KNIHA: Hacknutá čeština 2.0

Narozeniny mi do rukou vložily nový slovník, který bych vám doporučil aspoň potěžkat. Ne snad proto, že je to macek, ale proto, neboť si myslím, že může každého zaujmout. A dokonce si troufám říct, že také pobavit. Asi vás hned napadá, jak si můžu být takhle jistý. Slovníky jsou přece málokdy líbivé čtivo. Cože je to tudíž za dílo, když slibuje potěšit i občany, kteří nejsou ani lexikografy, ani bibliofily, ba ani – bůh chraň – knihomoly.

Na sklonku loňského roku vydaná publikace se jmenuje „Hacknutá čeština 2.0“. Slyšíte dobře. Název je to přitom přiléhavý. Jde o nezvyklé pojmenování publikace, jejíž podtitul zní „Neortodoxní slovník dnešní mateřštiny“.

Elektronický předchůdce knížky, co už nyní vlastně máte tak trochu v rukou, vznikl před deseti lety a jeho slovní zásoba utěšeně narůstá. Základní kámen téhle neviditelné budovy položil „lovec slov“ Martin Kavka. Autor, který za klíčovou inspiraci vděčí městské hromadné dopravě. Jedná se prý o „klasickou tramvajovku“. Vyslechl totiž neotřelou rozmluvu spolucestujících dívek, jež plynně užívaly zcela nevídané obraty. Když neběžných pojmů nasbíral víc, usoudil, že narazil na vrstvu národního jazyka, co nesmí v žádném případě zapadnout. Načež se zrodil web, na nějž může volně přispívat veškerý lid. Snaze vytvořit český „Urban Dictionary“ se začalo dařit, čemuž ostatně nasvědčuje i ona tištěná mutace.

Knižní výběr ze síťové pokladnice, kam ročně přibude zhruba 3000 pojmů, se vskutku povedl. Potvrzuje pravdivost mínění svého duchovního otce, který o pomyslném webovém předkovi publikace říká: „Ukazuje, že čeština má šmrnc, vtip i budoucnost. Zahrnuje zbrusu nová slova, ale i slangové, regionální či jinak zajímavé výrazy ze všech zákoutí mateřštiny. Češtinu 2.0 vytváříme my všichni každý den.“

Slovní zásoba, jakou nalezneme v dotyčném slovníku, byla lapeny na ulicích, v obchodech, na společenských nebo kulturních akcích, v MHD, v e-diskuzích a ani příkladný Ottův slovník naučný by jistě neobsáhl, kde ještě. Přitom nikde v ucelené podobě k nalezení dlouho nebyla. A když, tak ve slovnících neologismů, jež ovšem mívají dlouhé roky zpoždění. Takhle vznikla kolektivní práce, do níž pojmy přibývají neustále a v reálném čase. Tak mohou být zachycena i slůvka či spojení, po nichž by se záhy slehla jazyková zem.

V knižním výboru jsou tři tisíce hesel uspořádány tak, aby se „vedle výronů jazykové kreativita a komiky objevila také slova s regionální příchutí a vedle nich přejímky, výrazy slangové, profesionalismy a tak dále. Některá slova přežívají v jazyce už dlouhou dobu, jiná jsou supernová...“

Aby byl mimořádně poutavý slovník ještě poutavější, je doplněn o krátké postřehy devíti osobností, jejichž pracovním nástrojem se stala soudobá, živá čeština. O vztahu k ní tak v esejích promlouvá blogerka, lektor tvůrčího psaní, herec, básník, překladatelka, sloganistka, stand-up komik, lingvistka a jeden již bohužel zesnulý profesor slovanské a baltské filologie.

Nemyslete si, nechci mluvit jen tak kolem a chválit zajíce v pytli. Podívejme se též graficky zajímavé knížce společně na zoubek. Když jsem ji prvně, namátkou otevřel, bylo to u písmene gé, dostalo se mi až nečekaného poučení o moderním životě. A to hned dvakrát za sebou. Nejprve prostřednictvím hesla „Google efekt“, což dle definice značí „lenivění mozku způsobené nezájmem učit se cokoliv nového, protože vše je přece možné najít na Googlu“. Vzápětí, ob řádek, mi potom padlo do oka sousloví „Gottův syndrom“, čili „touha pokračovat v činnosti i přes úbytek sil. Podle zpěváka Karla Gotta“.

Pouze o pár stránek později jsem si obzory rozšířil prostřednictvím „háelpéčka“. Aneb HLP. Nezameňuj však, vážený posluchači, s HDP, hrubým domácím produktem. Byť s hospodářským obratem také tahle zkratka úzce souvisí. „Háelpéčko“ je totiž „hluboký lidský příběh“. „Dojemně laděné televizní zpravodajství doprovázené jímavých hudebním podkresem a hrobovým tónem hlasu reportéra.“

Po téhle informaci mě napadlo, že to raději vezmu víc zkraje a nalistoval jsem písmeno „bé“. Pod ním jsem však zase vyčetl, že „bankromat“ je „výherní (případně i výdejní) automat, do něhož člověk nasype veškerý obsah peněženky. Kdežto níže uvedený termín „bankster“ představuje jakousi jeho živou obdobu. Tedy „lupiče v kravatě obírajícího lidi legálně pod záštitou bankovního domu“.

Ani to není bez zajímavosti, nicméně lidová moudrost, tvořivost a vtip se v „Hacknuté češtině“ dotýká i jiných oblastí než komerčních médií a bankovnictví. Například školství. Nyní už proto vím, že „budižknietzschemu“ značí „absolventa filozofické fakulty s hlavou plnou teoretických mouder, ovšem bez praktických dovedností“.

Pro změnu oděvní vkus zas přibližuje heslo „mykosexuál“. Což je, prosím, „člověk, který je vždy oblečen tak, jako by šel do lesa na houby“.

Nesmírně barvité jsou i četné pojmy z oblasti erotična. Nicméně můj příspěvek nebude zveřejněn po dvaadvacáté hodině, a tak sféru sexuality necháván případnému čtenářskému zájemci. Ať jej ale bude motivovat k četbě „neortodoxního slovníku“ cokoli, určitě neprohloupí. Navíc snadno pozná, že naštěstí pořád existují lidé, pro něž je bohatství rodné řeči přirozenou a zábavnou hodnotou.

V krácené podobě zveřejněno Českým rozhlasem v rubrice „Ranní úvaha“