VÝSTAVA: Také Praha má svou odvrácenou tvář

Chudoba je pestrý fenomén. Váže na sebe společenské patologie a pozornost sociologů, ale i zájem umělců a romantiků. Zanechává stopy na tvářích měst. To vše přibližuje výstava „Chudá Praha“.

Málo pojmů prošlo takovým vývojem jako chudoba. Středověk oceňoval její duchovní rozměr. Osvícenství ji moralizovalo a vytěsňovalo. Dnešek ji řeší byrokraticky a politicky, ale mnozí mají slabost pro její romantickou stránku.

V Praze se stále připomíná spor o asanaci Josefova: měla se chudinská čtvrť zachovat ve své malebnosti, či zbořit a zmodernizovat? Zájem budí i kolonie Na Slatinách, jeden z posledních přežívajících zbytků bydlení chudiny ze starých dob. Pořádají se do ní i poznávací túry.

To, jak se chudoba historicky a společensky vyvíjela, jak ovlivnila obraz Prahy i život jejích obyvatel, velmi zdařile rozebírá výstava v Muzeu hlavního města Prahy. Zabývá se škálou různých stránek tématu chudoby – historickou, sociální, urbanistickou, medicínskou, kriminální a podobně.

Je to vlastně dvouvýstava. Expozice Chudá Praha přibližuje vývoj chudoby a hlavně vztahu k ní v české metropoli od Josefa II. až do nástupu komunismu (období 1781 – 1948). A expozice Dýmová hora ukazuje její současnou nejviditelnější tvář, problém bezdomovectví, a to na případové studii jedné lokality z pomezí pražského Žižkova.

Obecní košatina („penál“) pro odvoz opilců, 1910

Chorobinec, sirotčinec, nalezinec...

Ačkoliv zaměření výstavy je spíše osvětové, její těžiště spočívá v ohromném množství obrazové dokumentace.

Návštěvník vidí stovky fotografií (obrazů, plánků či map) již zmizelého světa. Spatří scénky, jež zná jen z literatury – život v noclehárnách, ohřívárnách, provizorních obydlích, ba i skalních bytech.

Nebýt těch snímků (obrazů, dobových plánků i map), působilo by hlavní sdělení výstavy školometsky. Ale takto působí plasticky. Obrazy dávají konkrétní podobu tomu, co přinesly reformy Josefa II., ale co už přežívá jen v archaickém jazyce – ve slovech typu chudobinec, chorobinec, sirotčinec, nalezinec, blázinec.

Na snímcích vidíme, jak vypadaly a že třeba v někdejším městském chudobinci dnes sídlí Ministerstvo spravedlnosti. Či jak věznice Fišpanka prováděla postrk – odesílala nežádoucí osoby do domovských obcí. To už přežívá jen v jazyce. Z německého Schub vzniklo české šup a dodnes užívaný výraz „ale šupem“.

Výstava také nastavuje zrcadlo dnešku. Odrazem postrku je letáček z kampaně ODS k loňským obecním volbám („tramvaj není noclehárna“). Odrazem vývařoven pro chudé je Úsporná kuchařka vydaná Ministerstvem práce a sociálních věcí. A odrazem žebračenek jsou svým způsobem dnešní stravenky.

Proč se vůbec uchovalo tolik dokumentace? I na to dává expozice odpověď. Po roce 1948 zmizela chudoba z debaty i legislativy, ale o to více se zkoumal a dokumentoval život chudých za kapitalismu. Právě tím se výrazně naplnily archivy, ze kterých lze dnes čerpat.

Chudá Praha, Muzeum hlavního města Prahy, do 25. 8.
Dýmová hora, Muzeum hlavního města Prahy, do 29. 12.

LN, 25.5.2019

Foto: Jiří Wagner