VZPOMÍNKA: Zemřel Pavel Toufar

Byl to také autor science fiction a rozhodně skvělý muž. Borec. Jak jsem jej aspoň poznal já.

Byl perfekcionista ve svých oborech a to byla především kosmonautika, a jednalo se v jeho případě o energetickou BYTOST SLOVA, neboť se choval jako nezastavitelný vypravěč. Přijel, když jsme jej s Janou Horákovou pozvali do Knihovny města Plzně, aby vystoupil v prvním dílu cyklu Záhady a záhadologové, ale poprvé jsem Pavla potkal již více let předtím na Světě knihy. Vysoký, vstřícný muž, nezaujatý a přátelský a opředený (samozřejmě) legendou o svém starším příteli, doktoru Ludvíku Součkovi. To, že Pavel Toufar vlastně „ukradl“ Součkovo Tušení světla, třetí díl plánované trilogie, bylo koneckonců i reklamou.

Jestli skvostnou, nevím, ale nevěřím konspiracím okolo Toufara ani vzdáleně.

Toufar a Fencl (foto Marek Velebný)

A chtěl jsem moc, aby Pavel, jemuž bylo letos 13. července sedmdesát, udělal ještě jeden pořad u nás, a to pro změnu ve Studijní a vědecké knihovně; pořad ke čtyřicátému výročí Součkovy smrti 26. prosince.

Když jsem však Toufarovi zatelefonoval, ozvala se z mobilu jeho dcera.

Vše jsem vysvětlil a popřál uzdravení a vyjádřil nadšení z Pavla. Neuměl jsem nebýt emotivní To nadšení z Pavla, který byl rovněž nadšencem. Který byl přede všemi nadšencem. Který uměl i vyčítat. Který se uměl i moc a moc zlobit. Rozčilovat. Viděl určitě dál než jiní a pouze netuším, zda jej to bolelo.

Pavel Toufar

Pavel Toufar. Vystudovaný doktor práv, ale prvořadě autorský fenomém a autor více než stovky publikací. Více než stovky, anžto tvořil i pod pseudonymy, jak se mi svěřil, a pouze namátkou vzpomenu jeho knih Vánoce a Velikonoce. Ty mám strašně rád. Právě ony v Čechách nejdokonaleji shrnuly „problematiku“ dotyčných svátků, které by správně měly být vždy šťastné. A někdy nejsou. Letos už Pavel Vánoce neoslaví.

Toufar kosmonaut

Je to vlastně jen pár dní, co jsem s ním hovořil naposled a opětovně mu navrhl, aby přijel vyprávět, a to nejen o Ludvíku Součkovi. „Shrnu situaci!“ opáčil úvodem, načež poreferoval o svých zdravotních strastech. Jenže... Určitě nikoli způsobem, z kterého bych já vytušil jakékoli nebezpečí smrti. Ne. Ani vzdáleně mě nenapadlo, že mu smrt hrozí, a dobře jsem si uměl naopak představit, že zde bude tato zásobárna energie do sta. Byl to člověk, s kterým jsem se bohužel dosti minul, ač měl povahu, která mi seděla. Toužil jsem ho navštívit, ale tady máte na talířku i problém některých lidí. Bojí se (jako já) všech těch, u nichž cítí, že je převyšují, že je překonávají jako tvůrci. Až moc a zbytečně se ostýchají.

Pavel Toufar mi nakonec navrhl, abych se mu ozval zhruba v polovině letošního listopadu, a já věřil, že bude již fit a přijede vozem do Studijní a vědecké knihovny v Plzni. Vzpomínal jsem na chvíle, kdy zaparkoval před tou Městskou. A bude tu zas!

To se bohužel nestalo, pořad se neuskuteční, a když zemře někdo, kdo vám imponoval, bolí to zvláště v případě, kdy jste mu ještě neřekli vše, co jste mu říct chtěli.

Novinář a spisovatel Pavel Toufar zemřel 26. září 2018. Je to veliká škoda.

Toufar ve výcviku