u sprchového koutu sedí 4 sošky, a já, chudák, přemýšlím, kudy ze sprcháče ven, tak teda není! Ale s tím nic nenadělám, dveře do koupelny nedovřu, i kdybych je zkusila zavřít, stejně prolezete a na nový kryt sprchového koutu fakt nemám peníze. To raději koupím něco dobrého pro vaše mlsné držtičky.

Miauuuuu, miiiiiiaááááuuuuuu – nebylo by něco k jídlu?

Miláček bílý právě vyskočila na psací stůl a úpěnlivě na mě upírá ta svoje obrovská kukadla.

Bibíííís, před chvílí jsi dojedla, pamatuješ?

Jáááááá? Fááááákt? A coooooo?

Půl kapsičky jsem vydala každému do mističky. Takže jsi měla svůj díl.

Jáááááá? Jo ty myslíš ty zbytky, co byly v mističce po strejdáncích? No to moc nebylo, mám hlááááád.

Jaké zbytky, proboha? Spucla jsi svoji porci a vyluxovala další misky a kluci ostrouhali, Zrzínek si šel ze zoufalství zobnout granulek. Tak běž taky a neloudi.

Hmmmmm granulky dobrý, no… Kulička sýrová by nebyla?

Ne!!! Nebyla!!! Měla jsi jich 7, kluci dostávají po pěti kouskách! Tak co ještě chceš navíc?

Jááááááá??? Sedum? To je míň než pět, ne? Tak deeeeeeej, prosíííííím…

Zoufalé tlapičky se vzpínají a koťátko loudí kuličky. Jsem neoblomná. Nedám, už měli.

Bělinka si chvíli hraje, pak rozvážně dorazí k židli, vztáhne tlapičky a hledí okem vyhladovělého koťátka.

Heleeee, minule si řikala, že tyčinek máš plnou tašku, protože byly v akci, a tak si nakoupila a vim, kde sou, ale neumim je rozbalit... Dááááááš?

Bibíííís proboha už neotravuj! Tyčinek jsem fakt nakoupila plnou tašku, ale jsou jen jako omluvenky, když přijdu hodně pozdě domů a jste tu sami a mně je líto, že vás zanedbávám, tak uplácím tyčinkami. Ale dneska jsem doma a tak žádné tyčinky nebudou. Vzpomeň si: 4x půl kapsičky = 2 kapsičky, z toho jsi ještě sežrala klukům. 7 bonbónků! Granulky se sýrovou náplní, ke kterým jsi kluky ani nepustila. Šetřit budeme! Tyčinkami. Abych měla dostatek omluvenek.

Ach jooooooo. Tak niiiiiic? Fááááákt to mysliš vážně?

Pohoda na šplhadle

A ubohé, týrané, podvyživené koťátko vyskočí na křesílko, schrumlá deku, která tam je kvůli chlupům a jako ochrana potahu, ustele si na chvíli na té hromádce, pak zaleze do pelíšku a elegantně se stočí a spinká. Předtím, než se přemístí, ještě stihne vytahat utěrky nebo ručníky z poličky a neviňátko maličké hajá… Jdu to uklidit, umýt mističky na ráno, projet záchůdek a taky pomalu uvažovat o spánku.

Je chvíli klid a mně je to docela líto, protože život s akční kočičkou je opravdu vzrušující.

P.S.: Bělinka je naprosto vzorná kočička. Byly jsme na přeočkování, sice trochu po termínu, ale stihly jsme to. Měla jsem na to opravdu málo času – potřebovala jsem dojet z Chodova domů do Libně, nacpat Bibííís do přenosky, dojet do Michle k panu doktorovi, nechat píchnout očkování, udělat manikúru a dojet zpátky domů a zase znovu na Chodov pro klientku, která tam cosi nakupovala a byly jsme dohodnuté na přesný čas.

Pochopitelně jsem se nestihla vrátit, takže Bělinku jsem z Michle vezla na Chodov, tam jsem nabrala slečnu, která Bělinku celou cestu domů muchlala a hladila, seděla jí vzorně v náručí a nechala se mazlit jako plyšák, aniž by se snažila utéct a pochodovat po autě. Vrněla u toho, že přehlušila i rádio.

Jely jsme na Zličín, tam byla Bibíííís opět umístěna do přenosky a jelo se zase přes celou Prahu do Libně. Malá cestovatelka ani nepípla, ke konci už byla trochu rozmrzelá, takže si občas pískla, ale než jsme vjely do ulice, kde je vjezd do dvora, tak už byla na všech tlapkách a věděla, že jsme doma. Kluci ji přivítali bouřlivě, Melíšek jí opucoval hlavičku, Ríša se Zrzínkem si s ní pohráli a naše koťátko dostalo spoustu mlsků a šťastně usnulo.

Váží už 3,50 kg, při vážení před narkózou kvůli kastraci měla 2,80 kg. Takže je vidět, že zdárně prospívá. Jizvu už nemá vůbec viditelnou, srst dorůstá a ještě pár týdnů a bude z ní zase překrásná chundelatá kočička.

Změnili jsme druh očkování z Biofell na Felocell, cena stejná, ale Bělinka po tomhle očkování vůbec neměla ty potíže, které jsem zaznamenala po tom prvním. I pandr říkal, že Felocell je lépe snášenlivý, ale že ho momentálně neměl, když jsme očkovali poprvé.

Na půvabu nic neztratila

Foto: autorka

Další fotografie najdete zde.