ŠAMANOVO DOUPĚ: Mír pod zemí
"Tak mocný býval nával návštěvníků kolem hory (Moria), že velký stavitel Herodes Veliký rozhodl zbudovat pro ně planinku, na kterou by se vešli a nepadali přitom do okolních příkopů a propastí. Nechal postavit čtyři zdi, které vytvořily jakýsi obdélník zhruba 400 x 600 metrů. Vnitřek tohoto obdélníku byl pak zaplněn kamenisky až na úroveň podlahy původního Chrámu, a tedy i vršku oné pověstné Skály. Vznikl tak kvádr, kterému se dnes říká Chrámová hora. A nahoře, na placce, je současný chrámový okrsek současných chrámů."
To je v podstatě pravda, ale onen obdélník je poněkud menší. Má rozměry 313 m na severu, 470 m na východě, 280 m na jihu a pro nás dnes nejdůležitější západní strana má 485 m - takže to není obdélník. Dále: jeho vnitřek nebyl po Herodově dostavbě zarovnán prakticky do rovinky, jako je teď. Zdi sloužily jako skutečné obranné zdi, jak je vidět na modelu Šalamounova chrámu, který se nachází v podzemí u reálné Zdi. Historii Chrámu zde popisovat raději nebudu, určitě bych se zase spletl.
Psal jsem taky: "Bloky, které se stavěly v době Heroda Velikého, mají kolem 120 tun. Na vnější straně je mezi nimi patrna jasná mezera. Což je proto, že spodní stěna horního bloku je od horní stěny spodního bloku skloněna o pět stupňů." Tak letos se musím opravit, ty bloky nejsou skloněny o pět stupňů - ale posunuty o dva centimetry... A raději už nic technického či historického nebudu přidávat, abych se zase příště nemusel opravovat. Jen připodotknu, že už existuje celkem dobrá teorie, lépe řečeno hypotéza, která vysvětluje, jak se na toto místo dostaly kameny, z nichž nejtěžší má až 127 tun: přišly sem z lomu samy! Tak dobře, jde o pověst. Ale už jsem ji slyšel vyprávět o Velikonočním ostrově.
A ještě dodám k další pověsti, či přesněji řečeno víře, podle které zde hluboko pod zemí je mnohem silnější přítomnost Boha, než v jižnější odkryté části Západní zdi. Tam se chodí už tisíce let Židé modlit, protože to je místo chrámového okrsku, jež je bývalému Šalamounovu chrámu nejbližší. Chrám ukrýval proslulou Archu úmluvy, neboli Skříň smlouvy, a v té zase sídlila prozřetelnost Boží. Chrám je zbořen, Archa ztracena, prozřetelnost se nejspíš přestěhovala do zbytků chrámu. A víte co? Tady v podzemí jste vršku Moria úplně nejblíže! Letos jsme byli já i moje žena Ivana připraveni, svá přáníčka jsme si předem napsali a tak jsme je mohli ponechat na tom nejsprávnějším místě. Snad budou mít lepší šanci na splnění, než posledně. Cože jsem si to před dvěma lety přál? Jedno ze tří nejobvyklejších přání. Letos druhé nejobvyklejší. Ještě je jedno hodně frekventované přání, ale to třetí přání si bude muset počkat až na příště...
Že jsme na správném místě prozradí papírky, které do škvír mezi kameny někdo vsunul před námi. A žena, modlící se osaměle v té dlouhé podzemní chodbě. Chodba není modlitebnou a proto není rozdělena na mužskou a ženskou část.
V dlouhém tunelu jdete vlastně prastarou ulicí, kolem zazděných vchodů, vedoucích do Starého města i na Chrámovou horu. Vskutku neznesvětíte svou obutou nohou ani píď posvátného muslimského a židovského místa. Kráčíme proti bystrém vánku, který vyrábějí ventilátory, udušení se bát nemusíme. Až do poloviny délky tunelu jsou u všech schůdků připraveny také rampy či plošiny, takže tunel je přístupný i pro vozíčkáře. Zaznamenal jsem také několik změn. Ta nejdůležitější je, že v tomto podzemí se stále kope a prostory, přístupné turistům se pomalu ale jistě rozšiřují. Další změnou je vysušení podlahy tunelu,. Před dvěma roky se tu táhly louže, letos bylo sucho. A minule jsem tvrdil, že tunel je výhradně jednosměrný, letos jsme se míjeli s řadou veselých dívek školního věku, které šly v protisměru.
Izrael je vždy jiný a zároveň stále stejný. Stejná zeď po tisíce let, ale každou hodinu a na každém metru jiná.
Vyšli jsme na Via Dolorosa. Ozbrojený strážce, hlídající východ z tunelu si klidně hloubal v novinách. Tentokrát se nekonalo žádné shánění oveček ozbrojenými ovčáky do dalšího kotáru, jako posledně. Zlovolná palestinská lež, ponoukající arabský a muslimský svět proti Izraeli, že totiž archeologické vykopávky u Západní zdi mají jako jediný účel zničení mešity Al Aksá, se v novinách objeví až zítra.
Tentokrát jsme se nepustili k oblouku Ecce homo , který dodnes označuje místo, kudy vedla přístupová cesta k pevnosti Antonia. Tu vybudoval na severní části Chrámové hory král Herodes pro římské vojáky, aby to měli pěkně po ruce, kdyby něco. Minule jsem psal, že Pilát jako hlavní římský vládce oblasti sídlel v Citadele na druhém konci města. Takže Ježíš by měl být souzen na jiném místě... A letos jsem se dověděl, že tedy Pilát bydlel v Citadele, ale soudit, soudit chodil přece do pevnosti, kde bylo vězení. Ach Izraeli, ach Jeruzaléme, možná, že těmito místy skutečně kdysi kráčel člověk, nebo alespoň jeho syn.
Via Dolorosa je pustá, katolické Velikonoce před několika dny skončily a ty pravoslavné budou až za měsíc. Jdeme se podívat do Kaple odsouzení. Někdo si tu zapomněl svůj kříž.
Jsou právě čtyři hodiny odpoledne. Dnes se přece ještě jenom zastavíme u Zdi, u té její slavné venkovní části. Ale o tom vám budu vypravovat až příště.
Prožito v Izraeli ve čtvrtek 27. března 2008, přemýšleno a zapsáno v Praze 12. a 13. května 2008
*********************************************************
Mír v Izraeli:
9.4. 2008: Mír v Izraeli pokračuje
15.4. 2008: Mír kyselých rybiček
21.4. 2008: Mír na hoře Herzl
30.4. 2008: Mír na hoře pamatování
7.5. 2008: Mír v dopravní zácpě
Odkazy na články Mír v Izraeli 2006: Mír ve Stodůlkách